Loo, Tessa de: Dvojčata 1

Loo, Tessa de
Dvojčata 1

recenze beletrie zahraniční

Když v roce 1993 vyšla kniha Dvojčata (De tweeling) Tessy de Loo, zaznamenala okamžitě velký úspěch u čtenářů.

 

Vyprávění o osudových událostech nad šálkem kávy
Tessa de Loo: Dvojčata. Přeložila Jana Pellarová-Irmanová. 1. vyd. Praha: Eroika. 2003. 396 stran, 299 Kč

Ženské autorky v Nizozemí jsou v posledních letech čím dál úspěšnější. Jejich knihy se velice dobře prodávají a u čtenářů, vlastně spíše čtenářek, mají úspěch. Jen kritika vůči nim – až na některé výjimky – zůstává chladná. Jen málo takovýchto autorek si dokáže získat přízeň čtenářského publika a zároveň „akademické“ kritiky. Když v roce 1993 vyšla kniha Dvojčata (De tweeling) Tessy de Loo, zaznamenala okamžitě velký úspěch u čtenářů, a dalo by se tudíž očekávat, že na tento úspěch bude reagovat i literární kritika. Vydání knihy ovšem u kritiky vyvolalo rozporuplné reakce, v nichž převládal nakonec negativní tón. Odmítavé kritické hlasy popularitě knihy ovšem neubraly a kniha se dočkala 47 (!) vydání. To jen opět potvrdilo to, jak moc se od sebe liší hodnotící kritéria širšího čtenářského publika a publika akademického. O oblibě této knihy také svědčí stejnojmenné filmové zpracování v režii Bena Sombogaarta, které bylo nominováno v kategorii Nejlepší zahraniční film na letošní filmové ocenění Oscar. V prosinci roku 2003 se tato velmi diskutovaná, mnohými oblíbená, ale i mnohými zavrhovaná kniha objevila prostřednictvím nakladatelství Eroika i na českém knižním trhu, v překladu Jany Pellarové-Irmanové.

V Dvojčatech ukázala Tessa de Loo svou schopnost napsat mimořádně silný příběh. Příběh se zdát být na první pohled celkem banální: dvě staré ženy se náhodou setkají při pobytu v lázních Spa a obě dvě s překvapením zjistí, že k sobě mají blíž, než si vůbec mohly představit. Anna a Lotte jsou totiž dvojčata, která od sebe byla po smrti svého otce, tehdy jim bylo oběma šest let, oddělena a vyrůstala v naprosto odlišných podmínkách. Lotte si příbuzní odvezli do Nizozemí, kde se stala rovnocenným členem rodiny a také podle toho s ní bylo zacházeno. Anna zůstala u svého německého strýce na venkovském statku, kde prožila díky ustavičnému týrání své nevlastní tety opravdu těžké dětství. Stejná náhoda, která je kdysi již oddělila, je svede opět dohromady a ony mají celý lázeňský pobyt na to, aby po tolika letech mlčení k sobě zase našly cestu. To není příliš lehké, protože obě sestry od sebe oddělily tragické události druhé světové války, v níž každá ze sester stála na opačné straně. Lotte Annu obviňuje z jejího němectví a jejímu národu dává za vinu utrpení, které si musela nejen ona a její rodina prožít během druhé světové války. Lotte a její rodina schovávaly za druhé světové války Židy, kterým hrozila deportace do koncentračního tábora, a její nenávist k německému národu pramení tedy čistě z osobní zkušenosti.

Motiv jedince i národa zmítaného nelítostnými politickými a historickými událostmi a motiv viny národa jsou jedny z ústředních motivů knihy. Tessa de Loo se tyto motivy pokusila hlouběji rozpracovat a podívat se prostřednictvím postav dvou sester na problém viny národa z obou perspektiv, z nizozemské i německé. Ovšem zde se autorka ocitá na tenkém ledě. Její historické exkursy a pokusy o hledání historické pravdy jsou poněkud povrchní a stereotypní a opravdu připomínají rozhovor dvou babiček nad šálkem kávy. Autorčinu reputaci snad vylepšuje jen to, že se snažila o pohled nezaujatého pozorovatele a že se nepokouší jen o černobílé vidění této historické skutečnosti.

Jak již dříve bylo uvedeno, kniha je postavena na velice silném a autentickém příběhu, který pravděpodobně osloví i náročnějšího čtenáře. I když autorka umí vyprávět příběh takovým způsobem, že svého čtenáře dokáže plně vtáhnout do děje, odrazuje pravděpodobně některé čtenáře tím, že jim nechává málo prostoru. Vypravěč příběhu i postavy mají totiž nutkání vše dopovídat a nenechávat věci otevřené, i když by to bylo v některých případech přirozenější. Vypravěč i postavy tak před čtenářem zcela vykládají své karty a čtenáře nenechávají na pochybách. Čtenář v případě Dvojčat opravdu nemá možnost bloumat po zahradních pěšinkách a hledat nové a nové cesty (řečeno metaforou Umberta Eca), ale je nucen běžet po široké a ušlapané cestě. Tento fakt bohužel z Dvojčat činí poněkud prvoplánovou četbu. Ovšem záleží samozřejmě na tom, co který čtenář od knihy očekává. Dojmy z četby této knihy mohou být tedy opravdu různé a budou se lišit zajisté na základě čtenářských kompetencí. Bude tedy velice zajímavé sledovat, jak si tato v Nizozemí velice úspěšná kniha povede u nás a jak se bude prodávat.

© Lucie Fruhwirtová

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 241 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

58%čtenáři

zhlédnuto 6015x

katalogy

Koupit knihu

štítky k článku

Inzerce
Inzerce