Fo, Dario: Johan Padan a la Descoverta de le Americhe

Fo, Dario
Johan Padan a la Descoverta de le Americhe

recenze beletrie zahraniční

Roku 1991 byl Dario Fo spolu s Francou Rame pozván do Španělska s inscenací Isabella, tři karavely a podfukář, která se v době své premiéry (1963) setkala se silnou negativní reakcí jak při milánské premiéře, tak i při následném turné...

Dario FoJohan Padan při objevování Ameriky alias Objevení Ameriky Johanem Padanem (Johan Padan a la Descoverta de le Americhe), Giunti, Firenze 1997

Roku 1991 byl Dario Fo spolu s Francou Rame pozván do Španělska s inscenací Isabella, tři karavely a podfukář (Isabella, tre caravelle e un cacciaballe), která se v době své premiéry (1963) setkala se silnou negativní reakcí jak při milánské premiéře, tak i při následném turné (především Janované reagovali na interpretaci Kolumba jako vychytralého zloděje a cynika ostrou kritikou). Publikum devadesátých let už postavu objevitele “alla Fo” přijalo za vlastní.

Text Johan Padan a la descoverta de le Americhe vznikl roku 1991 pro výstavu Expo 92 ve španělské Seville k pětistému výročí objevení Ameriky, ale jeho premiéra proběhla již začátkem prosince 1991 v Teatro Roma v Trentu. Za výchozí materiály posloužily Dariu Foovi znalosti získané již před vznikem Isabelly, ale hlavně paměti námořníka Cavezy de Vacy, autobiografie Hanse Statena, příběh Janovana Sigaly, který se stal vůdcem jednoho z indiánských kmenů, Gonzala Guerriera, jenž byl po osvobození z indiánského zajetí jmenován šamanem, a cestopisy Kolumbovy “pravé ruky” Michela da Cunea (ten inspiroval Foa především zmínkami o námořnickém jazyce smíchaném z různých přímořských dialektů, a tudíž k vytvoření grammelotu Johana Padana). V druhé polovině roku 2002 měla premiéru filmová animovaná verze v režii Giulia Cingoliho.

Johan Padan je opět postava, jejíž zanniovskou předlohu a kořeny nacházíme v commedii dell´arte pod různými jmény, nejčastěji Arlecchino. Příběh začíná útěkem mladého Lombarďana Johana z rodné Itálie před inkvizicí a před obviněním, že pomáhal dívce nařčené z čarodějnictví. Ocitne se na lodi plující do Sevilly, odkud po čase prchá před další hrozbou upálení za to, že pomáhal falšovat směnky. Na poslední chvíli naskočí na jednu z lodí čtvrté výpravy Kryštofa Kolumba a dostane se, jako lodní krmič a ošetřovatel transportovaných zvířat, na území panenské Ameriky. Cestou zpátky se strhne velká bouře, při níž se zachrání pouze on a jeho čtyři přátelé. Floridští divoši (stále ještě nepoznamenaní děsivými zážitky se španělskými křesťany), k nimž doplují na prasečích hřbetech, se k nim chovají velmi vybraně, nicméně při nejbližší příležitosti je smění s kanibalským kmenem, u kterého je Padan, jako nejveselejší z pěti společníků, vybrán za první oběť. Zachrání jej až onemocnění žloutenkou, jíž schválně nakazí i své přátele. Při nočním pokusu o útěk narazí na nepřátelský kmen chystající se kanibaly přepadnout a spustí poplach. Po vítězné obraně ošetří smrtelně zraněné, včetně nejvyššího šamana:

"Bože můj, to mi bylo líto… jemu jsem vděčil za to, že vytáhnul na světlo tu záležitost s mým bohem, co mě ožlutil, aby mě zachránil od usmažení… Běžím do své chatrče pro železnou čepel, šídlo a jehlu na sešívání plachet… udělám si místo mezi lidmi stojícími okolo, očistím mu ránu vodou a citronem a pak mu všechno naskládám do břicha, jako když se dělá nějaké jídlo s nádivkou. Podržím čepel nad ohněm a když je nažhavená, položím ji na ránu… pořád jedním okem sleduju kopí nervózních Indiánů, ale přitom začínám sešívat jehlou a nití rány, jak jsem byl zvyklý u koní – jeden steh rovně, dva křížem, jeden napříč… fakt pěkná výšivka. Ještě jsem ani neskončil, když šaman otevře oči a usměje se na mě… vezme mi ruku a políbí ji."

