V České republice pořádá British Council literární seminář v Kostelci nad Černými lesy, v Německu se podobná akce koná ve Walberbergu blízko Kolína nad Rýnem. Seminář o současné britské literatuře, který se koná v moderním dominikánském klášteře na okraji vesnice Walberberg, je pro německé katedry anglistiky výjimečnou událostí. Založil jej roku 1984 známý britský spisovatel a profesor literatury Malcolm Bradbury (v České republice vyšel jeho román Jíst lidi je neslušné), jezdí na něj poměrně uzavřený okruh německých akademiků a pozvání vždy obdrží několik anglických umělců. Letos se od 29. ledna do 1. února konal 19. ročník, díky spolupráci berlínské a pražské centrály se mohli zúčastnit i dva zástupci z České republiky a z Británie přijeli tři básníci, jeden autor divadelních her, jedna povídkářka a jeden spisovatel.
Každému autorovi byl vyhrazen čas na autorské čtení a rozhovor s Andrewem Motionem, současným britským básníkem laureátem, jenž celý seminář vedl. Jonathan Coe, autor šesti románů, rozesmál obecenstvo ukázkami ze svého připravovaného příběhu Uzavřený kruh (The Closed Circle), jehož vydání se chystá na tento rok, Helen Simpsonová přečetla jednu z povídek ze své sbírky Správně, užij si život (Hey Yeah Right Get a Life) a George Szirtés, jenž se do Velké Británie přestěhoval po maďarském protikomunistickém povstání v roce 1956, přečetl stejně jako Jo Shapcottová ukázky z celé své tvorby. David Edgar naproti tomu nepřečetl ze svého díla takřka nic, zato s typickým anglickým humorem obšírně představil své názory na minulost, přítomnost i budoucnost anglického divadla. A nakonec Andrew Motion, muž vysoké postavy a zvučného hlasu, vyprávěl o svém mládí, o svém vztahu k Philipu Larkinovi a Johnu Keatsovi (o prvním z básníků napsal biografii, o druhém rozsahem nevelký, avšak velmi zajímavý román) a o tom, jaké to je, být jako básnický hlas národa požádán o dílko na oslavu britského hovězího (zdvořile odmítl s tím, že je vegetarián, ačkoli to není pravda).
Meče svých názorů zkřížilo všech šest umělců ve dvou panelových diskusích. První z nich nesla titul Mimo svůj šuplík (Outside Your Box) a všichni mluvili o obtížích, které musejí překonávat, když chtějí tvořit v jiném žánru, než na jaký jsou zvyklí. Jonathan Coe na sebe například prozradil, že napsat jediný sonet v románu Dům spánku mu trvalo celých půlrok a přirovnal spisovatele k maratónskému běžci, zatímco básníci jsou podle něj spíše sprinteři. Druhá diskuse měla mnohem závažnější téma, Psaní a společnost (Writing and Society). Všichni zúčastnění problém uchopili jako úlohu umělce ve světě politiky a své výtvory jako zbraně, jimiž mohou ovlivňovat veřejné mínění. Pro Andrewa Motiona je báseň prostředkem k vyjádření politického postoje, Helen Simposová mluvila o tom, že když přijde na válku, ženy většinou mlčí, David Edgar se vyjádřil skepticky o síle vizi současné britské politické reprezentace, Jo Shapcottová zase trochu feministicky o tom, jak nezvyklé je představit si múzu jako muže.
Vydařený seminář nemohlo narušit ani nepříznivé počasí: kvůli sněžení nad celou Evropou dorazili britští autoři do Walberbergu s několikahodinovým zpožděním.