Zbytečná slušnost, jednoaktovka
Tardieu, Jean: Zbytečná slušnost, jednoaktovka

Zbytečná slušnost, jednoaktovka

A hlavně si vzpomeňte, příteli, že v okamžiku zkoušky není důležité, co víte ani čemu rozumíte, ale to, čím jste…

Postavy:
Profesor
Student
Návštěvník

Jeviště představuje pracovnu Profesora. Vzadu vlevo postranní chodbička, která vede oklikou k hlavnímu vchodu. V popředí vpravo stolek s knihami, dvě křesla a vycpaný ibis. Za tím vším je vidět vysoká knihovna.
Profesor doprovází Studenta až ke dveřím a udílí mu poslední rady. Student, s balíkem knih pod paží a baretem v ruce, mu naslouchá s výrazem hlubokého respektu.

Profesor, mentorsky, zvednutý ukazováček
A hlavně si vzpomeňte, příteli, že v okamžiku zkoušky není důležité, co víte ani čemu rozumíte, ale to, čím jste
Student
Ano, pane profesore.
Profesor
Bytím, pouze a jen bytím, vstoupíte do svého vlastního života.
Student, přehnaně vážný, koktavě
Ano, ano, jistě, pane profesore.
Profesor
Ještě lépe: Pokud nejste, nemůžete usilovat o to, stát se, ať je to jakkoliv…(Náhle se řečnicky pohorší) A jak si, mladý domýšlivče, dovolujete objevit se u zkoušky, se záměrem obdržet státní diplom, aniž byste se předem ujistil o vlastní existenci? Kdo se zaručí za vaši identitu, když ne vy sám, ptám se vás?
Student, vyděšený
Já.....já...taky se sám sebe ptám, pane profesore.
Profesor, s otcovskou laskavostí, ukazujíc tak, že jeho hněv byl jen žert
No tak, no tak! Vidím, že si kladete esenciální otázku. To je první krok od nespokojenosti k zvědavosti, od zvědavosti k hledání, od hledání ke zklamání, od zklamání k tísni a... (sladce) od tísni k beznaději. No tak, příteli - hodně štěstí!
Student, zapáleně
Děkuji, děkuji, pane profesore: opravdu… Jak vám... vlastně… jaký… chci říci, děkuji za vše co...
Profesor, poplácá ho po rameni s laskavou blahosklonností
Ale to nic není, příteli, to nic není. Chci jen, abyste udělal štastnou a výnosnou kariéru. A pamatujte si dobře tuto mravní zásadu: Bytí je důstojnost Člověka jako je Člověk důstojnost Bytí. (Doprovodí ho až ke dveřím). Takže, nashledanou!...
Student
Na shledanou, pane Profesore. (Profesor otevře dveře, Student vyjde a v šeru narazí na někoho, kdo vchází). O, pardon! Pane Profesore, máte tady návštěvu!
Profesor, (majestátně)
Nechť vstoupí!

Student se vzdálí. Vejde muž hrubého vzhledu, současně nenucený i pohrdavý, jako by myslel na něco jiného. Klobouk má na stranu a hraje si se svazkem klíčů. Od této chvíle je z Profesorova chování znát, že je jeho situace na Návštěvníkovi až znepokojivě závislá.

Profesor
Á, pojďte dál. Jak vidíte, jsem potěšen vaší návštěvou… (Nervózně si tře ruce. ) Jak se máte?

Návštěvník s očividnou drzostí mlčí a nenuceně si prohlíží místnost.

