Solstad, Dag
Dvojčata

ukázka beletrie zahraniční

Vždycky večer si dvojčata zalezou do svého pokoje a vymění si zrcátka. Dina v Dořiném zrcátku vidí, že je Dina, a přesto stejná jako Dora...

Dvojčata
Dag SolstadTvillingene

Vždycky večer si dvojčata zalezou do svého pokoje a vymění si zrcátka. Dina v Dořiném zrcátku vidí, že je Dina, a přesto stejná jako Dora. Dora v Dininém zrcátku vidí, že je Dora, a přesto stejná jako Dina. Dořiny modré oči jsou Dininy modré oči. Dinino mateřské znaménko na levé tváři je Dořino mateřské znaménko na levé tváři. Dina se zadívá na Dořino mateřské znaménko, nahmatá si ho na své levé tváři a řekne si: „Tady ho máme.“ Dora si zapíše do poznámkového bloku: 1+1=2. Dina napíše: 1+1=2. Dininy píše číslice větší než Dora. Dora namítne, že Dina píše příliš velké číslice. Dina namítne, že Dora píše číslice příliš malé.

Dora má čtyři skleněné kuličky. Dvě z nich dá Dině. Ve škole paní učitelka nepozná, která z nich napsala které číslice. Dina nakreslí hezké květiny a ukáže je Doře. Ta chce ale radši kreslit lidi, jak staví iglú. Dina nakreslí dva obrázky s květinami. Ve škole ukáží Dora a Dina obrázky květin paní učitelce, které se líbí. „Teda, vy ale kreslíte podobně,“ pronese. Matka jim připravuje oblečení. Doře ho položí na židli vlevo, Dině na židli vpravo. Dívky si oblečení často prohodí. Mají ho úplně stejné a pouze ony samy vědí, čí je které. Mají v oblečení přísný pořádek a baví se tím, že si ho navzájem půjčují. Nikdo vlastně neví, která je která.

V pokoji nakreslí na velkou šedou čtvrtku maminku, tatínka, Tora a Kari. Postavičky vymalují a napíší nad ně máma, táta, Tor a Kari. Připínáčky čtvrtku připevní na stůl. O patro níž sedí matka, otec, Tor a Kari, a slyší dvojčata se smát. Ta se baví nad tím, jak do maminky, tatínka, Tora a Kari, bodají pletacími jehlicemi. Potom si znovu vezmou zrcátka, schoulí se na přehozu na posteli a pochichtávají se.

Když jsou na školním dvoře, uvidí Dina Doru, jak stojí na druhé straně. Přemýšlí o tom, jak je to zvláštní, že si Dora dělá, co chce. Dohromady mají dvoje šaty, čtyři ruce, dvě hlavy a dva nosy. Hledí-li upřeně čtyři oči, je to více než jen dvě oči. Hovoří-li dvoje ústa, mají slova větší váhu, než když mluví jen jedna ústa. V pubertě si navzájem věnují podobizny. Dora si dá do peněženky fotografii Diny, Dina fotografii Dory. Dora ukáže obrázek tetičkám a strýčkům s otázkou: „Že mi to sluší?“

Na gymnáziu se z nich stanou realistky a napíší: 1+1=3. Dora se zamyslí: „Ta třetí jsem já.“ Dina se zamyslí: „Ta třetí budu nejspíš já.“ 

Ostatní si říkají: „To je Dina, nebo Dora.“ Dvojčata se nemohou dohodnout, co si vezmou na sebe. Často do školy přijdou pozdě. Matka je slyší se nahoře hádat a nechápe, proč se hádají jen po ránu, a ne jindy během dne. „Ranní mrzouti,“ uzavře matka. Netuší, že ráno se vždycky plánuje celý den.

Když s pětiminutovým zpožděním vejdou stejné blonďaté dívky do třídy, mají na sobě stejné šaty nebo kalhoty a jsou stejně vysoké, řekne si jeden chlapec: „Mám rád Doru. Nebo Dinu.“ Jeden chlapec jde s Dorou do kina. Když je zrovna sám, přemýšlí, jaké by to bylo jít do kina s Dinou. Dora se vrátí domů a Dina se mezitím ostříhala. Dora se rozpláče a říká Dině nehezké věci. Pak dojde pro nůžky a nechá se od Diny ostříhat.

V jejich podání je svět větší. Dina začne chodit do sboru, který zkouší dvakrát týdně večer. Tytéž večery chodí Dora na gymnastiku. Dina vysvětlí Doře, jak nejlépe využívat hlas, Dora ukáže Dině některé cviky. Jsou osamotě a každá si oblékne něco jiného. Dina si vezme sukni. Dora se chce líbit a natáhne si o dvě čísla menší džínsy. Dívají se do zrcadla, prohlížejí se navzájem a zamknou dveře.

Dina napíše báseň o chlapci jménem Per. Pokusí se o to i Dora, ale nejde jí to. Tvrdí, že básničky píšou jenom děti. Dina ji neposlouchá a píše další básně, některé se dokonce ani nerýmují. Dora natrhne Dině ve švu kalhoty, sama si ráno vezme stejné. Jsou každá jiná. Chlapec si řekne: „Takže Doru, teď je to jasné.“

Na maturitním večírku hodně tancují. Dina se zahledí na Doru a říká si: „Tancuju jako Dora, nebo Dina tancuje jako já.“ Na skupinové fotografii ročníku jsou jedna jako druhá. Otec pronese: Nemám dvě úplně stejné dcery, ale jednu, která je rozdělená na dvě. Dora se chce stát zdravotní sestrou, ale Dina je proti. Začne učit v Reně, zatímco Dora si oblékne stejnokroj zdravotní sestry a začne jako praktikantka v Lørenskogské nemocnici.

V předvečer Dinina odjezdu sedí obě mlčky v pokoji. Dora dojde pro atlas, nalistuje mapu východního Norska, přinese dvě pletací jehlice a jednu z nich dá Dině. Rozpíchají města Rena a Lillestrøm a pro jistotu vyškrábou celou řeku Glommu. Pak si vymění zrcátka a oblečení a vidí to, co vždy, že jsou stejné.

Dině se v Reně nelíbí. Hodně chodí na procházky a ani si to neuvědomuje. Doře napíše o tom, jaké si koupila oblečení. Dora jí odepíše, jaký má účes. Dina si často sedá před zrcadlo a dělá na sebe různé obličeje.

Jednoho dne Dora napíše, že se zasnoubila. Dina jde na dlouhou procházku do lesa, ze stromů odlamuje kůru a po Glommě posílá lodičky.

 

z norského originálu „Tvillingene“ přeložil Ondřej Vimr

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 1990x

štítky k článku

Inzerce