Když k tomu všemu Padan navíc upozorní vesničany na ničivou bouři, jejíž příchod vyčte z měsíce, stane se novým šamanem celé komunity.

Se sobeckou vidinou návratu domů donutí indiány putovat pevninou ke španělským kolonizátorům, ačkoliv ví, že je po příchodu do tábora čeká otroctví. Cestou potkávají další indiánské kmeny, pro něž Johan vykoná pár zázraků, třeba když přesvědčí létající ryby v městečku na jezeře (“malých indiánských Benátkách”), aby opět začaly skákat Indiánům do košů:

"No nazdar! Co teď můžu dělat? A tak se postavím a předstírám, že mluvím s měsícem: “Mami, hmm, mami, slyšíš mě? To jsem já, tvůj syn a syn slunce… poslouchej, mami, to mi přece nemůžeš udělat! Ryby přece musí skákat z vody jako každý rok! Cože? Letos odpočívají? Mami, ruku na srdce … přece nenecháš tyhle chudáky umřít hladem …?”"

Poté co rozesměje syna Boha dešťů, hadrového panáka bez úst, a po provedení jiných kousků jeho obliba vzrůstá i u ostatních kmenů. Během putování však postupně pochopí, že jejich – a vlastně i jeho – místo je zde. Připravuje tedy Indiány na setkání s Evropany: naučí je jezdit na koních, vyrábět a používat ohňostroje a udělí jim svoji vlastní osobitou lekci katechismu (viz ukázka překladu). Když dorazí spolu s osmi tisíci Indiány ke španělskému ležení, kde je zatčen a odsouzen k smrti, jeho přesvědčení zůstat na Floridě vyvrcholí. Během velké groteskní bitky osvobodí divochy a pošle křesťany v den, kdy je kolem měsíce zvláštní kruh, po rozbouřeném moři domů (s jistotou, že nedoplují). Úplný závěr hry je stručným bilancováním všech historicky doložených událostí, které se od prvního vyhnání Španělů uskutečnily.

Hra je rozdělena do dvou stejně dlouhých částí, které na sebe plynule navazují. Předchází jim autorův bohatý úvod, v němž hovoří jednak o postavě zanniho, o výzkumu tématiky, o jazyku, který používá, a jednak o svém kritickém názoru na španělskou katolickou královnu, již označuje za jednu z největších šlechtických zlodějů a vrahů a za první rasistku v dějinách, především v jejím postoji vůči Židům (v tom byl také zásadní problém, proč byl při představení v Seville vypískán publikem - v době prezentace jeho Isabelly totiž zrovna probíhala obrovská kampaň za její svatořečení).

V postavě Johana Padana je snad nejsilněji zastoupen Foův autorský subjekt. Johan Padan je on sám. Na rozdíl od krátkých útvarů komických mystérií zde má mnohem více prostoru pro vykreslení celé škály hrdinových vlastností. A je zde dokonce i prostor k tomu, aby se hrdina, po (anti)vzoru pikareskních útvarů, vyvíjel. Sobecká vychytralost však často pramení ze snahy o přežití a postupně dozrává v lidskou moudrost a sounáležitost s přírodou. Je paradoxní, že mnohem explicitněji je vývoj postavy patrný ve filmové animované podobě. Tvůrci filmu Foa s Padanem zcela ztotožnili. Na dojemném konci dokonce starý vzpomínající šaman stojí v obklopení divošskými krasavicemi u malířské palety a když se otočí, má podobu usměvavého a šťastného Daria Fo.

Téma hry také nabízí využití dalšího autorova poznávacího prvku – tedy grammelotu. Padan, jakožto extrémně bystrý jazykový talent, se velmi brzy naučí dialekty jednotlivých kmenů, kteréžto Fo zpočátku prezentuje jako shluk zvuků odpovídající autorovým představám divošského jazyka.

Foovy “vědecké” ambice jsou samozřejmě přehlušeny jeho geniální invencí a fantazií, s nimiž nastudovaná historická fakta příběhu ´reálné postavy, jež opravdu žila, i když pravděpodobně pod jiným jménem, ale její dobrodružství jsou autentická´ (jak sám autor potutelně tvrdí), pojal.

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 93 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

70%autor článku   50%čtenáři

zhlédnuto 2843x

štítky k článku

Inzerce
Inzerce