Moore, Alan: Z pekla 2

Moore, Alan
Z pekla 2

recenze komiks

Krátce před koncem roku vyšla kniha, kterou můžeme považovat za jeden z nejzávažnějších počinů tohoto roku...

 

Z pekla
Alan Moore, Eddie Campbell: Z pekla. Z anglického originálu From Hell přeložil Viktor Janiš, odpovědný redaktor Richard Podaný, lettering a SFX Pavel Mařata, vydalo nakladatelství BB/art, Praha 2003, doporučená cena 690 Kč.

Krátce před koncem roku vyšla kniha, kterou můžeme považovat za jeden z nejzávažnějších počinů tohoto roku. BB art se vyznamenal a vydal s velikou obětavostí román Z pekla od Alana Moorea a Eddieho Campbella. Jedná se však o román? Knihu je velmi těžké zařadit. Rovným dílem totiž balancuje na pomezí románu, komiksu, literatury faktu a magické mystifikace. Příběh whitechapelského vraha, Jacka Rozparovače, fascinuje svou zrůdností ještě více než sto let po jeho řádění. Moore nám ve své knize nabízí jedno z řešení, které získalo jistou popularitu, ale které i přes svou logičnost může být opět vyvráceno.

I tak je kniha propracována do nejmenších detailů, Moore prostudoval velké množství sekundární literatury, provedl rozsáhlá geografická pátrání na území Londýna, aby mohl předložit ucelený obraz týkající se nejen pěti nechvalně slavných vražd, ale také viktoriánské Anglie v její nejsyrovější podobě. Jedná se dosud snad o nejpropracovanější beletristické dílo s Rozparovačovou tematikou, které nepostrádá vysoké literární kvality.

Snad nejvíce Z pekla překvapí právě dokonalou propracovaností. Kniha je zcela kompaktní, každý detail, každá kresba v ní má přesně svoje místo. Ač má přes šest set stran, není v ní jediná zbytečně. Největší předností každé Moorovy práce jsou precizně propracované detaily a zde mu ještě přispěl kreslíř Campbell, jenž svou expresivní pérovou kresbou dodal pochmurnou atmosféru Londýnu, jenž už už čeká na vstup do dvacátého století.

Také Campbell dlouho pracoval na sbírání detailů, aby mohl románu vtisknout tu správnou tvář. Stačí jen otevřít a přímo na nás dýchne rok 1888. Jeho kresby jsou místy naturalistické, místy jen prostě děsivé, občas „pouze“ uchvacující. Londýn v jeho podání má kouzlo a hříšnou krásu, jež působí možná ještě větším dojmem, než působila ve své době. Campbell provedl neméně důkladnou studii jako Moore, čerpal z dobových fotografií, ze starých popisů a map, takže výsledek jeho práce vyvolává úctu.

K Campbellově práci patřilo i věrné zachování vzhledu architektonických skvostů, které vytvořil Nicholas Hawksmoor, zednářský stavitel sakrálních staveb, jehož kostely a obelisky mají pro příběh velkou důležitost v oblasti magie a jejích symbolů.

Díky těmto skutečnostem působí celý příběh velmi živě, není to jen román, je to doopravdy román v obrazech, jehož se čtenář stává součástí. Setkání se Sloním mužem, cirkusem Buffalo Billa, první pokusy v oblasti daktyloskopie a spousta dalších drobných epizod, to všechno je rukopis Alana Moora.
Snad ale největší zásluhu na opravdovosti mají velmi podrobně zpracované poznámky k ději na konci knihy. Je to asi padesát stran velmi hutného textu psaného malým písmem ve třech sloupcích, v němž je vysvětlena prakticky každá nakreslená stránka. Až díky nim dostaneme ucelený obraz Moorova záměru. Předkládá v nich také dobové informace, výpovědi svědků, ale i „pouhé“ svoje vývody načerpané cestou k dokončení svého díla. Uvádí několik desítek pramenů, z nichž čerpal a ze kterých vycházel při svém proplétání se příběhem. Snad ještě úctyhodnější je ale práce Viktora Janiše, o které je nutné zmínit se také.

Jaké používá Moore narativní postupy? Jaké postupy se vůbec dají použít v komiksu? Díky poznámkám na konci knihy mohl použít dva. V příběhu samotném je pouhým pozorovatelem, okem kamery, je naprosto odosobněný. Příběh je doopravdy shluk obrazů a výjevů, ve kterých se bez bedlivého pozorování můžeme lehce ztrácet. V každém obrázku, v každé textové bublině je nějaká reálie důležitá pro děj. Kamera tuto skutečnost sejme a nechá jen na nás, jak s informací naložíme.

