Hana Ulmanová - Mimo jiné jste se jako student specializoval i na německou literaturu. Proč právě tato volba?
Amiri Baraka - Hlavně proto, že jsem chtěl číst Kafku – hrozně mě tehdy zajímal. Ale také se mně zdálo, že bych měl zvládnout německou filozofii – byl to pro mě důležitý aspekt v poznávání světa a nedílná součást mého intelektuálního růstu. Proto jsem studoval fenomenologii, různé druhy existencialismu, Husserla….

Hana Ulmanová - A co pro vás v té době znamenali američtí černošští autoři, tedy vaši předchůdci?
Amiri Baraka - Pod jejich vlivem jsem samozřejmě lépe porozuměl nejen svému vlastnímu lidu, ale i sám sobě. Klíčové romány Richarda Wrighta, Černého chlapce a Syna černého lidu, jsem četl ještě jako dítě, když mně bylo asi dvanáct nebo třináct, a pamatuju si, že jsem se tehdy hrozně bál – myslel jsem si, že Richard Wright opravdu prchá z Jihu a že ho mohou kdykoli chytnout, protože ho všude hledají, a velice mě to rozrušilo. A Langstona Hughese jsem také miloval od útlého věku, protože jsem jeho básně vídal v černošských novinách, a vždycky jsem ho bral jako přítele – ustavičně se totiž zmiňoval o lidech barevné pleti a pořád na ně odkazoval, což bylo ve světě, v kterém jsem vyrůstal, naprosto ojedinělé. Díla Zory Neale Hurstonové a dalších významných představitelů Harlemské renesance jsem ovšem četl až jako dospělý.

Hana Ulmanová - U nás jste dosud znám především jako básník patřící svého času k beatnické generaci, což vás, jak jste dal najevo na tiskové konferenci, zrovna netěší….
Amiri Baraka - No, od té doby uplynulo už skoro padesát let, bez nadsázky půl století, a nechápu, proč bych se k ní měl pořád vracet. Navíc si myslím, že pojmy beatnik a beatnická generace se záhy staly čistě věcí medií. Je sice pravda, že Allena Ginsberga mohu klidně nazvat svým přítelem, protože jsme spolu, když jsem opustil letectvo, bydleli na stejné ulici a spojoval nás zájem o americký jazyk, tedy jakási revolta proti suché akademické poezii, ale s takovým Garym Snyderem jsem se třeba vůbec neznal dobře. On přece žil na západním pobřeží, a třebaže jsme si vyměnili pár dopisů a oba jsme se zajímali o zen a východní filozofie, nevnímám ho jako kamaráda.

Hana Ulmanová - Přesto – myslíte, že ve vás z té éry něco zůstalo, a koho si dnes představujete jako své čtenáře a diváky?
Amiri Baraka - Určitě ve mně pořád přežívá určitá senzibilita – chci rozumět sobě a realitě vůbec, a chci najít vztahy mezi minulostí a přítomností. Zatímco však mladý básník hledá to, co hledá, básník dospělý už spíše hledá odpovědi na konkrétní otázky. Pokud jde o obecenstvo, mířím na 90 procent všech lidí, ale obří korporace mně ten záběr stále zužují – čímž chci říct, že převážná většina Američanů jsou ignoranti. Jsou totiž v rukou pouhých pěti společností, které kontrolují příliv informací – od CNN až po Disneyho. Proto jsou také jakákoli čísla vyjadřující podporu vládě či komukoli jinému falešná, neboť jsou založená na lžích. Uvedu příklad: jak dědeček George Bushe, tak otec Terminátora-guvernéra Arnolda byli nacisti, a kolik Američanů to ví? Amerika o demokracii pouze mluví – ve skutečné demokracii by přece nebylo dovoleno používat na předvolební kampaně soukromé zdroje. Ale protože tomu tak není, z Hollywoodu se nám před chvílí vynořil Arnie!

