Montebello, Denis
Dopis 2 pro Livres.cz

ukázka beletrie zahraniční

Bourdieu je mrtev. Bohové mohou dýchat. A tak i činí, a nádherně, v díle Literatura a bohové, eseji, který právě vydalo nakladatelství Gallimard...

Dopis pro Livres.cz
L'assiette de Denis Montebello (mai 2002)

Bourdieu est mort. Les dieux peuvent respirer. C'est ce qu'ils font, et magnifiquement, dans La littérature et les dieux, un essai que les éditions Gallimard viennent de publier, ou Roberto Calasso dit sa foi en "une certaine littérature, autoréférentielle plutôt que figurative, mais surtout omnivore, pareille a l'estomac de certains animaux, ou l'on rencontre des clous, des débris de verre, des mouchoirs." Les dieux, ces "hôtes fugitifs", apparaissent dans les livres. Et souvent dans des livres que peu de gens ouvrent.
Je pense ici au silence qui entoure certaines oeuvres, a Nietzsche qui se disait todtgeschwiegen, "tu a mort".
Je pense au chemin ou Hölderlin, retour de Bordeaux, fut foudroyé par Apollon.
Car j'habite non loin de la Gironde ou bientôt, a la mi - juin exactement, s'ouvrira la plus belle peche de l'estuaire, je veux parler de la peche au "maigre". Bientôt une flottille de yoles traquera le "maigre" a l'oreille. Alors, moteur coupé, en dérive, l'oreille collée au tillac, on pourra entendre le chant que ces poissons produisent, qui remontent a la surface et trahissent, par ce sourd bourdonnement, leur présence.
Je n'ai jamais peché le "maigre". Mais je l'ai mangé, en filets. J'ai mangé ce poisson dont le chant a nourri - et continue d'alimenter - la croyance aux sirenes...
Denis Montebello

Bourdieu je mrtev. Bohové mohou dýchat. A tak i činí, a nádherně, v díle Literatura a bohové, eseji, který právě vydalo nakladatelství Gallimard a v němž Roberto Calasso mluví o své víře v "určitou literaturu, autoreferenční spíše než figurativní, hlavně ale všežravou, podobnou žaludku některých zvířat, kde naleznete hřebíky, střepy, kapesníky." Bohové, ti "prchaví hosté", se objevují v knihách. A často v těch, které jen málo lidí otevře.
Myslím teď na ticho, jež obklopuje některá díla, na Niestcheho, který o sobě říkal todtgeschwiegen, "ubit".
Myslím na cestu, kde byl Hölderlin při návratu z Bordeaux zasažen bleskem Apollonovým.
Neboť bydlím nedaleko Girondy, kde už se brzy, přesně vpolou června, začne nejkrásnější rybolov v ústí řeky, totiž lov na argyrosomus regius. Záhy už flotila jol loví ryby po sluchu, tedy všichni natahují uši. A potom se vypne motor, loď bude unášet proud, a s uchem přilepeným k svrchní palubě lze poslouchat zpěv, co vydávají ryby, jež vyplouvají na hladinu a tímto hluchým bzukotem prozradí svou přítomnost.
Nikdy jsem v době, kdy je odliv nejnižší, nelovil. Ale onen úlovek jsem jedl, jako filé. Jedl jsem tu rybu, jejíž zpěv krmil - a ještě pořád vyživuje - víru v sirény…
Denis Montebello

Legenda: Spisovatel a zákusek
Po rybách, ačkoli zvaných "le maigre" (v čemž Čech znalý základů francouzštiny vyrozumí především význam "hubený" či "mělčina", a teprve po delším pátrání pak zjistí, že jde o název ryby argyrosomus regius), jistě ne nepoživatelných, si autor dopisu dává typický zákusek, který se podává na Květnou neděli, jde o pozůstatek starých obřadů plodnosti a úrodnosti. A k tomu lahev charentského šumivého...

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 1330x

Inzerce
Inzerce