Ellis, Bret Easton: Glamorama

Ellis, Bret Easton
Glamorama

recenze beletrie zahraniční

Ellisův román Glamorama je nemilosrdným, ale i vtipným portrétem světa módy...

 

Ellisova Glamorama se třpytí jen mihotavě
Bret Easton Ellis: Glamorama. Překlad Martin König, vydala Mladá fronta, edice 380 V, 552 stran, 260 Kč

Nakladatelství Mladá fronta se už delší dobu soustavně věnuje dílu Breta Eastona Ellise. Nyní vydalo jeho zatím poslední román Glamorama, na kterém autor pracoval sedm let. Přes poměrně dlouhou dobu, která uplynula mezi vydáním Glamoramy a předchozí knihy, však nejde v Ellisově tvorbě o žádný mezník – titul pokračuje v poměrně konsistentním zkoumání psychopatologie moderního života. Zatímco v Pravidlech vášně obrátil autor svou pozornost k bezútěšnému životu amerických vysokoškoláků a v Informátorech zanořil sondu hluboko do povrchností mediálního světa, Glamorama je nemilosrdným, ale i vtipným portrétem světa módy. Nekonečné seznamy značkového oblečení, aut, designových skvostů a obrazy obětí módních trendů byly v autorových knihách přítomny vždy, a možná právě proto mu napsání tohoto posledního díla trvalo tak dlouho: Ellis se musel soustředěně vypořádat s něčím, co bylo jako vždy nablízku, po ruce, ale co nikdy důkladně nevytěžil jako literární látku. Až teď.

koupit knihu: www.kosmas.cz

Hned první stránky románu ve čtenáři vyvolají pocit jisté důvěrnosti (neboť kniha se nese ve stejném duchu jako ty předchozí), ovšem na druhé straně před něj staví závažnou překážku: přečíst prvních sto stránek knihy je totiž poměrně dřina. Ellis – nepochybně ve snaze zpřítomnit nám ten vágní svět, který už vůbec nepředstírá, že je iluzí – zaplnil tyto stránky stovkami značek a jmen celebrit, takže po chvíli vznikne u čtenáře dojem, zda náhodou nelistuje nějakým módním katalogem či bulvárním plátkem, případně obojím. Což bez obrazového doprovodu není zrovna zábava. Na druhé straně je tento úvod nepostradatelný, neboť Ellis nás skutečně vede do světa, kde zvuk jmen, opakovaných téměř jako kouzelná zaklínadla, má zásadní moc.

Hlavní hrdina Victor Ward (Ellisovým čtenářům už dobře známý) je celkem úspěšný model (a poměrně neúspěšný filmový herec), který se na svém designovém mopedu Vespa proplétá Manhattanem, pendluje mezi dvěma přítelkyněmi, nekonečnými večírky, obletuje celebrity a prostě se snaží být „in“. Victor je postavou na první pohled nesympatickou, v mnohém připomínající Johna Selfa z Amisova románu Peníze: je celkem hloupý a své okolí obtěžuje banálními, rádoby-filosofujícími slogany, je posedlý životem celebrit, módními značkami a iluzemi všeho druhu, takže čtenář zakouší při každém jeho nezdaru jakousi perverzní škodolibost. V pohledu, který nám Victor nabízí, je Manhattan srdcem světa, samostatným územím, které je o světelné roky napřed; v pohledu z odstupu, jenž nabízí text, je daleko spíše infernem. Anebo spíš předstupněm pekla, protože do pekla protagonista teprve sestoupí.

První obrat nastává, když zjišťujeme, že je hrdina permanentně natáčen – je to vlastně jakási reality show zachycená v knize. Ta druhá pak nastává, když cestuje do Evropy a je svědkem teroristických bestialit, které se svou hrůzností vyrovnají i scénám, které známe z děsivého Amerického psycha. Kniha se – velmi překvapivě – proměňuje v psychologických thriller a zároveň je jakýmsi meta-divadlem (tato meta-textovost je posílena mimo jiné i tím, že v knize vystupuje postava z románu Ellisova kamaráda Jay McInerneye). Zde by asi bylo nepatřičné prozrazovat více, neboť Ellis si pro čtenáře přichystal nejedno překvapení.

