Vergilius
Eklogy

recenze beletrie zahraniční

Od vydání Vaňorného překladu Vergiliovy básnické sbírky Zpěvy rolnické a pastýřské (Praha 1937) uběhla řada let, a tak český čtenář jistě přivítá nový překlad od Heleny Kurzové.

Vergilius: Eklogy, překlad Helena Kurzová. České Budějovice 1998

Od vydání Vaňorného překladu Vergiliovy básnické sbírky Zpěvy rolnické a pastýřské (Praha 1937) uběhla řada let, a tak český čtenář jistě přivítá nový překlad od Heleny Kurzové. Jak se s tím i jinde poslední dobou běžně setkáváme, text je zde podán jako bilingvní, což umožňuje čtenáři, který je vzdělán v latinském jazyce, snadnější orientaci v obou verzích textu. Užitečnou pomůckou pro čtenáře je i rozsáhlý komentář, zpracovaný v druhé části knihy. Členění jednotlivých Eklog je velmi nenápadné, upozorňuje na ně jen číslo v záhlaví stránky, takže text na první pohled nebudí dojem rozčlenění na kapitoly. Autorka na počátku každé Eklogy uvádí pouze jména hlavních postav, nenastiňuje však stručně děj, jak to dělá ve svém překladu Vaňorný. Ani mezi jednotlivými promluvami uvnitř Eklog nijak nekomentuje děj, jen uvádí jméno aktéra promluvy. Verše tedy plynou téměř bez přerušení, což posiluje celistvost díla.

Čeština Heleny Kurzové se pochopitelně liší od češtiny Otmara Vaňorného; jazyk samozřejmě prodělal zřetelný vývoj, který se v novém podání jasně projevuje. Z obecných rysů můžeme jmenovat zejména větší úspornost a jasnost výrazu, přehlednost větné stavby, vymizení archaismů a archaických konstrukcí. Přesto se autorka dokázala vyvarovat příliš moderní češtiny a podává nám klasické dílo v krásném básnickém jazyce. Ukážeme si to alespoň na vybraných příkladech:

Plán hláskoslovný
Zde se projevují zejména jiná pravidla pro přepis vlastních jmen, která jsou přehledně popsána v úvodní poznámce. V latinských slovech nejsou délky označeny, v řeckých se značí u é,ó a ú, nikoliv u á, í, ý. Máme tedy v textu Tityre místo Títyre (1/1) a Amfión místo Amfíón (1/23). 1)

Plán morfologický
Uplatňuje se odlišné skloňování jmen Damoeto, Menalko místo Damoete, Menalku (3/58). Mizí osobní koncovky u neosobních podstatných jmen - větry místo větrové (3/73) a lvi místo lvové (4/28). Je dána přednost předložkovým spojením před bezpředložkovými - budeš pro mne místo budeš mi (3/104). Autorka neužívá jmenných adjektiv - dobrý, laskavý místo přízniv, laskav (5/65). Vyhýbá se srovnávacímu genitivu - sladší než mateřídouška místo libější mateřídoušky (7/38) a i na jiných místech nahrazuje genitiv progresivnějším spojením - dám ale mnohem cennější věc…jsou to dvě číše místo dám…dvé bukových číší (3/35).

Plán lexikologický
Pro větší jasnost výrazu volí slova, která jsou pro moderního člověka přístupnější - píšťalu prostou místo třtinu polní (1/10), věštily…ránu místo zvěstovat los (1/17), píšťala místo sýringa (3/22), od Jova musí zpěv začít místo Jovem počněte Músy (3/81), oslavíš původ místo pěj původ (6/72), louče místo dračky (7/49). Kurzová odstraňuje logicky méně vhodná pojmenování - moře místo tůň (4/38), moučnou tluč místo šrot (8/81), ale někdy sklouzne i k opaku - výhonku Diův místo potomku Diův (4/49). Nahrazuje archaická slova a slovní spojení modernějšími výrazy - Tityrus byl pryč místo Títyrus daleko dlel (1/38), začne si zpívat místo zapěje si (1/56), sám místo samoděk (3/68), ruší také již nepoužívané přechodníky - volala místo volajíc (1/79). Pokud to lze, používá místo obecných názvů konkrétní jména - má Galatea místo má děvuška (3/72), Amynto místo miláčku (3/74), Libethrijské nymfy místo Nymfy (7/21). Zastaralé „viz“, které nabylo charakteru výlučně slovníkového odkazu, nahrazuje přijatelnějšími imperativy - pohleď (4/50,52). Na některých místech překvapivě volí raději slova přímo odvozená z latiny než jejich české ekvivalenty - bakkar místo kozlík (7/28), kothurn místo střevíc (7/32).

