Jergl, Ivan: Naděje chodí po špičkách

Jergl, Ivan
Naděje chodí po špičkách

recenze beletrie česká

Proč tuhle knížku číst? Proč si Jerglovy povídky dávat do hlavy? Není přece každý život někdy obtíž a břímě?

 

Nádherné dny
Ivan Jergl
: Naděje chodí po špičkách, předmluva Jáchym Topol, ilustrace Filip Facincani, Okamžik, 2004, 141 stran

Proč tuhle knížku číst? Proč si Jerglovy povídky dávat do hlavy? Není přece každý život někdy obtíž a břímě?

Jerglovy kriplstory jsou o lidech, které nevypočitatelný osud semlel a ztrápil většinou už v dětství. Každý se narodil s nadějí na nádherné dny, ale někteří jakoby z mámy vypadli rovnou do pekla.

Jednomu osud nadělil procházku růžovým sadem, druhý žije ukován v nemoci. Většina Jerglových povídek je o pekle běžného života, když se životní funkce jaksi zvrtnou.

To je jedno jestli v případě beznohého Potničky výbuchem granátu, jak s šíleným humorem dodává autor, poctivého německého výrobku, anebo jestli to tancmajstrovi Frantovi „udělali neradi u porodu“.

Prózy jsou obydleny poraněnými, zmrzačenými, obolavělými. Rodiči, čekajícími na smrt svých monstrózních dětí a dětí trápících se v „domovech“ bez rodičů, vozíčkáři, osamělými nemocnými, mrzáky a kriply, kterým mnohdy nezbývá než ožírat se a užírat se.

Jergl nepátrá po příčinách, nepadá do mystiky, nehraje si na misionáře, je spisovatel a dostal dar tento svět popsat, někdy z pozice tvrdého, osudem řádně ztřískaného, ale nepřemoženého chlapíka, který se naučil bojovat a teď to učí ty slabší.

Veškerou hrůzu témat vylehčuje autor, mimo jiné zkušený překladatel a mistr časopisecké zkratky, čtenářsky vděčnými žertíky a la Modré zábradlí. Až se mi zdá, že chce své čtenáře šetřit!

Těžiště jeho prožitku vtěleného do prózy je v dokonalé miniatuře Černý tulipán. Silný je tam, kde hrůzu bezmoci umocňuje humorem, jakkoli řeřavým. Takovým nahlédnutím do absolutně hořké a temné studny je popis jediného rána kluka Čouda, který trpí svalovou atrofií. Snad můžu prozradit, že Čoudův ranní pekelec končí přece jen nádherným dnem, protože v tomhle je Jergl opravdu důsledný. Podává čtenářům literaturu jako antidepresivum.

Mnozí z čtenářů zde budou jakýmisi voyeury, nahlížejícími za Jerglovými zády do světa nemocných. Myslím, že budou číst povídku za povídkou a budou mít pocit, že jsou v tomhle mnohdy tajemném a příšerném světě jako doma. Tohle dělá dobrá literatura.

 

© Jáchym Topol

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 145 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

57%čtenáři

zhlédnuto 2930x

katalogy

Inzerce
Inzerce