Hana Ulmanová - V roce 1960 jste navštívil Kubu. Byl to ten rozhodující moment vašeho života?
Amiri Baraka - Rozhodně stále patří k zásadním, formativním událostem. Na Kubu jsem se dostal jako mladík, slavili tam právě první výročí revoluce, a já se vydal za Fidelem do hor. Jel jsem ve vlaku spolu se stovkami delegátů z Latinské Ameriky, také mladými lidmi, a bouřlivě jsem s nimi cestou diskutoval – tehdy jsem si totiž myslel, že jsem básník, a politika se mě proto vůbec netýká. A oni na mě pořád útočili, co že tím míním, a proč to vlastně říkám. Viděl jsem tedy lidi mého věku, kteří převzali odpovědnost za revoluci ve společnosti, a budoucnost svou i svého lidu, a nesmírně to na mě zapůsobilo. Začal jsem si uvědomovat, že všechno je v podstatě politické, všechno je zasazeno v politickém kontextu, a je to jen otázka důrazu.

Hana Ulmanová - A jak se díváte na Kubu dnes?
Amiri Baraka - Fidela si velmi vážím, stejně jako dřív – protože přežil, protože jeho země je silná, a protože přechytračil Spojené státy…. I dnes ráno ve zprávách hlásili, že George Bush volá po větším tlaku na Castra, a já se ptám proč? To neexistují na světě zločinnější režimy? Chce snad Bush přinést na Kubu demokracii – zrovna tak, jako ji přinesl do Iráku? Je to strašně pokrytecké, a mám-li být upřímný, podle mě je George Bush maniak. Copak musí každá země světa vypadat jako klon Spojených států? Abych řekl pravdu, Fidela bychom měli nechat na pokoji. Podívejte se na výdobytky kubánské revoluce: úroveň gramotnosti na hlavu je na Kubě vyšší než ve Spojených státech, mají vynikající lékařskou fakultu, na kterou se touží dostat i američtí studenti….

Hana Ulmanová - Na tomto místě však mohu namítnout, že Kuba má politické vězně – copak nedrží v žalářích své odpůrce?
Amiri Baraka - Tak jako my ve Spojených státech Abu-Jamala. Nepochybuju, že Kuba vězní lidi z politických důvodů – zrovna tak jako Amerika nebo zbytek světa. Když se však zeptáte amerických úřadů na případ Abu-Jamala, nikdo nepřizná, že je to politický vězeň, nikdo vám neřekne, o co se pokoušel nebo proč ho tedy nepropustí, a zase jsme u pokrytectví. A ještě bych dodal jednu věc, s odkazem na Allendeho a Chile. Pokud s imperialismem nebojujete, dostane vás. Svrhne vaši vládu a zabije vás, i když si k tomu musí přimyslet falešné důvody – jako v Iráku zbraně hromadného ničení. Kde jsou ty zbraně? Je to přece jeden velký vtip! A vrátím se ještě ke Kubě. Co nám Kubánci udělali? Co tak strašného dělají, že je chceme svrhnout?

Hana Ulmanová - Jaký druh poezie tedy dneska podporujete?
Amiri Baraka - Každou poezii, která protestuje proti vojenské diktatuře Spojených států a proti americkému imperialismu – a když ještě existoval Sovětský svaz, tak také proti sovětskému imperialismu. Sovětský imperialismus, pod jehož vlivem byla i celá východní Evropa, se ale zhroutil, a dnes chce dominovat světu jen jedna velmoc. A právě v té musíme nejprve nastolit skutečnou demokracii a teprve pak můžeme přejít k socialismu, protože pravý socialismus bez demokracie není myslitelný.

Hana Ulmanová - Znamená to, že jste v dobách SSSR podporoval básníky, kteří tvořili v disentu?
Amiri Baraka - Uznával jsem ty, kteří ve své zemi navzdory všemu zůstali a relativně tam bojovali – jako třeba Jevtušenko nebo Vozněsenskij. Takový Brodsky ale podle mě pouze přešel od jednoho imperialismu k druhému – jako prostitutka, které prostě začala podepisovat šeky druhá strana. Všechny ty ceny nedostal za svou poezii, ale proto, že emigroval, a jeho dílo tak nepřímo podporovalo americkou vládu. A Solženicyn není podle mého názoru příliš inteligentní – nechceme se přece vracet k feudalismu, chceme socialismus s demokracií.

