Pirandello, Luigi
Nahé odívati

rozhovor beletrie zahraniční

Rozhovor A. Němcové s V. Maškovou, dramaturgií chystané Pirandellovy hry Nahé odívati, v přípravě v Moravském divadle v Olomouci.

Luigi Pirandello, Nahé odívati (Vestire gli ignudi)
Režie: Jakub Korčák. Dramaturgie: Věra Mašková. Překlad: Alena Hartmannová. Hudba: Miroslav Pudlák. Scénografie: Ondřej Nekvasil. Kostýmy: Zuzana Ježková. Moravské divadlo Olomouc, premiéra 6. 2. 2004

Na scéně Moravského divadla Olomouc se 6. února 2004 objeví nová inscenace. Diváci se po dlouhé době mohou těšit na zpracování hry světoznámého italského dramatika Luigiho Pirandella Nahé odívati. S dramaturgyní inscenace, Věrou Maškovou, jsem se pokusila nahlédnout do zákulisí příprav na premiéru.

Proč jste si vybrali právě tuto hru?
Já jsem se s ní setkala již dříve, za studií, a velice jsem se divila, že se nehraje. Základními tématy jsou voyerství, vliv medií a mediální obraz člověka, který jakoby potvrzoval jeho existenci. A to je dnes přece velmi aktuální téma.

Nechali jste si provést nový překlad?
Ne, využili jsme překladu Aleny Hartmannové, který výrazně upravil pan režisér Korčák.

Jak se Vám s panem režisérem Korčákem spolupracovalo?
Spolupracujeme spolu už dlouho a práce s ním je nesmírně inspirativní. Jeho režijní přístup se vyznačuje hlubokým analytickým myšlením. Snaží se co nejvíce proniknout do textu a dostat z něj maximum.

Jaká témata Vás ve hře nejvíce zaujala?
Hra je zajímavá už svým žánrem, je to zvláštní, černá, absurdní tragikomedie. Zajímavá je Pirandellova práce s banalitou. Často čerpá témata svých her ze soudniček, kalendářových historek, balancuje na pokraji červené knihovny a z tohoto materiálu vytváří zásadní existenciální výpověď o světě. A o čem vypovídá? Především o kontrastu mezi snem a realitou. Ale pirandellovské sny nejsou sny velkých, tragických hrdinů. Jsou to většinou maloměšťácké sny o tom, jak bychom chtěli vypadat v očích světa, jaký dojem bychom chtěli vyvolávat. Jeho hry jsou skutečným příběhem masky a tváře, příběhy o tom, co zakrýváme vědomě, co nevědomky, co skutečně jsme a čím se být snažíme. V dnešním slovníku by se tomu řeklo image. Kde začíná, kde končí a kde přitom zůstává skutečná lidská podstata.

Jak se hercům pracovalo s Pirandellovým textem?
Po Pirandellovi může dramaturg sáhnout ve chvíli, kdy má k dispozici kvalitní soubor, zvyklý na určitý způsob práce a myšlení v dané situaci. Je velice těžké hrát poměrně složité situace pravdivě a zároveň s určitou nadsázkou, která je pro poetiku tohoto dramatika nezbytná.

Uvedete tuto inscenaci na Divadelní Flóře?
Na Divadelní Flóru ji nechystáme. Letos hrajeme v plenéru, proto jsme zvolili Eurípidovu Ifigenii v Aulidě v režii Jana Kačera.

Na co dalšího se ještě mohou olomoučtí diváci v Pirandellovi těšit?
Hra je posunutá do šedesátých let, což se promítá i do výtvarného řešení a jevištní atmosféry, inspirované zvláštním manýrismem, který šedesátá léta v sobě měla. Cíleně se odkazujeme na Felliniho Sladký život. Pokud to dopadne tak, jak se to prozatím jeví, tak i herecké výkony budou zajímavé. Jde o výrazné figury se zvláštním nábojem.

Prozradíte, koho uvidíme v hlavních rolích?
Hlavní roli hraje Evelyn Čapková-Pacoláková. Jde o výbornou herečku a role Ersílie jakoby byla stvořena přímo pro ni. Objeví se v trochu nečekané podobě, protože, a to je velmi zajímavé, se Ersílie sice dá hrát jako jednoznačná oběť, ale ona tuto cestu nezvolila. Její Ersílie je nejednoznačná, komplikovaná postava se spoustou podob a možností... Jde o napínavé, rafinované a zábavné herectví, takže si myslím, že představení bude stát za to. V další roli uvidíte pana Bartoně, který pod vedením pana režiséra Korčáka vždy podává skvělé herecké výkony.

Jakým způsobem pracoval pan režisér Korčák s textem?
Pan režisér požaduje investici zevnitř. Nedohaduje se o základních postupech – jestli někdo přijde zprava nebo zleva, ale velmi citlivě a pečlivě mapuje to, co text zevnitř přináší herci a využívá toho k tvarování inscenace. Způsob, jakým na divadle pracuje s textem, se v podstatě vymyká obecnému trendu, který jde od využívání až k zneužívání textu a literatury vůbec. My jsme se snažili respektovat autora a ducha jeho díla. Snažíme se jít cestou analýzy. Rozkrytá témata pak nabízejí úžasné možnosti, což právě dělá z divadla zábavné dobrodružství a také dává šanci vypovídat o světě v širším záběru. Když si text přizpůsobíte sobě a svému rozměru, tak hru zákonitě ochudíte a vypovídáte jen o sobě. Naopak, když text přijmete jako setkání s fantastickým člověkem, a tím Pirandello byl, pak je opravdu vzrušující snažit se na jeviště přenést svět jeho idejí a citů a dává to prostor pro hlubší existenciální výpověď o tom, kým jsme a kam směřujeme. A o to přece v divadle jde. 

© Alžběta Němcová

Diskuse

Vložil: Jiří Špička, 26.10.2004 20:05
Pirandello, Luigi: Nahé odívati
Pro sl. Russovou: onou hrou byla nejslavnější Pirandellova hra Šest postav hledá autora (Sei personaggi in cerca d'autore), bylo to 9. 5. 1921.
Vložil: Russová, 04.10.2004 22:33
Pirandello, Luigi: Nahé odívati
Mám k vám prosbu. V r. 1921 měla v římském Teatro Valle premiéru hra Luigiho Pirandella. Nevíte,jak se toto drama jmenuje? Děkuji vám.
Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 4504x

Inzerce
Inzerce