Bret Easton Ellis se v Glamoramě vydal ve stopách Fitzgeraldových a se zavazujícím odkazem velkého předchůdce si poradil velmi dobře. Toto je zatím je nejlepší a nejproblematičtější Ellisův román – typicky postmoderní text, který podvědomě „ví“, že se s ním ztotožní jak moralisté, tak ti, které se kniha snaží zesměšnit či kritizovat. Kniha je to výborná i po jazykové stránce – Ellis mění styl podle popisované situace, překvapí nejednou povedenou hříčkou a vůbec práce s jazykem je velmi subtilní. O to víc pak zamrzí, že překlad Martina Königa, ač inventivní a pozorný, občas po stylistické rovině kulhá.

Ladislav Nagy

 

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 176 čtenářů.

Diskuse

Vložil: <meta http-equiv=, 24.09.2008 11:32
Ellis, Bret Easton: Glamorama
Vložil: flyingczechman, 12.07.2006 23:04
Ellis, Bret Easton: Glamorama
Prave jsem docetl Glamoramu. Jsem zmaten a nadsen. Mam pocit, ze se jedna o podobny koncept jako v Lost Highway. To co cteme se ve skutecnosti vubec nedeje. Realitu se nikdy nedovime, Victor muze klidne sedet od pulky knihy v blazinci. Kapitola 5 neni realna a je to jen Victoruv marny sen o idealnim... svete, kam se mu podarilo vratit z "Evropy". Autora nenavidim za detailni vypis bomboveho utoku v letadle. Moje cestovani jiz nebude stejne. Hajzl. Pred Glamoramou jsem cetl Valis od P.K.Dicka. Mel bych si precist neco, co dava alespon trochu smysl.
Vložil: Martin König, 26.02.2005 09:05
Ellis, Bret Easton: Glamorama
No já děkuji Shadow(ovi)!
Vložil: Andrea, 29.01.2005 21:20
Ellis, Bret Easton: Glamorama
Ale jo, zlato, napis mail, pokud vypadas jako Victor tak proc ne :-) Klidne te budu hyckat :-))
Vložil: Trent, 28.01.2005 11:45
Ellis, Bret Easton: Glamorama
Jsem taky děsně povrchní, uplatni své instinkty, bejby...:)
Vložil: Andrea, 22.01.2005 19:13
Ellis, Bret Easton: Glamorama
Victor Ward je tak povrchni, az je misty kouzelny. Ve druhe casti knihy mi ho bylo dokonce lito a vzbuzoval az ochranitelske instinkty.
Vložil: shadow, 20.01.2005 21:48
Ellis, Bret Easton: Glamorama
Ellis je šílenec a génius zároveň. Jen si myslím, že stejně málokdo pochopil pravou podstatu toho všeho :-) A pokud jde o překlad, já jsem byl spokojený. Sám píši a dokáži si představit, jak musí být těžké pochopit (zejména u Ellise) co, nebo koho tím autor myslel. Člověk by musel znát celou historii... {nejen} Hollywoodu, aby znal všechna uvedená jména, nebo aby věděl, že River Phoenix umřel v r. 1993 před Viper room a že tam byl míněn jeho duch. Nechci si představit, že by mé vlastní myšlenky byly přeloženy do jiných jazyků - zřejmě bych se nestačil divit. Proto překlad v případě Ellise považuji za víc než dobrý a drobné, již zmíněné "hnidopišské" názory mě někdy iritují {protože ti, co vědí, omluví). Zkuste to, lidi, přeložit sami. Pak byste zjistili, jak těžké to u Ellise je :-) Ovšem Ellisova schopnost vyjádření atmosféry a také povrchnosti tohoto světa a priorit dnešní společnosti je geniální... v podobě konfet, všudepřítomného mrazu a filmového štábu to prostě v Glamoramě nemá chybu :-))) A opisy reality? Jsou prostě tak kruté, jaký tento svět (bohužel) doopravdy je. Nemluvěo tom, jak Ellis skvěle dokáže popsat pochody v lidské duši. Glamorama zanechá nesmazatelný dojem ve všech, kteří ji pochopí.
Vložil: Trent, 10.01.2005 09:11
Ellis, Bret Easton: Glamorama
Jakkoli je Victor rozporuplná postava a mám ho rád, je příjemný zjistit, že když je člověk dostatečně tupý, zvládne vše.