Pak je zde druhý Moore, tvůrce poznámkového aparátu. Tam je z něj zanícený badatel, vyšetřovatel fascinovaný nedostatkem jakýchkoli výsledků a na stranu druhou šokovaný přehršlí indicií, které jsou k dispozici. Je to Moore komparatista, který vybírá jednotlivá svědectví a skládá si z dílků svůj vlastní obrázek a vyžaduje po nás, abychom mu uvěřili. Jeho přesvědčivost je ohromující a opět by nebyla možná bez předchozí obrazové části.

Jako příklad provázanosti celého románu ať poslouží první a poslední stránka románu. Na obou se nalézá mrtvý, zahnívající racek. Anglicky gull. Jenže druhý význam slova gull je hlupák. Hlavní postavou, která se proplétá celou knihou, je královský lékař a člen zednářské lóže Gull. A v poslední části poznámek nám Moore ukazuje Hon na racka, aneb tanec podvodníků, gull-catcher pro změnu znamená podvodník. Jak se píše v poznámkách, angličtina je zrádná.

A stejně jako v honu na racka se i v příběhu stopy kříží a zamotávají, jedna je spojena s druhou, stejně jako každá stránka Moorova románu je spojena se všemi ostatními tak, že samotné nemohou dát nejmenší smysl. Dokonce ani dohromady nepůsobí jednotně, ale mnohoznačně. Z pekla je kaleidoskop, při jehož prohlížení někdo zhasnul světlo a nastala naprostá tma těsně před tím, než se utvořil nejkrásnější obrazec.

Toto právě Moore skvěle vystihl a dokázal vložit do svého příběhu právě i díky dvojakosti vypravěčského subjektu. Nezbývá než si po přečtení vzpomenout na Ecovo Jméno růže, kde už název sám je velká hádanka. Spletitost okvětních plátků a jejich poetičnost však Moore nahradil mocným realismem. Případ whitechapelského vraha a jeho složitost byl všem čert dlužen.

S Ecem jej spojují i další literární prvky. Můžeme číst román jako dobový demografický popis, jako detektivní příběh, kde je však vrah znám, můžeme číst spekulativní fikci o konspiračních praktikách královské rodiny nebo i mystickou knihu plnou zednářské architektonické magie. A můžeme číst pouze komiks. A tímto se, stejně jako Alan Moore, dostáváme na začátek tohoto elaborátu. I zde je možné uzavřít kruh, protože román Z pekla je příběhem kruhů. Ať vyjdeme z kteréhokoli místa, vždy se k němu vrátíme, stejně jako se budeme v myšlenkách stále znovu vracet k tomuto románu.

 

A teď ještě o Viktoru Janišovi. Ten strávil nad románem Z pekla půl roku života. Nejenže jej skvěle přeložil, ale dohledal všechny prameny a na některých místech dokonce Moora opravil tam, kde se autor v něčem zmýlil. Román Z pekla vznikal v českém překladu dlouhou dobu a je to na něm, díky bohům, znát. Po jazykové stránce není knize co vytknout, není jí co vytknout po žádné stránce. Je to jedna z nejprecizněji udělaných knih, které přišly v roce 2003 na trh, a neměla by být opomenuta. Je třeba zmínit ještě několik maličkostí z výrobního procesu. Tak třeba v angličtině nikdy nevyšel román Z pekla vázaný, ale vždy jako paperback. BB art má prvenství. Ke knize majitelé práv nedodali filmy, což znamenalo, že se muselo scanovat úplně všechno. BB art opět nelitoval peněz a pořídil nejkvalitnější scan, který je u nás vůbec možno provést. A opět V. Janiš strávil desítky hodin v DTP studiu, kde dozíral na to, aby grafik a sazeč v jedné osobě odvedl svoji práci na sto procent. Výkon všech zúčastněných dopadl výborně, román Z pekla můžeme držet v rukou v češtině a je určitě hezčí než originál. Cena je vzhledem k takovému množství odvedené práce opravdu nízká a nezbývá než vydavateli poděkovat.

© Richard Klíčník

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 146 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

53%čtenáři

zhlédnuto 4709x

katalogy

Koupit knihu

štítky k článku

Inzerce