Keys, Kerry Shawn

rozhovor beletrie zahraniční

Kerry Shawn Kyes je americký básník, který žije v litevském Vilniusu.

Užupis je vždycky na té druhé straně
S americkým básníkem Kerrym Shawnem Keysem o Litvě, jeho vztahu k Olomouci a republice Užupis


Kde všude jste v životě pobýval?
Chvíli jsem farmařil v Indii, pak jsem byl pět let v Brazílii, také jsem půl roku žil ve střední Americe. Několik měsíců jsem strávil v Olomouci a Praze. A teď už sedm let žiju v Litvě.

Je už skoro pravidlem, že se američtí umělci usadí na určitou dobu v Evropě. Co k tomu vedlo vás?
Neuvažoval jsem nikdy o Evropě obecně, uvažoval jsem o konkrétní zemi, o Chorvatsku. Chtěl jsem bydlet na ostrově a rybařit.

Proč potom Litva?
Pozval mě tamější svaz spisovatelů a já se okamžitě zamiloval do Litevců, jejich hlavního města, divadla, poezie.

Chtějí mi udělat radost
Nedávno jste přijal litevské občanství. Z jaké části se cítíte být ještě Američanem a z jaké už Litevcem?
Vždycky jsem se cítil víc Američanem. Když jste žil tak dlouho ve Státech, nemůžete se toho tak lehce zbavit. Ale v Litvě se cítím velmi příjemně. Přijali mě za svého a považují mě za Litevce. Sice vědí, že to není pravda, ale chtějí mi udělat radost.

Jaká je podle Vás společenská a politická situaci v Litvě?
Z politického hlediska jsou na tom stejně jako tady. Co se týče hospodářství, poslední dobou se to hodně zlepšilo, i když sociální problémy jsou tam stejné jako všude v Evropě. Staří lidé jsou na tom hůř než mladí, kteří mají dostatek elánu uplatnit se.

Jaké je kulturní prostředí v Litvě?
Kulturní život bují i v jiných městech, ale jediným opravdovým centrem kultury v Litvě je co do divadla a poezie Vilnius.

Podporuje stát nějak mladé talentované umělce – básníky, spisovatele, malíře?
Ano, hodně.

Jak? Existuje nějaká cena pro mladé, která by jim pomohla zviditelnit se?
V Litvě existuje spousta kulturních ocenění, třeba knižní cena. Důležité je, že stát nabízí různé programy, v jejichž rámci finančně podporuje mladé umělce i dva roky. V Litvě se největší přízni těší poezie. Podle mě je to tím, že si Litevci uvědomují, že litevština je malý jazyk, takže si váží básníků a spisovatelů, protože ti jí pomáhají přežít.

Na druhém břehu řeky
Jste světovým velvyslancem ve věci poezie svobodné a nezávislé republiky Užupis. Co ta práce obnáší?
Užupis je taková enkláva v jedné vilniuské čtvrti, je to samostatná republika, která má své vlastní platidlo. Mým úkolem je vítat návštěvníky, kteří do Užupisu zavítají. Také udržovat kontakty s velvyslanci v ostatních zemích. Republika Užupis má zastoupení například v Koreji a v Mexiku.

Co Užupis v překladu znamená?
Doslova „za řekou“ nebo „na druhém břehu řeky“. Takže ať jste kdekoli, Užupis je vždycky na té opačné straně.

Jaká je Vaše poezie?
Ontologická a lyrická. Ontologická v tom smyslu, že se zabývám o život, zrození a smrt člověka. Lyrická proto, že mě zajímá zvuk, hudba jazyka.

Narodil jste se v roce 1946. Jak jste vnímal uvolnění v kultuře 60. let? Zasáhla vás třeba nějak Beat Generation?
Beatnici mě moc neovlivnili, protože v době jejich největšího rozmachu jsem byl v Indii a pracoval tam v zemědělství. Samozřejmě jsem je zažil, ale propásnul jsem ty důležité dva roky, během nichž se společnost díky nim změnila.

A co éra hippies?
Ti taky začínali, když jsem byl pryč. Když jsem se potom vrátil do USA, nerozuměli jsme si. Hnutí hippies vzešlo hlavně ze střední třídy společnosti, kdežto já byl spíš z dělnického prostředí. Všichni jsme tehdy žili v nejistotě, nevěděli jsme, jestli seženeme práci... Ale já byl vždycky víc politický aktivista a chodil jsem na demonstrace. Hippies byli spíš pacifisti, já byl mnohem brutálnější.

Cítím se tu doma
Pokud se nemýlím, vy jste byl v Československu v červnu 1968. Jak vás zasáhl srpen 1968 a následná okupace sovětskými vojsky?
To už jsem byl zase pryč. Přijel jsem do Československa a bloumal jsem ulicemi Prahy úplně sám, nikoho jsem tu neznal. Když jsem pak četl o 21. srpnu, byl jsem tehdy hodně mladý, ale tehdy poprvé jsem se uvědomil, že je Evropa rozdělená. Do té doby jsem vždy uvažoval v rámci Spojených států a Latinské Ameriky a o tom, co se dělo v Evropě, jsem moc přehled neměl. Okupací vlastně začal můj dodnes neutuchající zájem o Sovětský svaz a země kolem.

V ČR vám vyšlo už několik knih, ta poslední, Taoistické meditace, dokonce ve světové premiéře. Proč zrovna Česká republika?
Můj přítel Petr Mikeš chtěl tu knihu vydat a nabídnul mi to. Mám k Olomouci, Palackého univerzitě a tamějšímu kulturnímu prostředí vůbec už mnoho let velmi silný vztah. Před dvěma lety jsem byl hostem olomouckého literárního festivalu, před osmi lety vydalo nakladatelství Votobia mou knihu, takže už tu kontakty mám dlouho. Měl jsem je dokonce ještě před tím, než jsem odjel do Vilniusu. Nejezdím sem příliš často, ale v Olomouci se cítím jako doma.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 2254x

Inzerce
Inzerce