Profesor
Ptal jsem se: Jak se máte? Možná, že jste mě neslyšel?
Návštěvník, pokrčí rameny
Ale ovšemže ano!
Profesor
Skvělé, skvělé. Takže vaše zdraví je dobré. Mám radost, to vím. Budeme moci strávit příjemnou chvíli vzájemnou konverzací... Ale no tak, vždyť se přece posaďte... (Návštěvník zůstává stát) Ne? Tak ne! Dobrá! Jak je libo. Chápu: bezpochyby jste dlouhé hodiny cestoval a teď si raději protáhnete nohy? Tak dobrá, skvělé, skvělé, jak se vám líbí. Naopak mě dovolte, abych se posadil, neboť dnes mám za sebou dost únavný den. (Posadí se) Ano, učitelství je velmi krásné povolání, ale vyčerpávající, nezdá se vám? Za odměnu člověk kolem sebe cítí všechny ty mladé duše, rozechvělé, zanícené, plné naděje a důvěry. Odměnou je respekt, jenž vám prokazují ti nejlepší z nich, ano, i ti největší darebáci, to je…
Návštěvník, namíří ukazováčkem na Profesorův krk
Tam...
Profesor
Euh, co tam je?
Návštěvník, téměř neartikulovaně, pohrdavě
Vaše kravata.... nakřivo.
Profesor, upravuje si oděv
Ach, promiňte, mluvím, mluvím a nevšiml jsem si, že...
Návštěvník
To nevadí. Zatím!
Profesor, nutí se do úsměvu
Rovněž mi odpusťte, mluvím-li příliš o své osobě! Tak bezvýznamné téma! To vy mi máte říci, jaké jsou vaše dojmy, jestli se vám líbí v tomto městě, co hodláte dělat... mluvte, budu potěšen, že vás mohu poslouchat… (Návštěvník hledí do prázdna a píská si) Nebudete mi věřit jak dalece mě zajímá vše, co se vás dotýká. Ale možná vám skromnost brání mluvit? Ale já vás prosím, berte mne jako svého přítele a prokažte mi čest a zcela se mi svěřte.
Návštěvník, drsně
Ne-mám zá-jem.
Profesor, začíná se cítit nesvůj a je tím víc příjemnější
Ach! No to se podívejme! To říkáte vy! ...ale přesto: možná byste si rád něco dal: sušenky, kapku portského? Zavolám ženu...
Zvedne se.
Návštěvník, najednou se rozesměje
Vy máte ženu! Cha! Cože? (směje se drsně) Cha! Cha! Ženu! Ne!...To je neskutečné!
Profesor, je pobouřený, ale snaží se zůstat příjemný
Ale jistě! Mám ženu! Nejoddanější, nejvybranější, nej…
Návštěvník, suše
To stačí...
Profesor, hrdě nadskočí
A vůbec, pane, jakou hru to se mnou hrajete? Co znamená váš postoj k člověku mého postavení a mých zásluh? (Trochu dopáleně) Víte vy vůbec, že máte co do činění s renomovaným profesorem, který žije obklopen obdivem svých kolegů, respektem svých žáků, láskou bližních? Začínám mít pocit...
Návštěvník, ironicky a výhružně, jakoby ho začínala konverzace zajímat
Aha, vy začínáte mít pocit?
Profesor
Přesně tak, začínám mít pocit, že váš postoj je vzhledem ke mně neobvykle urážlivý. Co mi vlastně chcete?
Návštěvník, rázem skokem stane Profesorovi těsně před obličejem
Chceš to vědět?
Profesor, vyděšeně couvá doleva
Ano, přesně tak, chci to...
Návštěvník, čím dál víc nebezpečný
Ty to chceš vědět, říkáš? Tak jo, tady máš! (Dá mu tři čtyři prudké facky dlaní a hřbetem ruky. Profesor se zhroutí na zem, převrhne stolek i s knihami. Návštěvník nabude svého klidu, jako by právě splnil obtížný, ale nezbytný úkol a obrátí se k publiku. Vážně. ) Nebudu vám vysvětlovat tento příběh. Bezpochyby se udál daleko odtud, v hloubi nějaké špatné vzpomínky. Odtamtud přicházím, abych vás varoval a přesvědčil. (Tichým hlasem, prst na rtech) Pssst! Je tady někdo, kdo spí a kdo by mě mohl slyšet...Vrátím se... (Vzdaluje se po špičkách)... zítra.

Opona

Překlad Sylva Cellabosová

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse