Čtvrtý román Catherine Texierové Victorine si klade tu samou otázku, jakou si položil už Gustave Flaubert ve slavné Paní Bovaryové: má žena-matka povinnost především ke svým dětem, nebo sama k sobě? Texierová převedla do románové roviny příběh své prababičky, která v 90. letech 19. století opustila manžela a dvě děti a utekla s celníkem z provinčního města ve Francii do exotické Indočíny. Aférka trvala osmnáct měsíců; poté se Victorine pokorně vrátila ke svému muži a porodila mu třetí dítě. Texierová představuje svou hrdinku jako nedospělou dívku, která se vdala v pouhých sedmnácti letech a jejího svůdce Antoina jako tajuplného cizince, jenž ji vytrhne z nudy maloměsta. Zásadní konfrontaci se však autorka na konci vyhne: místo aby se Victorine po svém návratu z Indočíny setkala se svými dětmi, pohlédla jim do očí a pokusila se ospravedlnit svou zradu na nich, nechává je Texierová odjet těsně předtím na prázdniny kamsi pryč. Čtenáři tak přijdou o morální dilema a Texierová zase o slibný příběh, který bohužel vyústí v obyčejnou love story.

Catherine Texier: Victorine. Pantheon Books, New York, 324 s.