Valente, José Ángel: V kořenech světla ryby

Valente, José Ángel
V kořenech světla ryby

recenze beletrie zahraniční

V kořenech světla ryby je výbor z celoživotního díla jednoho z největších španělských básníků minulého století José Ángela Valenteho (1929-2000).

 

José Ángel Valente: V kořenech světla ryby, překlad Petr Zavadil, doslov Jiří Holub, Fra, Praha, 2004

V kořenech světla ryby je výbor z celoživotního díla jednoho z největších španělských básníků minulého století José Ángela Valenteho (1929-2000). Tento básník, prozaik a esejista je českému čtenáři představen vůbec poprvé. Výbor, který je průřezem celoživotního básníkova díla, vybral a mistrně přeložil Petr Zavadil, doslovem opatřil Jiří Holub. Najdeme zde jak tzv. „svědecké“ básně z 50. a 60. let, ironické, až hněvivé básně 70. a 80. let, koláže, kterými se autor snaží rozbít totalitní jazyk, dobrat se podstaty života a světa, skrytého významu věcí, tak i pozdní experimentálně laděnou „autistickou“ poezii plnou bolesti z posledních let života.

Sbírka Valenteho básní je vzácná i tím, že kvalitních překladů ze španělské poezie 20. století u nás existuje žalostně málo. Jiří Holub k tomu v doslovu knihy píše následující: „Pokud jde o španělskou poezii posledních padesáti let, panuje v českém čtenářském povědomí vzducho­prázdno. Pomineme-li Přidalův překlad sbírky Kruhy pekla od Justa Jorgeho Padróna, Uličného antologii Stín ráje a pár časopiseckých ukázek, zdejší čtenář se doposud mohl důkladněji seznámit pouze s těmi zapyrenejskými básníky, kteří publikovali nejpozději v pa­desátých letech minulého století. Španělskou poezii 20. století tak vedle starších básníků Juana Ramóna Jiméneze a Antonia Machada reprezentují především příslušníci Generace 27, zvláště pak Federico García Lorca. Vedle těchto slavných představitelů „stříbrného věku" španělského písemnictví byli na počátku šede­sátých let pohotově přeloženi ještě autoři, kteří souzněli se zdejší oficiální poetikou a již své angažované verše vydávali v polovině století.“

Básníkovu poezii pak Holub charakterizuje takto: „Pokud bychom měli určit slovo, které by nejvýstižněji charakterizovalo Josého Angela Valemeho, pak by to byla HRANICE a všechny výrazy významově s ní pří­buzné: pomezí, okraj, práh, lem, mez, břeh. …Snaží se poznat jedinečný prožitek, dát smysl dosud nepojmenované zkušenosti. Valente tak na jedné straně přisuzuje poe­zii úlohu, která je pro lidské poznání nezastupitelná, na straně druhé - v souladu s celou básnickou tradicí, již reprezentují jak španěiští mystikové, tak Rimbaud nebo Celan - ji staví před obtížný, možná neřešitelný úkol: vyslovit nevyslovitelné. V takto pojaté básnické tvorbě se tématem, ale i vhodným metaforickým pro­středkem stávají všechny krajní a mezní zážitky, neboť ty se už ze své definice vzpírají jednoznačnému po­jmovému uchopení. … Ve snaze dodat slovu co největší významový potenciál destruuje a očisťuje jazyk, rozbíjí jeho konvenční uží­vání a po vzoru obrázků na čínské keramice ho vyva­žuje z jeho obvyklého kontextu, z jeho standardně vy­mezeného užívání.“

Postřehy odjinud:
Jsou básníci, jejichž dílo je svědectvím o vývoji národní poezie či konkrétních básnických postupů. A jiní při veškeré síle národního vkladu i osobního určení přispívají k bohatství poezie absolutní. K těm patří José Ángel Valente: jeden z nejvýznamnějších španělských básníků druhé poloviny 20. století a zároveň skutečný intelektuál evropského dosahu. …Vydání ohromujícího díla Josého Ángela Valenteho … stává se velkou událostí pro českou poezii: pokud na ni nezapůsobí hned, jistě se vliv tohoto básníka projeví časem. Zásadní měrou se na tom podílí Petr Zavadil svým svrchovaně básnickým překladem i celým pojetím chronologicky komponovaného výboru. (Anna Kareninová, Lidové noviny, 16. 10. 2004)

Každý, kdo četl jeho básně, mi musí dát za pravdu, že jde o jednoho z největších básníků století. Je to mystik imanence a následovník španělské tradice, který vždy hledal vztah mezi poezií, malířstvím, vědou a mystikou a moudrostí. Valente ve svých básních užívá motivy jako jsou protiklady světla a tmy, života a smrti, paměti a zapomnění apod. Ve snaze dodat slovu co největší významový potenciál očišťuje jazyk a rozbíjí jeho konvenční užívání. Proto lze říci, že pro jeho sbírku V kořenech světla ryby je typická její výrazová "hutnost", bohatost slov a snaha vyslovit nevyslovitelné. (Milan Doležal, Českolipský deník, 10. 9. 2004)

José Ángel Valente, jeden z největších básníků století, mystik, mystik imanence, následovník španělské tradice, nás vede po cestách nevyřčeného, přibližuje nás k prázdnotě, nicotě, otevírá komnaty věčného, zastřeného světa. (Gaspard Hons)

 

© Daniel Nemrava

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 118 čtenářů.

Diskuse

Vložil: halcon, 12.07.2008 19:17
Valente, José Ángel: V kořenech světla ryby
po dlhej dobe poezia, ktora ma zaujala.. je tam citit to hispanske, podobne ako to citie u paza, alebo pabla n., a pritom je to niecim uplne ine, krasne lyricke ale pritom jednoducho a strucne napisane verse.. nehmatatelne.. asi tak by som to nazvala.. aj ked, pacili sa mi hlavne basne na konci knihy,... z aktualneho obdobia.. takze radim citat od konca.. :D
Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

59%čtenáři

zhlédnuto 2860x

katalogy

Koupit knihu

štítky k článku

Inzerce
Inzerce
Inzerce