Lebrecht, Norman: Píseň jmen

Lebrecht, Norman
Píseň jmen

recenze beletrie zahraniční

Lebrechtovi se debut vskutku vydařil a vynesl mu Whitbreadovu cenu za nejlepší románovou prvotinu.

Píseň o síle hudby
Norman Lebrecht: Píseň jmen, přeložila Zdena Pošvicová, Havran, Praha 2004

Vlivný britský hudební kritik a publicista Norman Lebrecht (1948) byl autorem již několika knih, avšak do světa krásné literatury vstoupil až roku 2002, tedy ve čtyřiapadesáti letech, kdy vydal svůj první román Píseň jmen (The Song of Names). Lebrechtovi se debut vskutku vydařil a vynesl mu Whitbreadovu cenu za nejlepší románovou prvotinu. V češtině vyšla v roce 2003 jeho asi nejznámější kniha z oblasti hudby Mýtus jménem Maestro, v níž se čtivou formou kriticky ohlédl za kariérami největších dirigentů uplynulých sto padesáti let. Hudba hraje pochopitelně důležitou roli i v jeho úspěšném románu. Nejde zde však jen o hudbu jako o umění, ale též jako o výnosný byznys. Autor nás zavádí do prostředí koncertních agentur i síní a hudebních soutěží ve velkém časovém rozpětí od počátků druhé světové války až do poloviny devadesátých let minulého století. Vedle zajímavostí i kritických pohledů na zvolený mikrokosmos však přináší především velký příběh podaný čtivou formou, kde nechybí napětí a mnohá tajemství – některá objasněná, některá ne.

koupit knihu: www.kosmas.cz

Vypravěčem a hlavní postavou knihy je majitel hudebního vydavatelství a agentury Martin Simmonds. Příběh začíná v roce 1991, kdy se Martin účastní jako předseda poroty soutěže mladých hudebníků na anglickém maloměstě. Zde mu hra jednoho chlapce připomene techniku, kterou používal jeho dávný stejně starý přítel z dětství a mládí, geniální houslista David Eli Rapoport, který v den svého debutu v londýnské Royal Albert Hall v roce 1951 záhadně zmizel a od té doby o něm nikdo neslyšel. Martin se poté v rozsáhlé retrospektivě vrací k událostem mezi lety 1939–1951. Před vypuknutím války přišel devítiletý Davidl, jak ho Martin zdrobněle oslovuje, z Varšavy do Londýna, aby se zdokonaloval ve hře na housle. Ujme se ho Martinův otec, zakladatel hudební agentury. Posléze rodina Davidla v podstatě adoptuje, neboť za války přijde chlapec o celou rodinu, která zůstala v Polsku. Z jedináčka Martina a z osamělého Davidla se stanou přátelé, víc než bratři, dvě části jedné osoby, ovšem bez homosexuálného podtextu. Geniální a bohémský Davidl a průměrný, ale organizačně schopný a učenlivý Martin se vzájemně doplňují a obohacují a pomáhají si v nelehkých válečných letech. Po válce se však mnohé změní: Davidl se po ztrátě rodiny nakonec přece jen upne ke kariéře houslisty, ale Martin odhalí i odvrácenou stránku svého přítele: sobectví, zahleděnost do sebe, styky s podsvětím, hráčskou vášeň, touhu po penězích. Jejich vztah je narušen. A pak nadejde den Davidlova debutu, avšak mladík záhadně zmizí ještě před koncertem i s drahými vzácnými houslemi, které mu koupil Martinův otec.

Martinův život od té doby nebyl už nikdy takový jako dosud. Jako by přišel o jednu polovinu své osobnosti; o tu lepší, jak sám říká. Vystuduje, ožení se, s menšími či většími úspěchy vede zděděnou agenturu a v době, kdy příběh vypráví, se potýká s chorobami jako zestárlý muž. Pátrání po záhadě Davidova zmizení mu však do života vlije novou krev i naději, ale hlavně touhu po pomstě. Martin má totiž pocit, že je mu Davidl dlužen za to, co pro něj on a jeho rodiče kdysi udělali. Nakonec ho vypátrá v uzavřené ortodoxní židovské komunitě, kde Davidl žije jako rabín s manželkou a jedenácti dětmi. Vydíráním (Davidova minulost by se jeho rodině jistě nelíbila) ho přinutí ke spolupráci: chce z něj udělat znovunalezenou hvězdu. Jenže David zmizí podruhé, teď už navždy…

