Třetí číslo letošní Krytyky se ohlíží ještě stále za tzv. pomerančovou revolucí, jež současným intelektuálům stále nedá spát, jak dokládá Myroslav Popovyč v článku Před věčným Majdanem. Problémům Donbasu se věnuje Andrij Portnov v textu Svoboda a volba na Donbasu. Iryna Ždanova rozebírá prezidentské volby a roli Moskvy v nich, Olena Rusyna se věnuje sociologickému výzkumu z roku 2003, kdy se ukázala Ukrajina jako země, kde nedochází k žádným událostem, neb téměř veškeré obyvatelstvo vypovědělo, že si není vědomo nějaké zajímavé, ať pozitivní či negativní, události, která by zaujala. Další článek přináší ukázky z revoluční lidové tvorby.

Velice zajímavý text je od Marka Andrejčuka: Próza jazykové identity. Autor přináší důkazy o tom, že současný jazykový problém na Ukrajině byl započat již dávno, a to samými ukrajinskými intelektuály, kteří ukrajinštinu povznesli na cosi nedotknutelného a zmytizovaného. A bumerang se vrátil v osobách tzv. osmdesátníků, kteří dostali jako první možnost psát a publikovat po pádu SSSR a u kterých se jazykový problém projevil jako skutečný problém, jenž se snaží řešit každý po svém (humorem, psychologií, nadávkami...).

Nadija Tkačuk pro změnu napsala velice fundovanou recenzi na Ukrajinsko-polský a polsko-ukrajinský slovník, který vydalo nakl. Perun v roce 2004, a to na začátku Roku Polska na Ukrajině. Jak správně autorka dodává, na začátek to byl opravdu šok. Ve slovníku najdeme takové perličky jako např. výslovnost slov typu coca-cola je [cţcÓ-cţlja], CIA [čja], ketchup [kňtchup] či whisky [vchisky], nemluvě o špatně uvedené polské abecedě, absenci vysvětlivek ke zkratkám apod.

Julija Jemec-Dobronosova se věnuje tvorbě současného spisovatele Tarase Prochaska v článku Prochaskův efekt a Bohdana Matijaš v textu Vzpomínka na Annu rozebírá Prochaskovy novely.