Pratchett, Terry: Svobodnej národ

Pratchett, Terry
Svobodnej národ

recenze fantasy

Další příběh ze Zeměplochy, přesto se poněkud vymyká, neboť je určený mladšímu čtenářstvu.

 

Svobodnej národ
Terry Pratchett: Svobodnej národ, přeložil Jan Kantůrek, 318 stran, Talpress, Praha 2004

Na knižním trhu se objevila další kniha britského autora Terryho Pratchetta. Jedná se, jak už jsme si zvykli, o další příběh ze Zeměplochy, přesto se poněkud vymyká, neboť je určený mladšímu čtenářstvu. To ale, také již tradičně, neznamená, že se dospělý čtenář bude nudit.

Nezvykle je potřeba zmínit se hned na začátku recenze o překladu knihy. Ten je opět prací dvorního Pratchettova překladatele u nás, Jana Kantůrka. Tentokráte však byl pan Kantůrek postaven před nelehký úkol a dlužno podotknout, že bič si na sebe upletl sám. Když se totiž v jedné ze Zeměploch jako vedlejší hrdinové objevily skřítci Nac Mac Fíglové, Kantůrek je nechal mluvit prapodivným nářečím snad nejvíce se podobajícímu některé z moravských variant češtiny. Tehdy netušil, že Mistr Pratchett chystá s Fígly celou knihu. Nezbývá než říci, že přes všechny potíže se Kantůrek dostal bravurně. Jeho řečová komika je pověstná, ve Svobodným národu ji však přivádí k dokonalosti a je radost číst jeho jazyk, jenž k Pratchettovi v naší zemi prostě patří.

Ale zpět k syžetu. Pratchett si opět jednou zvolil dívčí hrdinku a opět se vrací k tématu čarodějnictví. Jak bylo řečeno, příběh je směřován mladšímu čtenáři, důraz je kladen některá didaktická témata, jako je smysl pro zodpovědnost, schopnost vypořádat se s problémy a snaha nalezení svého místa ve světě.
Na úvod je možná třeba poznamenat, že dívka jaksi neodpovídá věku, který jí Pratchett přisuzuje. Pokud by se jednalo o dívku dvanáctiletou, byla by psychologie postavy daleko snáze uvěřitelná, hrdince má být ale pouhých devět let. Na tento věk doopravdy koná poněkud dospěle i na výjimečně inteligentní, možná i geniální dítě. Odhlédneme-li však od této nesrovnalosti, můžeme se opět ponořit do Pratchettova autorského světa a sledovat souboj mladičké začínající čarodějky s královnou elfů, která se snaží projít ze svého světa na Zeměplochu. Již v knize Dámy a pánové se objevuje zcela netypický pohled na elfy. Jsou zlí, hamižní, panovační a uzurpátorští. Tenkrát se elfům postavila bábi Zlopočasná, největší čarodějka planety. Ta je ale nyní daleko a jediný, kdo stojí mezi elfím světem a Zeměplochou, je malá Tonička.

Pratchett opět těží ze svých skvělých vypravěčských schopností, z umění parafrázovat a parodovat, přesto se však ve srovnání s jeho poslední knihou pro mladší čtenáře - Úžasným Mauricem - neubráníme dojmu, že příběhu chybí ona pohádkovost navozená tehdy aluzemi na pohádky bratří Grimmů. Autor sice také vzpomíná na různé pohádky a spekuluje, zda onen princip bude či nebude fungovat, ale dětské příběhy a pověsti ztratily svou zásadní roli v příběhu. I proto se můžeme ptát, zda se jedná o klasickou „Pratchettovku“, když zde nenalézáme tolik propojení s naším světem a jeho reflexí.

Hlavní těžiště příběhu zde nalezneme na komice Nac Mac Fíglů, a to nejen na jejich pohrdání veškerými pravidly a na jejich skvěle vytvořeném naturelu zlodějů, rváčů a pijanů, ale také na již zmíněném jazyce, který vás rozesměje sám o sobě. K tomu pronikání do hloubek života skřítků a jejich zvyků dozajista zaujme dětského čtenáře, stejně jako prohlubující se Toniččino chápání jejího úkolu a ve změně náhledu na celý okolní svět.
Zajímavým motivem je vnikání do elfí země, které občas připomíná cestu Alenky v říši za zrcadlem, jen je více ironizující. Kde Carroll bere do ruky báseň, Pratchett bere kladivo. Rozhodně však nemůžeme říci, že kladivo, v Toniččině případě pánev, odvede horší práci.

Toniččino putování v říši, kde sny jsou skutečností a kde si musí poradit pouze se svými nápady, je ale právě ten moment, kdy věk devíti let může připadat poněkud nízký, přestože na její straně je také banda malých modrých skřítků v kiltech, kteří prosluli tím, že se dostanou na jakékoli místo i z něj (jen s opouštěním hospod prý mají potíže).

Svobodnej národ ale u dětských čtenářů zcela jistě uspěje. Jedná se o veselou a zábavnou knihu s přesně tím množstvím mravních poučení, které jsou děti ještě schopny přijmout. Když k tomu přičteme tentokrát bez výhrad skvělý překlad Jana Kantůrka a dobře odvedenou práci redakce, dá se říci, že děti se mají pod stromečkem nač těšit.

 

© Richard Klíčník

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 114 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.