Hemmerechts, Kristien

Hemmerechts, Kristien

portrét beletrie zahraniční

Kristien Hemmerechts (27.8.1955, Brusel) patří k nejznámějším a nejčtenějším současným autorkám nizozemské jazykové oblasti.

 

Kristien Hemmerechts (27.8.1955, Brusel) patří k nejznámějším a nejčtenějším současným autorkám nizozemské jazykové oblasti. Studium germánské filologie v Bruselu a Lovani doplnila ročním kursem literární vědy v Amsterodamu. Tam se seznámila s Walesanem Stevem, za nějž se v roce 1978 provdala a odjela s ním do Anglie. V Londýně pracovala jako písařka, později manželé půl roku společně vedli ubytovnu pro mládež v Doveru, pak přesídlili do Belgie. Ze tří dětí, které se z tohoto svazku narodily, žije pouze nejstarší dcera – dva mladší synové zemřeli v kojeneckém věku. Rána byla příliš bolestná, ani návrat Hemmerechtsové na univerzitu manželství nezachránil.

V roce 1987, kdy se Hemmerechtsová rozvedla, debutovala románem Een zuil van zout (Solný sloup). Ve skutečnosti ale začala psát už o několik let dříve povídky v angličtině. V nizozemském překladu Geerta van Istendaela vyšly v roce 1988 pod titulem Weerberichten (Zprávy o počasí). Souběžně budovala Hemmerechtsová i svou akademickou kariéru: v roce 1986 obhájila disertaci na téma literární tvorby Jean Rhys a začala přednášet anglickou literaturu na Bruselské katolické univerzitě.

Rok po rozvodu se seznámila s vlámským básníkem Hermanem de Coninckem a přesídlila s ním do Antverp. V roce 1992 se vzali. O pět let později zemřel de Coninck během literárního turné v Lisabonu na infarkt. Přesně za rok vydala Hemmerechtsová vzpomínkovou esejistickou knihu Taal zonder mij (Jazyk beze mne), kde rozebírá de Coninckovu tvorbu a její autobiografické prvky.

Nebylo to poprvé, kdy osobní neštěstí ztvárnila literárně. Smrt svých dvou synů zpracovala v povídce Sprookje (Pohádka) ze sbírky Kerst en andere liefdesverhalen (Vánoce a jiné milostné příběhy) z roku 1992. Pocity ovdovělé ženy líčí ve svém dosud posledním románu De laatste keer (Naposled) z roku 2004. Snad poněkud v rozporu s těmito tragickými životními zvraty se Hemmerechtsová rozhodně nevyhýbá vystupování na veřejnosti: je častým hostem různých televizních kvizů či kulatých stolů v belgické i nizozemské televizi. V roce 2000 vyvolala rozruch, když pro časopis Nieuwe Wereldtijdschrift, kmenový list svého zemřelého manžela Hermana de Conincka, pózovala nahá (šlo o číslo věnované erotice).

Od svého debutu v roce 1987 přichází prakticky každý rok s novým titulem – kromě románů a povídek píše eseje a nevyhýbá se ani dramatické tvorbě (společně s Carlem Alphenaarem zpracovala např. pro divadlo Tolstého Annu Kareninu – Alphenaar psal z perspektivy Levina, Hemmerechtsová očima Anny Kareniny; inscenace byla uvedena v roce 1999). Vedle toho je činná i jako recenzentka anglo-americké literatury pro nizozemské i vlámské časopisy. Součástí jejích recenzí bývají kritické rozbory překladu, čímž udržuje překladatele z angličtiny v bdělosti, ale současně je pobuřuje extrémními výroky (např. myšlenkou, že by si knihy měli vzájemně překládat spisovatelé, protože překladatelé na to nestačí). Její knihy se vyznačují strohým, suverénním stylem a jistou nedořečeností – je na čtenáři, aby si mezery domyslel sám. Její hrdinové oplývají nejrůznějšími lidskými slabostmi, mají své temné stránky, nejsou jim cizí všelijaké sexuální výstřelky. Narážejí na tvrdou životní realitu, velmi odlišnou od světa, jak jim ho malovali v dětství. Autorka považuje za své hlavní téma lidskou bezmoc.

Bibliografie:
1987 Een zuil van zout (Solný sloup)
1988 Weerberichten (Zprávy o počasí) – povídky
1989 Brede heupen (Široké boky)
1989 ´s Nachts (V noci) – povídky
1991 Maan (Měsíc)
1991 Zonder grenzen (Bez hranic)
1992 Kerst en andere liefdesverhalen (Vánoce a jiné milostné příběhy)
1992 Zegt zij, zegt hij (Povídá ona, povídá on) – povídky
1993 Wit zand (Bílý písek)
1994 Lang geleden (Dávno) – povídky
1995 Veel vrouwen, af en toe een man(Mnoho žen, sem tam muž)
1995 Amsterdam retour (Zpáteční lístek do Amsterodamu) – příběhy z cest
1995 Patatten ophalen (Skočit pro fritky) – novela
1996 Kort kort lang (Krátce krátce dlouze) – povídky
1996 Altijd met uw gezever, gij (Ty pořád s tím svým žvaněním) – eseje
1997 Anna, Esther, Suzanne en de anderen (Anna, Esther, Suzanne a ty druhé)
1997 Margot en de engelen (Margot a andělé)
1998 Taal zonder mij (Jazyk beze mne) – eseje
1998 De tuin der onschuldigen (Zahrada nevinných)
2000 De kinderen van Esther (Děti Esther)
2000 O, toen alles nog voorbij kan gaan (Ach, když ještě všechno může pominout)
2002 Donderdagmiddag. Halfvier. (Čtvrtek odpoledne. Půl čtvrté. – česky 2004)
2003 Een jaar als (g)een ander – dagboek : 5 februari 2001-15 februari 2002 (Rok jako žádný/každý jiný – deník: 5. února 2001-15. února 2002)
2004 De laatste keer (Naposled)
2004 V – notities bij een reis naar Vietnam (V – poznámky z cesty do Vietnamu)

průběžně aktualizovaná bibliografie
http://www.uitgeverijatlas.nl/result_auteur.asp?auteur=Kristien%20Hemmerechts

Foto z webových stránek http://www.vpro.nl/

 

 

 

© Magda de Bruin-Hüblová
 

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 2413x

Inzerce
Inzerce