Labergeová letos vydala tři svazky rodinné ságy Chuť štěstí. V Quebeku patří mezi velmi úspěšné tituly, prodalo se už přes 500 000 výtisků, přičemž frankofonní populace dosahuje asi šesti milionů obyvatel. Spisovatelka v trilogii nastavuje zrcadlo celému století. Čas v jejích knihách plyne velmi pomalu. Marie Labergeová v románu nabízí vpravdě rentgenový snímek uzavřené společnosti držené železnou rukou církve, postupně však nalézající i nové cesty. Vedle historie země spisovatelka zachycuje i vývoj jazyka. V roce 1840 byla angličtina vyhlášena jediným úředním jazykem. Osm let trvalo, než si francouzština vydobyla zpět roli oficiálního jazyka. Pro francouzské Kanaďany ve třicátých, čtyřicátých letech však jazykový problém představoval palčivé téma. A právě tvrdohlavý postoj některých z nich dokázala Labergeová výborně vystihnout.

První díl trilogie, s názvem Gabrielle, se odehrává ve 30. letech minulého století a zasahuje až do doby mezi oběma evropskými válkami. Kniha vypráví o osudech manželů Millerových: Gabrielle miluje svého muže, má pět dětí, šťastná to žena. Což však je trnem v oku pro vybranou katolickou společnost, pro niž žena není na světě proto, aby prožívala štěstí, nýbrž aby plnila své poslání. Gabrielle s Edwardem přitom nejenže si rozumí v životě, dovedou si užít i v posteli. Děti pomalu vyrůstají, nastávají problémy. Například do které školy poslat sedmiletou Adélaïde, katolické, nebo protestantské? Ačkoli v některých věcech se Gabrielle, jež pochází z nijak bohaté měšťanské rodiny, zcela podřizuje společenským konvencím, jakmile jde o její rodinu, dokáže hranice překročit. Posléze ji lákají i socialistické a feministické názory.

Asi dvacet románových postav z jejího okolí vytváří dokonalou fresku atmosféry ve společnosti dané doby. Až v závěru prvního svazku trilogie se rodinná idylka hroutí: muži musí do války, smrt si své oběti nevybírá, život se mění.

Adélaïde: Rodinný kruh se postupně přesouvá, středem se stává Adélaïde, dům však má nadále dveře otevřené pro každého. Muži jsou ve válce, na ženách zůstala starost o vše, o domácnost, o výchovu, o budoucnost. Adélaïde je bojovnější než její matka, naštěstí, neboť časy jsou zlé. Rodina Millerových se jen zvolna dostává z těžkých ran, které ji zasáhly. Láska je ale všemocná, dětské úsměvy odzbrojující. I ve společnosti dochází k hlubokým změnám. Labergeová i v tomto díle rozehrává spoustu drobných příběhů, nejrůznějších osudů. Závěr je velice krutý.

Třetí svazek trilogie, Florent, nás přivádí do Quebeku let padesátých a šedesátých, hlavní postavou je Florent, Adélaïdin chudý kamarád z útlého dětství, avšak Labergeová rozvádí osudy i dalších postav známých z předchozích dílů. I tentokrát jsme svědky smutných, ba hrůzných okamžiků. Významné místo mají v knize sexuální vztahy, ne vždy bezproblémové. Násilí a beznaděj však naštěstí střídají i veselejší pasáže.

Kritika shledává knihu velmi dobrou, autorku neobyčejně talentovanou.