Vložil: Martin König , 10.01.2005 00:22
Ellis, Bret Easton: Glamorama
Aspoň to toho Trenta nutí číst znovu a znovu. Láká ho duch tej řeky?
Vložil: Trent, 15.12.2004 11:28
Ellis, Bret Easton: Glamorama
A Shabba Ranks není ženská a Robin Givens nejni chlap...:)
Vložil: Whitta, 02.11.2004 15:37
Ellis, Bret Easton: Glamorama
Zdravím tímto všechny skalní příznivce tvorby B.E.Ellise. Již pár let se marně snažím zakoupit Americké psycho. Přečetl jsem si tuto knihu jen párkrát zapůjčenou z knihovny. Jako jediná mi v mé sbírce však chybí. Můžete mi prosím poradit, kde ji koupit? Děkuji.
Vložil: Blair, 11.10.2004 14:45
Ellis, Bret Easton: Glamorama
Vidím, že se tady mluví o jedné z nejstrašnějších knih, které jsem kdy četla. Člověk jménem Elis je úděsný příklad toho, kam to může dopracovat můžské pokolení na konci století. Zdravím zejména trenta, který se zřejmě nemůže nabažit mužské arogance a jemuž jeho vlastní impotence nedovoluje střídmý nadhled... nad tím, co je v životě důležité a co možné. Román Glamorama je výsostným příkladem, co se děje v myslích všech mužů.
Vložil: Trent, 07.09.2004 10:44
Ellis, Bret Easton: Glamorama
Bezva! Dík!!!
Vložil: Jan Vaněk jr., 07.09.2004 10:21
Ellis, Bret Easton: Glamorama
"Deal with it. Rock'n'roll!"
Vložil: Trent, 07.09.2004 08:50
Ellis, Bret Easton: Glamorama
"Bigbít" JE legrační, ale docela mi to tam pasuje, asi jsem si na to zvykl:) Ale zajímalo mě, jak je to v originále...:)
Vložil: Martin König, 07.09.2004 01:38
Ellis, Bret Easton: Glamorama
No, já tam napsal: "Zkus se s tím vyrovnat. Rokenrol!" Tu původní verzi jsem nečetl, ale bigbít mi připadá dost... legrační?
Vložil: Trent, 06.09.2004 12:05
Ellis, Bret Easton: Glamorama
Chtěl jsem se ještě zeptat..., jak zní opakující se výrok "vyrovnej se s tím, bigbít" v Pravidlech "vášně"? Je to sice překlad z prvního vydání Pravidel "přitažlivosti", nepamatuji si bohužel, jak zní Váš překlad, vím, že je tam "rokenrol". nebo rock and roll?:) Dík!
Vložil: Martin König, 05.09.2004 16:10
Ellis, Bret Easton: Glamorama
Tak to dík aspoň za todle. (M-n-ě se líbí, hihi. Strašně rád oplácím...)Snad se polepším. Mně jsou chyby líto vždycky, a nikdy nechápu, jak jsem zrovna tuhle mohl udělat. Škyt.
Vložil: Trent, 31.08.2004 12:01
Ellis, Bret Easton: Glamorama
Problém je, že mě se Glamorama strašně líbí, takže chyby mi jsou tak jako trochu líto, no.
Vložil: Martin König, 26.08.2004 23:08
Ellis, Bret Easton: Glamorama
Jéžiš!Duch řeky Phoenix utekl i mně... Ale ty Stouny... To snad néé já? Já tam vidím Beatles jenom v souvislosti se Žlutým taxíkem. Všem třem se vám pocho-omlouvám. Nikomu to ale neříkejte, že jsem si nasypal kapku popela...
Vložil: Richard Olehla, 20.08.2004 16:34
Ellis, Bret Easton: Glamorama
Obavám se, že Trentovi je třeba udělit první cenu v hnidpišském hledání chyb v překladu Glamoramy. "Duch řeky Phoenix" je fakt super, to jsem si nějak nezapamatoval. Každopádně to není jen chyba překladatele (těch složitostí je tam až až), ale i nakladatelství. Glamorama měla mít - mimo jiné - pořádného... redaktora.
Vložil: Trent, 20.08.2004 11:03
Ellis, Bret Easton: Glamorama
Tak hnidopišský, jo? Ione Skye přijde na otevření klubu s "Duchem řeky Phoenix" je fakt tupost tak čitelná, že bolí.
Vložil: Richard Olehla, 10.08.2004 16:16
Ellis, Bret Easton: Glamorama