Hana Ulmanová - Už jste demonstroval, že jste jedním z nejsžíravějších kritiků George Bushe. V jednom svém článku jste dokonce načrtl paralelu mezi založením požáru Říšského sněmu a událostmi z 11. září, přičemž jste amerického prezidenta obvinil, že o útocích v podstatě věděl. Můžete to nějak dokázat?
Amiri Baraka - Důkazy jednou přinese vláda. Nyní mohu zopakovat jenom to, že Bushe opakovaně varovaly tajné služby Izraele, Británie a Francie, a ukazuje se, že i FBI a CIA! A pokud se podíváte na průběh daného dne, najdete tam mnoho podezřelých věcí. Například každý, kdo jen trochu rozumí létání, ví, že každé letadlo musí sledovat letový plán, a jestli tak nečiní, musí s ním začít komunikovat pozemní kontrola. A když se nepodaří navázat kontakt, vylétne do vzduchu letadlo, které mává křídly a ukazuje, že máte zareagovat. A když nezareagujete, má vás sestřelit, a pokud se to z nějakého důvodu nepovede, musí se vyslat raketa země-vzduch. Nic z toho se nestalo, a ze svého kurzu se přitom odklonila hned čtyři letadla , jež letěla nad nejlépe střeženým pruhem země na světě! Z čehož tedy může plynout i to, že nemáme protivzdušnou obranu, na kterou se utratily milióny dolarů z našich daní! V takovém případě patří zodpovědní armádní činitelé do vězení, protože očividně zpronevěřili peníze ze státního rozpočtu!

Hana Ulmanová - George Bush ovšem také výrazně zviditelnil dva Afroameričany, kteří zastávají velice důležité funkce. Jak hodnotíte jejich dosavadní působení?
Amiri Baraka - Chvíli mi trvalo, než jsem zjistil, že i Afroameričani mají třídy, a že i mezi nimi probíhá třídní boj. Colin Powell je velmi důležitou součástí imperialistického systému, a třebaže se s Rumsfeldem občas neshodne na metodách, zcela se s ním shodne, pokud jde o cíle. Mimochodem jsem nedávno napsal báseň, v níž si pohrávám s tím, jak se jeho jménu podobá anglické slovo „colon“, tj. tlusté střevo, a tlusté střevo je samozřejmě důležitou součástí trávicího systému, za níž už vše směřuje k vyměšování…. A Condoleeza Riceová je podle mě schizofrenička – opravdu nechápu, co si představuje pod pojmem „benevolentní imperialismus“, a nedávno se dokonce vyjádřila v tom smyslu, že hnutí za občanská práva nebylo vůbec nutné – její rodiče přece mohli o nedělích chodit po nákupech!

Hana Ulmanová - A jak byste charakterizoval činnost vůdčích afroamerických akademických intelektuálů? Konkrétně mám na mysli harvardského profesora Henryho Louise Gatese a Cornella Westa, který učí na Princetonu.
Amiri Baraka - Gates se možná snaží vzdělávat lidi, ale taky slouží systému – prohlašuje, že když měla moje poezie blíže k T.S.Eliotovi a Yeatsovi, byla lepší než ta pozdější politická poezie, ale já se ptám lepší pro koho? A taky tvrdí, že Afroameričani jsou Američani jako všichni ostatní, ale nikoho jiného přece nepřivlekli v podpalubí otrokářských lodí! Ve srovnání s ním zastává Cornell West mnohem levicovější názory.

