Palahniuk, Chuck: Program pro přeživší

Palahniuk, Chuck
Program pro přeživší

recenze beletrie zahraniční

Ani druhý román amerického spisovatele Chucka Palahnuika není čtením pro útlocitné duše...

 

Mesiáš, a.s.
Chuck Palahniuk: Program pro přeživší. Přeložil Richard Podaný. Doslov Ivan Adamovič. Vydalo nakladatelství Odeon, Praha 2002, 228 stran

Ani druhý román amerického spisovatele Chucka Palahnuika není čtením pro útlocitné duše. Tender Branson, hlavní postava a zároveň vypravěč tohoto krutého příběhu, byl nejprve ousiderem, později oslavovanou mediální hvězdou, nakonec masovým vrahem. Co z toho je ale pravda? Existuje v současném světě vůbec hranice mezi sku-tečností a mediální fikcí? Autor románu strhává masku nejen kazatelům o morálce, ale především všemocným mediálním praktikám.

Nepříjemný Chuck Palahnuik
Samotné curiculum vitae amerického prozaika Chucka Palahnuika se podobá hororovému příběhu. Jeho dědeček zešílel a zastřelil svou manželku. Chuckova otce zachránila jen skutečnost, že se duchapřítomně schoval pod postel. Ale ani on rodovému prokletí neunikl: rozpadlo se mu manželství a nakonec se stal obětí brutální vraždy z žárlivosti.

Chuck, který se narodil v Oregonu v roce 1962, vystudoval žurnalistiku, ale třináct let pracoval v továrně na automobily. Byl to neutěšený život, který později popsal ve svém prvním vydaném románu Klub rváčů (1996, č. 2000): jednotvárná frustrující práce, alkohol, sem tam nějaká rvačka.

Z tohoto románového debutu se brzy stala kultovní záležitost. Věhlas knihy i jejího autora se ještě znásobil po uvedení zdařilého filmového přepisu.

Druhý román nazvaný Program pro přeživší, který nyní v českém překladu vydává nakladatelství Odeon, už nikoho nenechal na pochybách, že do americké literatury vtrhla výrazná osobnost, s jejímž drsným hlasem se musí počítat. Část kritiky ostatně dodnes považuje toto dílo za autorovu nejlepší knihu. Nejenže potvrdila jeho talent, ale jméno Chuck Palahnuik se začalo vyslovovat společně s renomovanými a světoznámými autory, např. Kurtem Vonnegutem, Jerzy Kosinskim či Breatem Eastonem Ellisem.

Každého, kdo knihou zalistuje, zřejmě překvapí, že začíná na straně 228, a to čtyřicátou sedmou kapitolou. Čísla stránek, stejně jako kapitol, jsou totiž řazena sestupně. Nejde jen o samoúčelnou formální hříčku. Už na začátku se totiž dovídáme, že hlavní hrdina a vypravěč si zvolil kuriózní způsob sebevraždy. Řítí se sám v uneseném letadle a sestupně číslované stránky jako by odpočítávaly minuty jeho života.

Program pro přeživšíSekta a její pravidla
Odkázán pouze na zbytek paliva v nádržích, namlouvá Tender Branson do černé skříňky letadla svůj neuvěřitelný životní příběh. Náboženská komunita Kréda, v níž prožil mládí, byla společenstvím lidí, kteří se uzavřeli před výdobytky moderního světa. Když Tender dospěl, musel komunitu opustit. Narodil se o tři minuty později než jeho bratr Adam a v této kolonii mohl zůstat jen prvorozený syn. To bylo jedno z pravidel sekty. „Ve vnějším světě mají smlouvu s ďáblem a ten jim pohání automobily a nese letadla po nebi,“ varuje ho starší bratr Adam. „Zlo proudí elektrickým vedením a lidé jsou pak líní. Lidé pak strkají špinavé talíře do takových kredencí a ty je umyjí a ně. Voda tekoucí trubkami odnese jejich odpadky a sračky, takže se pak o ně musí starat někdo jiný.“ Krátce poté, co se Tender vydá na svou pouť světem, se však stane událost, jež později výrazně změní jeho život. Komunita „krédistů“ spáchá kolektivní sebevraždu, kterou pak v průběhu deseti let vzdor státnímu „programu pro přeživší“ praktikují i její zbylí členové.

Vnější svět – návod k použití
Za čas Tender zůstává posledním „krédistou“, který přežil. Vykonává podřadné práce jako uklízeč domů. To už mu je jasné, že svět je ještě horší, než mu líčil starší bratr. „Zabij se!“ opakuje proto do telefonního sluchátka lidem, kteří jsou psychicky na dně a omylem u něj hledají útěchu. „Svět až tak za moc určitě nestojí.“ Jako poslední člen náboženské sekty se Tender stává tučných soustem pro agenta mediálního byznysu. Díky plastické chirurgii a chemické magii farmaceutického průmyslu z něho agentura udělá hvězdu, mesiáše, který zná recept na všechny problémy světa. Zcela nezávisle na jeho vůli se rozjíždí podivný, ale do nejmenšího detailu vypočítaný showbyznys: nadopovaný „spasitel“ v televizi a na stadionech odříkává věty sestavené mediálními poradci, je fiktivním autorem knih, které nenapsal (např. veleúspěšné Modlitební knihy pro všední den, obsahující např. modlitbu za utišení autoalarmu, modlitbu za udržení erekce či modlitbu za nalezení ztracené kontaktní čočky), v režii agentury Tender zakládá na pozemku bývalé komunity Kréda jakousi obludnou pornoskládku, kam se hromadně sváží veškerá pornografie („s pomocí Boží odvrátím svět od neustálé touhy po sexu“), činí podvodné zázraky atd. Jeho fiktivní svatba má být mediální událostí číslo jedna... ale pak se karta obrací. Tender potkává blízkou osobu z mládí. Vymaní se z chapadel zrůdného náboženského showbyznysu, prchá a v očích veřejnosti se, rovněž díky všemocným médiím, stává brutálním masovým vrahem, odpovědným za stovky lidských životů.

Jako hmyz
„Kolísáme mezi iluzí a skutečností, a obojí je nesne-sitelné.“ Tato slova Jeana Baudrillarda by mohla uvozovat Program pro přeživší, sžíravý, neobyčejně temný, ale skvěle napsaný příběh o vyspělých formách manipulace. Nemilosrdně a takříkajíc až do morku kosti totiž odhaluje jak prázdnotu populárních televizních kazatelů, tak zejména zhoubnou moc reklamy, PR agentur a médií v současném světě. Médií, které vystoupily ze svého mediálního prostoru a získaly plnou moc nad lidskými životy: „Všichni se díváme na stejné televizní pořady. Všichni posloucháme totéž v rozhlase, všichni opakujeme stejné řeči. (...) Velice brzy budeme všichni myslet ve stejnou dobu na stejné věci. Dokonalé unisono. Synchronizace. Sjednocení. Rovnost. Stejnost. Jako mravenci. Jako hmyz. Ovce.“

Tenderově výpovědi před sebevraždou odpovídá překotný styl románu. Pro zvýšení absurdity, která je součástí snad každého vypravěčova kroku, autor navíc prokládá text jednak řadou citátů z bible, jednak výčtem nesmyslných praktických návodů pro úklid domu, názvů farmaceutických přípravků, vulgárních nápisů na veřejných toaletách či přihlouplých modliteb.

Nakladatelství Odeon českému čtenáři předkládá v kvalitním překladu Richarda Podaného znepokojivé, navýsost aktuální literární dílo. Ocenit je nutno i to, že v řadě Světová knihovna (Program pro přeživší je jejím čtrnáctým svazkem) oživuje tradici doslovů, jehož se v této knize zasvěceně ujal Ivan Adamovič. Nezbývá než Odeonu popřát, aby měl ve výběru titulů ze současné světové prózy i nadále tak šťastnou ruku jako dosud. A rovněž nezbývá než doufat, že si brzy budeme moci v překladu přečíst i další díla Chucka Palahnuika, ať už jeho další dva romány (Neviditelná monstra a Zalknutí) či chystaný horor Ukolébavka, který má ve Spojených státech amerických vyjít v září tohoto roku. 

Jan Kapoun, Lidové noviny, 20. dubna 2002

 

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 169 čtenářů.

Diskuse

Vložil: Dragoun, 28.08.2010 17:56
Palahniuk, Chuck: Program pro přeživší
skvelej roman!
Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

55%čtenáři

zhlédnuto 5721x

katalogy

Koupit knihu

Inzerce