Když už jsme u toho hnidopišského hledání chybiček: "skupina" Tricky taky není k zahození. A ještě k těm poznámkám pod čarou: je sice fajn, že je tu vysvětleno, co je sušimi, ale asi potřebnější by byly nějaké bibliografické informace o jméněch, které Ellis vyjmenovává (včetně poukázání na ta vymyšlená).... Jenže to by byla práce na rok. A k překladu: ač se Martin König nevyvaroval faktických nepřesností (zvlášť Darren Star, Jude Law a Nellee Hopper a nešťastníci Aerosmith by na trochu toho másla na hlavě vydali, překlad je velmi čitelný.
Vložil: , 07.06.2004 11:56
Ellis, Bret Easton: Glamorama
Proti překladu Míň než nula, je překlad Glamoramy Mack The Knife Tomáše Savky:)))
Vložil: Ladislav Nagy, 06.06.2004 00:19
Ellis, Bret Easton: Glamorama
Chtěl jsem samozřejmě napsat, že jsem text přečet důkladně a do konce :-)
Vložil: Ladislav Nagy, 06.06.2004 00:18
Ellis, Bret Easton: Glamorama
Tak se moc omlouvám. Tohle mi ujelo: slovem invetivní jsem chtěl naznačit, že překladatel se aspoň pokusil řešit některé obtížnosti, že sem tam dodal poznámku pod čarou, kterou chtěl vysvětlit to, co by českému čtenáři mohlo ujít. A taky - mea culpa, mea maxima culpa - jsem to psal na základě dojmů... z četby originálu před pár lety. Nuže, teď jsem si - pod dojmem dvou níže uvedených příspěvků - text přečet a jen zírám. Ne, recenzi opravovat nebudu, to by bylo nefér- takže se kaju. Ten překlad, to je taková Anička Dajdou české amerikanistiky. LN
Vložil: , 04.06.2004 17:57
Ellis, Bret Easton: Glamorama
Dana Ashbrook,str.19, herec, např. Twin Peaks. Julien Temple,str.47, režisér, např. The Filth And The Fury, Bullet. Darren Star,str.49, stvořitel např. Melrose Place, Sex And The City. Nellee Hooper, hudební producent, např. Bjork. Lyle Lovett, herec, např. Pret A Porter. Jude Law, herec. Všechny zmíněné... osoby vystupují v knize Glamorama, resp. v českém překladu, jako ženy. Důvodem byl zřejmě překladatelův náhlý popud k nekritickému hromadnému přechylování. Dále, postava Waverly vystupuje na str. 59. jako muž, zatímco na str. 69, jako žena. Zde není chyba v přechýlení, ale ve střídání rodů! Dále, Jamie's Got A Gun není narážka na píseň od Bon Jovi, ale od Aerosmith, poznámka pod čarou na str. 321. Dále, Lushious Jackson není muž, jak by se zdálo podle použití rodu, ale dívčí rocková skupina, str. 344. Obávám se, že zde nejde o chyby, kterými rád mystifikuje sám Ellis, jako například zmínka o tom, že píseň You Can't Always Get What Do You Want je od Beatles. V podstatě je totiž od Rolling Stones, viz Americké psycho. Každopádně díkybohu, že u nás Ellisovy knihy vycházejí. I když je s podivem, jaké množství mylných informací, co se reálií týče, je obsaženo v jejich českých překladech. S pozdravem Jan Skalák.
Vložil: Jan Vaněk jr., 24.05.2004 13:47
Ellis, Bret Easton: Glamorama
A to bych se na to podíval... Hm: Originál není bezprostředně dostupný, ale vezmu-li si "Pravidla vášně" a vyjdu z ospravedlnitelného předpokladu, že překlad Glamoramy byl "geniální jako vždy" (s. 56: genial [zde] znamená vlídný, žoviální), pak mohu extrapolovat, že bude možná sice inventivní... (až moc: hotelová síť Ramada Inn změněná na "Ramadán Inn", 102), ale pozorný sotva; a kulhá natolik, až je "patetický" (34-35 a passim).
Vložil: Martin König, 21.05.2004 09:10
Ellis, Bret Easton: Glamorama
Nee-kul-hááá!
Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

60%čtenáři

zhlédnuto 4449x

katalogy

Koupit knihu

Inzerce
Inzerce