Conte, Gian Biagio: Dějiny římské literatury

Conte, Gian Biagio
Dějiny římské literatury

recenze beletrie zahraniční

Překlad Dějin římské literatury uzavřel několikaleté úsilí překladatelského týmu Masarykovy Univerzity Brno, vedeného Dagmar Bartoňkovou...

Gian Biagio Conte: Dějiny římské literatury. Z italského originálu Letteratura latina. Manuale storico dalle origini alla fine dell’impero romano (Firenze, Le Monier 1996) přeložil kolektiv autorů pod vedením Dagmar Bartoňkové. Praha: KLP — Koniasch Latin Press 2003, 792 stran. ISBN 80–85917–87–4.

Překlad Dějin římské literatury od profesora klasické filologie z univerzity v Pise (Itálie) Gian Biagia Conta, který se počátkem roku 2003 objevil na českém knižním trhu, uzavřel několikaleté úsilí překladatelského týmu Masarykovy Univerzity Brno, vedeného Dagmar Bartoňkovou (Ústav klasických studií FF MU), zprostředkovat po více než půl století trvající odmlce všem zájemcům o antiku, především pak studentské části akademické obce, souvislé a zároveň odborně fundované dějiny antické literatury, odrážející trendy moderní klasické filologie a splňující nadto všechny předpoklady současného učebního textu. A těmto kvalitám se „učebnice“ G. B. Conta nepochybně těší.

České vydání zahajuje krátká poznámka D. Bartoňkové (s. 17), která pomyslně předává slovo úvodu samotného autora (s. 18–22). V něm se G. B. Conte vyjadřuje k základním „axiomům“ své práce, tj. vysvětluje a obhajuje její formální i obsahovou strukturu. Hned v počátečním odstavci první kapitoly potom znovu, již konkrétně ukazuje, jakým směrem se jeho římské literární dějiny budou ubírat. Tím, že zužuje pojem literatury na „uměleckou produkci zachycovanou pomocí písma“ (s. 25), může nejen přijmout jako počátek dějin římské literatury konkrétní datum, totiž již Římany obecně akceptovaný rok 240 př. Kr., ale také vyjasnit problematiku předcházející římské literární produkce jejím přirovnáním k literární prehistorii. Naznačuje, že se tu pouští na tenký led dohadů a nepřímých informací, které historikovi literatury neumožňují žádný serióznější přístup než archeologickou rekonstrukci (s. 25–39). Po jejím nastínění se už ovšem Conte plně noří do postupného představování jednotlivých literárních druhů pěstovaných v první historicky uchopitelné době, období rané a střední římské republiky (římské divadlo: s. 40–72, 80–84, 97–105, 106–116, 130–135; řečnictví a dějepisectví: s. 73–75, 91–96, 124–130; počátky epického básnictví: s. 85–90, 117–123). Je zřejmé, že v základní linii Conte zachovává tradiční chronologii literárních dějin, tedy její návaznost na kulturně-politické dějiny, v dalších zřetelích se už ovšem od původních zvyklostí odlišuje. Neupřednostňuje totiž autoritu literátů před celistvým obrazem toho kterého literárního druhu, což musí nutně vyvážit drobnými anachronismy nebo opakováními. Toto pojetí se může — i z výše naznačeného výčtu — zdát nepřehledné, autorovi se však daří klasickou, žánrovou i osobnostní chronologii skloubit velmi ústrojně a díky tomu zobrazit literární dějiny v jejich nezjednodušené komplexnosti.

