Výstava „Blake a Mortimer v Paříži!“
Benoît Mouchart, François Rivière: La Damnation d'Edgar P. Jacobs, Seuil/Archimbaud, 336 s., 21 €
Yves Sente, André Juillard: Les Sarcophages du sixième continent, Blake et Mortimer, díl 16, 2003, 56 s., 12, 60 €

Podle jména není snadné poznat, že E. P. Jacobs je Belgičan. A navíc nás může zmást, že jeho hrdinové, Blake a Mortimer, jsou angličtí detektivové. Nepopiratelným ale zůstává, že Edgard Félix Pierre Jacobs (1904 - 1987) dnes patří k nejznámějším autorům komiksů.

Příběhy Francise Blakea et Philipa Mortimera, anglických detektivů, vydával Jacobs na pokračování už od čtyřicátých let. A jelikož se některé odehrávaly i v Paříži, v Musée de l´Homme teď probíhá (až do 30. 4. 2004) velká výstava „Blake a Mortimer v Paříži!“, která doplňuje řadu dalších akcí oslavujících sté výročí narození komiksového velikána.

Už v listopadu také vyšla životopisná kniha o Jacobsovi (La Damnation d'Edgar P. Jacobs) a doplnila tak již dříve vydanou Jacobsovu autobiografii Un opéra de papier (Papírová opera, Gallimard).

Pařížská výstava, představující na tisíci čtverečních metrech průřez Jacobsovou tvorbou, je jedinečnou akcí. Mezi exponáty lze nalézt třeba i „životopisy“ hrdinů jeho komiksových detektivek, jejich oblíbené fráze a výkřiky, seznam míst, kde pobývali, a zápletek, které řešili. Výstava ukazuje ale i další Jacobsovu tvorbu, jeho literární vzory (Wells, Verne, Hoffmann, Fletcher aj.), komiksové začátky, ale například i skutečnost, že Jacobs byl spolupracovníkem autora světoznámé postavičky Tintina, Hergého - některé díly seriálu o Tintinovi nezapřou Jacobsův rukopis.

Jacobse někteří odsuzovali, protože jeho komiksy obsahovaly příliš hutné a dlouhé texty. Nikdo mu ale nemohl upřít kvality výtvarníka: jeho výtvarné postupy v kresleném seriálu dnes patří k základům metodiky tvorby tohoto žánru - a výstava neponechává stranou nejmenší drobnost: jednotlivé stránky komiksu jsou představeny od prvního náčrtku až po finální produkt z tiskárny.

Expozice se dá bez nadsázky nazvat chrámem Jacobsova umění, mimo vyjmenované detaily totiž nabízí i naaranžované celé scény z kreslených příběhů, makety jejich nejznámějších lokalit, nabízí zkrátka skutečnou možnost vstoupit do oblíbeného papírového světa, v němž vyrostlo několik generací nadšených čtenářů.  

Komiksový král E. P. Jacobs byl ve skutečnosti zneuznaný operní pěvec, který se kreslenému seriálu začal věnovat z nouze – v době, kdy komiks ještě vůbec nebyl uznávaným uměleckým žánrem, – a do konce života se s nevysněnou kariérou nemohl smířit. Nicméně jeho dílo patří k základní kulturní výbavě. Tvrdí se dokonce, že to byl on, kdo jako první začal psát komiks pro dospělé. Nejvíce byl vynášen, uvádí se v recenzi Frédérica Grolleau na http://www.lidealivres.com, pro neobyčejný, s obsesí hraničící smysl pro detail, potřebu dokonalé dokumentace, charakteristický jasný styl kresby a na danou dobu revoluční přístup k barvě.

Začínal po boku Hergého: první z příběhů Blakea a Mortimera vycházely jako příloha svazků o Tintinovi, posléze se tito dva velcí autoři, kteří psali zásadní kapitoly evropského komiksu během 2. světové války a ještě douho po ní, stali velkými rivaly. Jednotlivé příběhy Blakea a Mortimera představují vpravdě originální díla, lze v nich vystopovat nejrůznější vlivy, od německého expresionistického divadla přes surrealismus až po dobrodružnou literaturu, díla H. G. Wellse, Julese Vernea, Maurice Leblanca.

Dnes má E. P. Jacobs, jak je v komiksovém světě běžné, své nástupce: Bob de Moor, Ted Benoit, Jean Van Hamme, Yves Sente a André Juillard se postarali, aby „staří“ Jacobsovi hrdinové mohli v nových příbězích žít dál.

Poslední vydaný titul, Les Sarcophages du sixième continent, zavádí čtenáře mimo jiné překvapivě i do dětství protagonistů, skotského vědce a anglického vojáka, a jeho autor, Yves Sente tak získal možnost anticipovat osudy mnohých postav známých z dalších příběhů a nečekaně je propojit. Tento (šestnáctý) díl se odehrává roku 1958 v Indii a poté v Bruselu, s krátkou peripetií z roku 1922, kdy se B a M měli poprvé setkat. Kritické ohlasy na svazek jsou vcelku příznivé, neopomíjejí však dodat, že do dokonalého „Jacobse“ tomu cosi chybí.