Indiáni se objevovali v americké literatuře od samotného počátku, vzpomeňme například jednu z prvních písemných památek z nově objeveného kontinentu z pera kapitána Johna Smithe, jenž čtenářům první přiblížil příběh indiánské princezny Pocahontas. Většinou se však původní obyvatelé Ameriky objevovali v dílech amerických umělců jako zákeřní nepřátelé, kteří zabíjejí bílé osadníky a unášejí jejich dcery. Melanii Wallaceové posloužila jedna taková oběť únosu v jejím prvním románu Sen o modrém koni (Blue Horse Dreaming) za hlavní hrdinku. Den, v němž byla Abigail Buwellová zachráněna vojáky, však paradoxně nepopisuje jako nejšťastnější v jejím životě, právě naopak: Abigail žádnou jinou rodinu ani jiné zázemí nemá. Velitel jednotky, dislokované kdesi v divočině, daleko od jakékoli civilizace, major Robert Cutter je na tom podobně a nedobrovolný příjezd "osvobozené" Abigail jeho osamělost, skepsi a obracení se ke vzpomínkám na lepší minulost dále prohloubí. Pro oba je pak návrat do civilizace imaginárního Národu namísto vysvobození trestem. Wallaceová ve svém debutu překvapila nebývalou senzibilitou, s níž popisuje majorův splín a Abigailinu osamělost.