Catherine, manželka slavného francouzského spisovatele Alaina Robbe-Grilleta, vydala knižně své deníkové záznamy z let 1957 až 1962.

Catherine Robbe-Grilletová (nar. 1930) není ale v literatuře naprostou začátečnicí. V roce 1957, kdy jí bylo 27 let, vydala pod (mužským) pseudonymem Jean de Berg skandální knihu Obraz (l´Image, česky v překladu Miloše Hanáka a Marka Sečkaře vydalo roku 2001 nakladatelství Host), v roce 1985 pak Cérémonies de femmes (Ženské obřady, Grasset) pod krycím jménem lehce pozměněným, Jeanne de Berg.

Catherine svému budoucímu muži odolávala šest let, než svolila ke svatbě. A záznamy ze svatební cesty se také začíná tento cenný dokument, deník, o jehož existenci údajně manžel nevěděl, a na který dokonce i sama autorka jaksi pozapomněla. Zápisy si vedla zpočátku velmi svědomitě, jak ale roste sláva Alaina Robbe-Grilleta, i manželka je brzy natolik zaneprázdněna bujným společenským životem, častým cestováním, nekonečnými drobnými starostmi o domácnost, o šatník, knihy, jež se musí přečíst, filmy a divadelní představení, jež nelze vynechat, návštěvy, jež je třeba přijímat a oplácet, a také o milence, které nelze pustit k vodě… že na psaní deníku nezbývá čas. Koncem roku 1962 tak záznamy končí. Nicméně přinášejí vedle podrobností (údajně prošly autorčinou dodatečnou cenzurou pouze zprávy o její rodině) o životě duševním, citovém i sexuálním samotné Catherine také cenné svědectví o jejím protějšku.

Alain Robbe-Grillet, v té době pětatřicátník, autor zatím tří provokativních románů, už si vydobyl označení „papež“ nového románu, v nakladatelství Minuit se stal pravou rukou majitele, Jeroma Lindona, angažoval se pro teorii „nové literatury“ (známá kniha Za nový román, Pour un nouveau roman, vyjde roku 1963). Deník zachycuje zrod filmu Loni v Marienbadu (L´année derniere a Marienbad) a jeho natáčení v Istanbulu, vznik prvního Robbe-Grilletova autorského filmu Nesmrtelná (L´Immortelle) nebo genezi románu V labyrintu (Dans le labyrinthe). A také vykresluje, jak se žilo v Paříži na přelomu padesátých a šedesátých let. Co dělali a jak se bavili Lindonovi, Mauriacovi, Ollierovi, Sarrauteovi, co podnikala Durasová nebo Butor… Přináší pdrobné informace o Robbe-Grilletových cestách na nesčetné konference po celém světě, anebo o tom, jak pouze z autorských honorářů sotva mohl spisovatel vyžít. Vedle postelových avantýr jednoho i druhého z manželů pak deník poskytuje závažnější výpovědi, například jak zasáhla Lindonovo nakladatelství válka v Alžíru, co probíhalo kolem literárních cen…

Publikovaný deník Catherine Robbe-Grilletové jistě nelze považovat za plnohodnotný dokument, avšak pro pochopení jednoho období, představu o tom, jaké to bylo „tehdy a tam“ (zejména pro Čechy, kteří tam tehdy nesměli) může být cennou pomůckou.