Kafka, Franz
česky psaný dopis

aktualita beletrie zahraniční

V Nizozemsku byl nedávno publikován dosud neznámý česky psaný dopis Franze Kafky Růžence Wettenglové

Milá Růženko!
Dosud neznámý česky psaný dopis Franze Kafky byl nalezen v Nizozemsku

Nedatovaný Kafkův dopis z doby první světové války, jehož adresátkou byla chráněnka spisovatelovy nejmladší sestry Ottly, Růženka Wettenglová, je kuriózním literárním objevem. Jde o česky psaný, osobní dopis.

Růženka Wettenglová se s Franzem Kafkou sblížila poté, co co od konce listopadu 1916 odpoledne docházel do domku č. 22 ve Zlaté uličce na Hradčanech, kde dlouho do noci pracoval. Domek najala Ottla pro Kafku jako prozatímní pracovní útočiště a Růženka Wettenglová v něm pomáhala uklízet. V první polovině srpna 1917 tak byla prvním svědkem Kafkova záchvatu chrlení krve. Tuto událost Kafka později zmiňuje Mileně Jesenské v dopisech: „Ráno sice přišla uklízečka (měl jsem tenkrát byt v Schönbornském paláci), hodné, přímo obětavé, avšak nesmírně věcné děvče, uviděla tu krev a řekla: Pane doktore, s Vámi to dlouho nepotrvá.“

Po propuknutí nemoci se Kafka vzdal jak chladného bytu v Schönborském paláci, tak své pracovny ve Zlaté uličce. Nejprve uvažoval o tom, najít si vhodnější byt v Praze (jak o tom svědčí dopisy Ottle), ale nakonec se rozhodl odstěhovat se za Ottlou do Siřemi. Ottla v Siřemi hospodařila od dubna roku 1917 na zanedbaném hospodářství svého švagra Karla Hermanna, manžela sestry Elli, který byl na frontě. Kafka do Siřemi odjel 12. září a pobyl tam osm měsíců, místo předpokládaných tří. Z té doby také pochází dopis Růžence, z něhož se bohužel zachovaly jen dvě strany: první a poslední.


Franz Kafka
se sestrou Ottlou

Milá Růženko!

Děkuji za Vaši vzpomínku. Vede se mě dost dobře a zůstanu, myslím, ještě delší čas zde. To ví, že by mě bylo příjemno, dostati na Malé Straně neb na Hradčanech byt, který by mě byl vhod, ale pochybuji, že se takový byt najde, neb musel by býti tichý, slunný a vzdušný a to je tma snad pouze císařský hrad. Ale náděje se přece ještě úplně nevzdávám.

Ovoce Ottla dostala a zvláště si na něm pochutnala, nechá Vám pěkně za něj děkovat. Košík Vám v úterý pošle. Písemně Vám ale děkovat nemůže, je to to staré neštěstí, o kterém já sám ani souditi….

…. odjezdu učinila – že by se všechno tak tak vyrovnalo. Ty brambory Vám Ottla pošle, ale bude to ještě nějaký den trvat, ještě nejsou vykopany.

Se srdečným pozdravem

Dr Kafka

V obsáhlém článku Lidových novin vyvozuje Josef Čermák (LN 22.1.2004), že dopis byl pravděpodobně psán v druhé polovině září, kdy se v tomto kraji (severovýchodních Čechách) kopou brambory. Nedokončená věta na konci první strany a celá chybějící druhá strana dopisu se podle J. Čermáka s největší pravděpodobností týkala rodinné krize, dlouhotrvající roztržky mezi otcem a Ottlou, vyvolané Ottliným odchodem do Siřemi. J. Čermák jako doplňující zdroj k historii dopisu dále zmiňuje Ludwiga Hardta, mistra uměleckého přednesu, který se s Kafkou znal od 20. let. Hardt v článku Vzpomínka na Franze Kafku (1947) o Růžence píše:  „Bylo tu např. to malé hrbaté děvče, jeho domovnice (Hausbesorgerin), když v domečku ve Zlaté uličce v Praze pracoval na velkých románech. Věděla toho o básníku Franzi Kafkovi pramálo – jako ti ostatní. Měla však toho člověka v takové úctě, že uchovávala každý lísteček, který napsal, a nic na světě by ji bývalo nepřimělo, aby aspoň jeden jediný dala z ruky – přestože žila v nedostatku a byly jí nabízeny dosti vysoké sumy.“

Unikátnost Růženčiných „lístků“ spočívá v tom, že dokládají Kafkovu aktivní znalost češtiny. Kafka česky hovořil dobře, zdráhal se ale psát - dopisy si nechával kontrolovat, např. Ottliným českým manželem Josefem Davidem. Kromě českých citací objevujících se porůznu v korespondenci se česky psané zachovaly pouze úřední přípisy adresované vedení Dělnické úrazové pojišťovny od roku 1918, kdy se čeština stala státně úředním jazykem. Kafkovy dopisy byly pravděpodobně pořizovány podle vzorových šablon.

Dopis Růžence po válce získal nizozemský slavista Aimé von Santen, který působil jako lektor na olomoucké univerzitě. V Nizozemsku ho pak poskytl redaktorovi časopisu Litterair Paspoort Adriaanu Morriënemovi. Když Morriën v roce 2002 zemřel, publikoval dopis z jeho pozůstalosti Niels Bokhove.

© Veronika Jičínská

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 3613x

Inzerce