Široce klenutý příběh nepřináší jen napětí, ale též množství zajímavých témat, skvěle propojených a skloubených v portrét doby i postav. Působivý obraz válečného Londýna bombardovaného německým letectvem, skrývání se v krytech, poválečné město v troskách a jeho problémy, probouzení nového života, důležitost hudby v době ohrožení, cesta k úspěšné kariéře, střípky příběhů mnoha epizodních postav, zejména uprchlíků z Němci okupovaných zemí, holocaust, židovství, víra, přátelství a jeho hodnota, pomsta a její smysl, ztráta a vyrovnání se s ní, nalezení smyslu života… To všechno se do této knihy vešlo ve velmi přesvědčivé podobě. Pozoruhodné jsou např. autorovy úvahy o úpadku hudební výuky i kultury, jak se postupně vytratila tradice domácího muzicírování, o smyslu hudebních soutěží a umění vůbec, o síle hudby a o tom, proč nám může tolik učarovat geniální interpret, nebo kritický pohled na sobectví umělců: „Nikdy by /Davidl/ nedovolil, aby morálka ohrozila umělecký imperativ. Jeho priority stály v tomto pořadí: on sám, umění, ostatní.“ (s. 119)

Nejdůležitější je však to, co příběh přinesl oběma hlavním postavám a jak je naučil změnit vlastní život a vážit si ho: David si uvědomí, že se nechce stát geniálním houslistou za každou cenu, protože se sám necítí být dost dobrý, a očistu nakonec nalezne v tom, co předtím spíš odmítal, totiž v židovském osudu, ve víře, ve smutku za utrpení své rodiny a svého národa; Martin si uvědomí, že pomsta nepřinese úlevu ani nápravu, tu může přinést jen aktivní život a cesta dál, neohlížení se za minulostí, ale poučení se z ní a nasměrování pohledu kupředu. Cesta k takovému poznání je však vždy bolestná.

Tyto závěry, staré jako samo lidstvo, přináší Lebrecht na pozadí netradičního napínavého příběhu, který má skoro detektivní zápletky. Důležitou roli zde hrají i zmíněné drahé Davidlovy housle; na jejich „příběhu“ autor dokumentuje, jak jsou i „pouhé“ nástroje důležité ve světě hudby.

Řekne-li se krásná kniha, může to znamenat cokoliv; pro mne to znamená knihu s krásným a velkým příběhem s tajemstvím na pozadí bouřlivé doby, která se dobře čte a přináší i poučení, ne však servírované přímo na stole, ale nenápadně, skrytě, mezi řádky, v samotném příběhu a jeho vývoji a vyústění. Právě to Lebrechtova Píseň jmen obsahuje, a proto si zmíněnou pozornost zaslouží a neměla by náročným čtenářům uniknout. Rozhodně není určena jen zájemcům o hudbu, i čtenáři, kteří zrovna podobnému prostředí neholdují, zde naleznou své. Málokdy se podaří napsat knihu, jejíž všechny složky od příběhu, postav až po jazyk a strukturu by byly v takové zdařilé rovnováze, že vlastně není ani co vytknout. Lebrecht dokáže být kritický i citlivý, ne však zlý nebo sentimentální či melodramatický; kniha je dostatečně realistická i poeticky tajemná a dějové zvraty překvapivé a zvolená prostředí a témata bohatá a různorodá; zkrátka jde o mnohovrstevnatý román vysokých kvalit. Navíc ještě zobrazující sice dlouhou, ale z hlediska dějin vlastně krátkou dobu, během níž však v životě lidí mohlo dojít k tak významným zvratům a dějinným posunům. Kniha je též důkazem, že na některé události nesmíme a ani nemůžeme zapomínat už proto, že náš život tolik ovlivňují a nakonec jim nemůžeme uniknout. I tento román je mj. o tom, jak jsou „malé“ lidské osudy ovlivňovány „velkými“ dějinami a jak jeden člověk může působit na druhého až tak, že kvůli tomu změní svůj život či své názory.

 

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 136 čtenářů.

Diskuse

Vložil: Vojtěch Vaner , 17.05.2011 14:30
Lebrecht, Norman: Píseň jmen
Sdílím nadšení nad tímto románem, je skvělý. Naštěstí jsem si jej ale přečetl dřív než recenzi. Autor článku opět jako mnoho jiných neumí popsat knihu aniž by prozradil většinu peripetií. Vždyť jste to tu celé odvyprávěl a připravil čtenáře o tolik zážitků...
Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

52%čtenáři

zhlédnuto 3026x

katalogy

Koupit knihu

Inzerce
Inzerce