Obdobně postupuje Conte i v dalších kapitolách, v nichž se zabývá literární tvorbou v období pozdní republiky (s. 139–237), Augustovy doby (s. 239–360), raného císařství (s. 361–523) a konečně i císařství pozdního (s. 525–638), do něhož směle zahrnuje i přerod antiky ve středověk (s. 626–638). Přitom se programově vyhýbá hodnotícím srovnáním jednotlivých epoch římské literatury nebo jejich představitelů, která neuznává jako překonaný „fetišismus — založený na nadčasovém modelu klasické kultury a na morálně formativní hodnotě určitých klasických textů,“ ve svých důsledcích vedoucí k „diskriminaci textů s obrovskou literární cenou“ (s. 18). Ze stejného důvodu se autor také pokouší zvýšenou pozorností rehabilitovat pozdní období římské literatury, v minulosti nejvíce zneuznané, ať už pro údajnou nízkou kvalitu tehdejší literární produkce nebo kvůli její zdánlivé nezařaditelnosti do antiky (dané výrazným vlivem křesťanství). Snaží se ukázat zejména, že mezi pozdní antikou a středověkem nezeje na literárním poli žádná propast, ale naopak je spojuje pevné pouto postupného, nikoli nutně descendenčního přechodu.

Kniha je vybavena velmi rozsáhlým přílohovým aparátem, částečně přeloženým z originálu (chronologický přehled: s. 640–681, bibliografie: s. 682–701, repertorium řeckých autorů se vztahem k římské literatuře: s. 733–747, dva stručné glosáře: s. 748–757 a s. 758–766), zčásti doplněným či podstatně rozšířeným spolupracovníky překladatelů (výběr překladů římských autorů do češtiny, event. do slovenštiny: s. 702–732, jmenný rejstřík: s. 767–790). Chronologický přehled je nad rámec očekávání obohacen užitečným srovnáním s řeckou kulturně-historickou situací, bibliografie zase nabízí — pokud vezmeme v úvahu její obrovský rozsah — velmi dobrý přehled významných edic textů jednotlivých autorů i základní sekundární literatury. Invenční je pro českého čtenáře doplnění publikovaných českých i slovenských překladů antických děl, dobrou pomůckou pro studenty je potom vysvětlení základních literárněteoretických pojmů ve slovníčcích na konci.

Zvláštní pozornost si zaslouží nepřehlédnutelná grafická úprava knihy. Kromě pomocných marginálií je orientace v knize značně zjednodušena několikaúrovňovým rozlišením vlastního výkladu, které zřetelně odděluje jednotlivé typy textu. Základní informace díky tomu jasně vynikají mezi různými doprovodnými komentáři i životopisnými medailónky. Oproti italské verzi je české vydání navíc oživeno drobným obrazovým materiálem, zejména přetisky dochovaných portrétů či bust jednotlivých literárních osobností.

Volbu Contovy předlohy lze závěrem charakterizovat — jak pro poctivost a mnohostrannost zpracování, tak i čtivost textu — jako velmi vhodnou (což dosvědčují i pochvalné ohlasy, např. hodnocení Miloše Štědroně v dubnovém vydání Univerzitních novin (Listu Masarykovy univerzity a nadace Universitas Masarykiana), roč. 10, 2003, č. 4, s. 79, nebo ocenění publikace Martinem C. Putnou jako 2. nejlepší knihy roku 2003, Lidové noviny — Mimořádné vydání přílohy Orientace, 27. 12. 2003, pokračování ze strany 15). Celý překladatelský tým (doc. PhDr. Dagmar Bartoňková, CSc.; doc. PhDr. Petr Kyloušek, CSc.; prof. PhDr. Jana Nechutová, CSc.; Mgr. Petra Psíková; PhDr. Daniela Urbanová, Ph.D.; Mgr. Šárka Vilasová-Freddo) i všichni jeho spolupracovníci (Mgr. Petr Kitzler; Mgr. Linda Morisová; Mgr. Irena Radová, Ph.D.; Mgr. Taťána Vykypělová, Ph.D.; i PhDr. Jiří K. Kroupa) při práci na ní se ctí navázali na roku 2001 vydaný překlad Dějin řecké literatury od předního italského odborníka, profesora Luciana Canfory (jeho recenzi viz Univerzitní noviny, roč. 8, 2001, č. 11, s. 55).

© Katarina Václavková-Petrovićová
publikováno ve Sborníku prací Filozofické fakulty Brněnské univerzity N 9, 2004, 177-178
na iLiteratura.cz se souhlasem autorky

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 75 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

68%čtenáři

zhlédnuto 2964x

katalogy

Koupit knihu

Inzerce
Inzerce