- Jak vznikala kniha Naděje chodí po špičkách – zdá se, že texty jsou řazeny chronologicky podle doby vzniku…
- Povídky jsou sice řazeny chronologicky, hlavně v první části, ale vznikaly různě na přeskáčku s dlouhými, i ročními přestávkami.

- Je to vaše prvotina?
- Je to moje prvotina a doufám, pokud se přinutím k větší kázni a pravidelné práci, že nezůstane první a zároveň mou poslední knížkou.

- Ilustrátora jste si vybral sám?
- Ilustrátora vybral vydavatel z výsledků výtvarné soutěže a já neměl námitek.

- Jak jste se dostal k překládání?
- Překládat jsem začal hned, jak jsem trochu zvládl španělský jazyk a dostal se formou přátelské korespondence k zajímavým zahraničním časopisům a knižním originálům, což nebylo lehké, protože v té době nebylo možno z devizových a cenzurních důvodů objednat si cokoliv a odkudkoliv.

- Jaký vliv mělo pekládání na vaše vlastní psaní?
- Překládání převládlo na delší dobu nad vlastním psaním a bylo pro mne pochopitelně velmi užitečné, neboť pokud překladatel jen otrocky nepřevádí obsah textu, „píše“ a prožívá překládané dílo téměř jako vlastní tvorbu. Nutí ho to také hlouběji studovat a poznávat svou mateřštinu, a to se při vlastní literární práci nesmírně hodí.

- Jak důležitá je pro vás literární tvorba?
- Vlastní tvorba pro mne představuje na jedné straně uspokojení a potěšení z vyprávění (alespoň při první verzi textu), na druhé straně mně přináší stálé pochybnosti a nejistotu, zda se mi podařilo přiblížit případným čtenářům, co mne a myslím si, že nejen mne, na tomto světě přitahuje, sužuje, trápí i těší a co by mohlo zajímat, viděno určitým způsobem, i ostatní.

- Jak dlouho vzniká vaše povídka?
- Čas potřebný k napsání povídky je různý. Někdy je dávno napsaná, i když není ještě na papíře. Jindy přijde náhodný podnět: slovo, místo, zvuk či vůně nebo stav počasí, který vyvolá řetěz asociací, vzpomínku na vlastní nebo cizí prožitek a záměr udělat si „jen“ pár poznámek skončí celou povídkou.
Většinou je povídka za den, dva hotova a velice se mi líbí. Další den se mi naprosto zhnusí a skončí někdy i na několik let v šuflíku. Pak je v papírovém nepořádku opět nalezena a shledána buď dobrou nebo proškrtána a dostane více méně definitivní podobu. Zbývá jen dodat si odvahy a povídku nabídnout.

Děkuji mnohokrát za odpovědi, čtenáři iliteratury mohou v rozhovoru pokračovat na této stránce.