Plán syntaktický
Nový překlad téměř zásadně upřednostňuje aktivum před pasivními konstrukcemi - nebudu vás pásat místo nebude, pasena mnou (1/77), pastýř Korydón hořel k sličnému Alexidovi místo Alexis, sličný hoch, byl milován od Korydóna (2/1), on získal místo mnou chlapci byl dán (3/13), prohrál místo byv překonán (3/21), mísily se místo smíchány byly (6/31). Větnou stavbu činí přehlednější tím, že volí spíše delší souvětí a jasné spojení vedlejších vět tam, kde Otmar Vaňorný užívá složitě nakupené krátké věty a nějrůznější vsuvky - Dobře vím, kdo tě svedl pod kosým pohledem kozlů, v které svatyni nymfy to přijaly s laškovným smíchem; místo Známo je, kýms byl sveden - jak úkosem hleděli kozli - v které svatyňce též, - však nymfy se laškovně smály! (3/9-10); A abys neváhal, dávám v sázku tuhletu kravku: Ta dvakrát k dojení chodí a ještě živí pár telat. Co ty mi nabízíš v sázku?, místo Já bych tuto zde krávu - ať nemusíš zamítnout cenu: dvakrát k dojení chodí a dvojici telátek živí - do sázky dal, nuž řekni, co ty zas v zástavu dáváš! (3/29-31). Kondicionál Kurzová často nahrazuje indikativem - Já si v šílenství pustil do květů prudký vítr a do čiré studánky kance, místo …-toť jako bych, šílenec, pustil na květy divoký vítr a do čistých pramenů kance! (2/58-59) a zásadně ruší minulý kondicionál, který již čeština nepoužívá - bys to nepřežil místo bys býval zhynul (3/15). Užívá celkem často postponovaných adjektiv - Achilles velký, věk vyzrálý (3/36-37), zřejmě zde překladatelka upřednostňuje básnický styl před progresivnější tendencí jazyka, který dnes adjektiva spíše anteponuje. U oslovení se však Kurzová snaží postpozici vyhýbat - pastýři z Arkádie, slibného básníka zdobte… místo ověnčte slibného pěvce, ó pastýři…(7/25). Nahrazuje zastaralé vazby - můžeš-li se zdržet místo možno-li ti jest (7/10), krutost vyčítá bohům místo krutými bohy zvala (5/23). Dodržuje časovou jednotu - Ještě však pozůstatky dřívějších špatností zbydou.| A ty přimějí lidi loděmi Thetidu dráždit,| obhánět hradbami města a do země zarývat brázdy.| Tehdy zas nový Tifys bude a nová zas Argo| poveze vybrané reky. A nové války zas budou .| Znovu zas vyslán k Tróji bude i Achilles velký.| místo Něco však zůstalo stop z těch bývalých zločinů našich,| které přiměly lid zas na moře s koráby vyplout,| stavět hradby kol měst a do půdy vrývati brázdy.| Jiný bude zas Tífys a jiná poveze Argó| vybraných hrdinů sbor, též jiné nastanou války,| bude i na trójský hrad zas jiný Achilles poslán.(4/31-36).

Plán stylistický
Jak jsme již zmínili výše, přizpůsobuje Kurzová češtinu Vaňorného dnešnímu jazyku. Kromě jevů, které jsme probrali v dílčích jazykových plánech je možno dodat například snahu vyvarovat se citoslovcí a jiných prostředků nadbytečné patetizace - Ubohá, ty teď po horách bloudíš… místo Ó jakś nešťastná, ženo! Ty nyní po horách bloudíš… (6/52), Ukrutný Alexide místo Ó, jak krutý jsi hoch! (2/6). Dalším znakem textu je úspornost výrazu, autorka zkracuje příliš opisné pasáže, které by mohli rozmělňovat čtenářovu pozornost a nahrazuje je stručnějším a přehlednějším vyjádřením - pro vzrostlé kůzle místo kozlu, když odstaven (3/82), z ostruží místo z bodavých křů (3/89), náhrobek Bianorův místo rov, v němž Biánór spí (9/60). Ruší nadměrné opakování stejných slov - A tvého Dafnida povznesu k hvězdám, až k samým hvězdám ho vynesu. Vždyť i já mu byl milý, místo Dafnida tvého ti k hvězdám nebeským zvednu, Dafnida k nebeským hvězdám - též já byl Dafnidu milý (5/51-52), a činí tak i u záměrných anafor - ten den, kdy já bych tvoje činy vyzpívat mohl,| kdy bych směl po celém světě slavit tvá básnická díla, místo den, v němž volno bych měl, bych činy tvé vyprávěl velké,| den, v němž volno bych měl, bych hlásal po světě … (8/8-9). Kurzová se vyhýbá řečnickým otázkám - Já žádnou Aleippu doma či Fyllidu neměl místo Což Fyllidu mám? (7/14). Kde to není nezbytně nutné, neužívá autorka rozkazu ve vztahu k neživým věcem - ať z kůry tamaryšku jantar bohatě prýští místo z tamaryškové kůry se hustý vylévej jantar (8/53).

Novému překladu se podle našeho názoru podařilo překlenout propast oněch šedesáti jedna let, za které se jazyk samozřejmě poněkud změnil, a zařadit se mezi kvalitní překlady klasické antické poezie.

 

Poznámky:
1) Závazně uvádíme jako první variantu překladu H. Kurzové

Vyšlo ve Sborníku prací Filozofické fakulty Brněnské univerzity, N 3-4, 1998-1999, str. 115-117

 

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 157 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

67%čtenáři

zhlédnuto 4693x

Inzerce
Inzerce