Andrej Giňa se narodil v roce 1936 v obci Tolčemeš, dnešní Šarišské Sokolovce, v okrese Prešov. Patří k velkým pamětníkům romských tradic a života v osadě a z této autentické zkušenosti čerpá ve své próze. Je autorem sbírky povídek Svatba (rom. Bijav) a několika desítek kratších povídek, pohádek a vzpomínkových textů. Publikuje především v romských periodicích a platí za jednoho z nestorů romské beletrie.

V roce 1946 se jeho rodina odstěhovala do Prahy a odtud za prací do Rokycan, kde dosud žije široké příbuzenstvo. Vyučil se tavičem, pak dva roky večerně studoval pedagogickou školu a nakonec se nechal odvést na vojnu. Jako voják z povolání později studoval zdravotnickou školu v Hradci Královém a působil jako zdravotník pluku. Manželské a otcovské povinnosti jej nakonec odvedly zpět do Rokycan, kde pracoval ve slévárně zvané Žampírka, nejprve v tzv. pucírně, čistírně odlitků, a posléze jako řidič. Dnes se synem podniká – rozváží suroviny na tradiční romskou pochoutku zvanou goja.

Jeho tvorba je srovnatelná s ranou fází literatury psané v jidiš - svět štetlu a osady má totiž mnoho společného. Inspiruje se formalizovanými i méně formalizovanými žánry folkloru, pracuje s tradiční typologií postav, kterou současně rozšiřuje o nové figury, a touto cestou se snaží zachovat původní romskou ústní slovesnost, která přežívá už jen ve vzpomínkách pamětníků. Charakteristickým znakem Giňovy prózy je laskavý humor, hluboké porozumění problémům Romů a intimní znalost prostředí, které zobrazuje. Stejně jako klasické jidiš trio M. M. Sforim, I. L. Perec a Š. Alejechem pohlíží na zanikající svět izolované komunity lehce romantizujícíma očima. Ovšem jen díky vypravěčům jako je Andrej Giňa může většinová společnost nahlédnout, že hodnotový systém Romů se opírá o daleko zásadnější pilíře, než je vzdělání a kariéra.