Pochází se severních Čech, vyrůstal v německo-českém prostředí. Po maturitě v Jablonci Jan Kühmeier (nar. 1943) studoval na FF UK v Praze obory hudební věda a pedagogika (u prof. P. Ebena) a germanistiku (u E. Goldstückera), po emigraci 1968 absolvoval studium na Mozarteu v Salzburgu, kde po té působil jako profesor na Pedagogické akademii. Zabývá se překladatelskou činností z oblasti muzikologie a esejistiky, a to z obou jazyků.

V rámci uměleckého překladu se zaměřil na českou básnickou generaci dvacátých let (František Lazecký, Jiří Karen, Jindřich Hilčr, Ludvík Kundera, Jaroslav Putík, Ivan Slavík a Josef Suchý). Jak sám říká, prvotním impulsem mu byla touha seznámit s bohatstvím české literatury (a především poezie) své děti. Během návštěv v Čechách a na Moravě pátral v knihkupectvích a antikvariátech, diskutoval s přáteli. Tak objevil i dílo básníka Josefa Suchého. A výsledkem této lásky jsou jeho bibliofilské a knižní překlady – nyní naposled právě kniha Prach času.