Hana Ulmanová - Američtí občané vás také znají jako vášnivého odpůrce vlajky Konfederace, tj. vlajky, která stále vlaje mimo jiné nad vládními budovami ve státě Mississippi. Co ta vlajka vlastně symbolizuje?
Amiri Baraka - Vlajka Konfederace není státní vlajka, ale válečná vlajka Konfederace, která se používala za Občanské války. Zastupuje nepřítele Spojených států – nepřítele, s nímž byly Spojené státy ve válce. Je to válka, která symbolizuje ozbrojený pokus zachovat v Americe otroctví. Nikdy nesymbolizovala nic jiného, a proto nechápu, odkud pramení ona údajná nostalgie a láska. Myslíte si, že by bylo správné, aby nad komunitou židů nebo kdekoli v Evropě vlála nacistická vlajka? Copak by to někdo dovolil?

Hana Ulmanová - Jak je tedy možné, že se na některých místech v USA stále udržela?
Amiri Baraka - Protože Andrew Johnson státům bývalé Konfederace dovolil, aby se vrátily k Unii, aniž by opět přísahaly věrnost federální vládě – a ignoroval tak původní Lincolnův požadavek, čímž zradil nejen černochy, ale i chudobné bělošské jižanské obyvatelstvo. A Bush dnes říká, že podobné věci by se měly nechat v rukou jednotlivých států – přestože to odporuje naší ústavě, konkrétně čtrnáctému dodatku. Ve skutečnosti je ale Bush pravičák a rasista, a pokud svými řečmi dokáže pořád oblafnout tolik bílých Američanů z Jihu, kteří nakonec nehlasovali pro odstranění vlajky Konfederace, je to smutný, ale pravdivý komentář.

Hana Ulmanová - Na podporu menšin ovšem běží v USA též tzv. afirmativní akce, neboli méně lichotivým názvem pozitivní diskriminace. Přinesla podle vás kýžené výsledky?
Amiri Baraka - Do jisté míry ano – s tou výhradou, že největší prospěch přinesla za prvé bílým ženám střední třídy, a za druhé černošské střední třídě. Je to jen malá náplast na obrovskou ránu, a podle mého názoru potřebujeme spíše reparace – a také garance, pokud jde o vzdělání a zdravotnictví. Přesně tak bych využil peníze z daní mamutích korporací a bohatých jedinců, což je však, když se podíváte na republikánské ideje stran daní, naprosto nereálné.

Hana Ulmanová - Když už jsme u afirmativní akce, musím se zmínit i o politické korektnosti, resp. o jednom případu, který by vás mohl zajímat jako spisovatele i jako černošského myslitele. Jistá americká instituce se rozhodla odstranit z Twainova románu Huckleberry Finn slovo „nigger“ a nahradit ho slovem „African American“. Jednala podle vás moudře?
Amiri Baraka - Samozřejmě že je to naprostá hloupost. Za prvé musím zdůraznit, že Mark Twain patří k nejprogresivnějším spisovatelům Ameriky – v tom smyslu, že bojoval proti zlu, rasismu, imperialismu a chudobě. Stačí se podívat na jeho prózu Pudd´nhead Wilson, a hned je vám jasné, že byl mnohem progresivnější než třeba George Bush. A za druhé může něco takového udělat jen ignorant – tak se přece černochům v době otroctví říkalo. Zavání mi to mentalitou, která se skrývá před fakty, a falešný pocit bezpečí nachází v zvrácené politické korektnosti. Proč bychom se měli zbavit Marka Twaina? Zbavme se raději vlajky Konfederace!

Hana Ulmanová - Někteří zastánci politické korektnosti dnes ovšem také nahrazují údajně pejorativní slovo černoch výrazem Afroameričan. Cítíte mezi těmito dvěma termíny nějaký rozdíl?
Amiri Baraka - Ne, ani na jednom nevidím nic špatného. Zároveň však musím zdůraznit, že Afroameričan označuje specifickou národnost, čímž chci říct, že ne každý černoch, kterého kdy uvidíte, bude Američan. Zrovna tak může být z Jamajky, z Haiti, z Afriky nebo koneckonců i z Evropy. Oproti tomu slovo černoch se očividně vztahuje ke všem černým lidem na světě, a musí tedy být vždycky správné. Nechápu, kdo takové koncepty vymýšlí a kdo je pak schvaluje – koho baví zaobírat se nesprávným a nesmyslným druhem politické korektnosti.