Atwood, Margaret: Přežívá nejsmutnější 1

Atwood, Margaret
Přežívá nejsmutnější 1

recenze beletrie zahraniční

Pravděpodobně nejvýznamnější současná kanadská spisovatelka Margaret Atwoodová (1939) je také u nás již dobře známa a hojně vydávána. Z jejích jedenácti románů vyšlo česky zatím sedm...

Nejsmutnější Sněžný muž?
Margaret Atwoodová
: Přežívá nejsmutnější, přeložila Jana Housarová, Mladá fronta, Praha 2005, 320 stran

Pravděpodobně nejvýznamnější současná kanadská spisovatelka Margaret Atwoodová (1939) je také u nás již dobře známa a hojně vydávána. Z jejích jedenácti románů vyšlo česky zatím sedm (Žena k nakousnutí, Z hlubin, Muzeum zkamenělin, Ublížení na těle, Loupení jehňátek, Slepý vrah, Přežívá nejsmutnější) a jeden další se chystá (Paní Pýthie); dále vyšly tři soubory povídek (Modrovousovo vejce, Hra na vraha, Dobré kosti). Paradoxně však u nás dosud nevyšly tři romány, které patří k vrcholům její tvorby a které byly nominovány na cenu Booker Prize (Příběh Služebnice, 1985, Kočičí oko, 1988, Alias Grace, 1996); touto cenou byl vyznamenán Slepý vrah (2000). Také zatím poslední román Přežívá nejsmutnější (v originále Oryx and Crake, 2003) byl na tuto cenu nominován.

koupit knihu: www.kosmas.cz

Autorka v něm již podruhé sáhla k žánru sci-fi. Poprvé to bylo v jejím slavném Příběhu Služebnice (The Handmaid’s Tale, 1985). Také v novince vychází autorka ve své temné vizi budoucnosti z problémů, které trápí lidstvo již dnes. Zatímco v Příběhu Služebnice stvořila Atwoodová obraz totalitní společnosti narostlé do zrůdných rozměrů po jakési světové katastrofě, v posledním svém díle na půdorysu „robinsonády“ stvořila svět totálně vylidněný a polozničený. Obě díla představují svébytné využití žánru sci-fi a vynikají do detailů promyšleným „vymyšleným“ světem; autorčina vize však není nepředstavitelná.

Hrdinou knihy Přežívá nejsmutnější je zřejmě poslední člověk na Zemi. Říká si Sněžný muž. Není sice sám, ale bytosti, které s ním přežily katastrofu, jsou uměle naklonované „modely“ dokonalých lidí, ostatně majících jména různých slavných osobností minulosti (např. Abraham Lincoln, Císařovna Josefína, Madam Curie), včetně dětí, jimž Sněžný muž říká „crakečata“ podle jejich tvůrce Crakea. Vedle nich se pohybuje řada podobně vytvořených živočichů; celá řada původních dávno vyhynula. Pohybujeme se v blíže neurčené budoucnosti. Svět před osudnou katastrofou byl už jiný než ten současný. Příslušníci privilegovaných vrstev obyvatelstva, zejména pak vědci a zaměstnanci různých výzkumných institucí a laboratoří, žili v odlišném prostředí, uzavřeni v dokonalém, po všech stránkách sterilizovaném a bezpečném světě jakýchsi komplexů, tvořících svět sám pro sebe s přísnými bezpečnostními pravidly a omezeními, jež ovšem vyvolávají chlad a odcizenost. Ti ostatní dál zůstávali ve městech, kterým se říkalo „plebzóny“; byla to nebezpečná a opovrhovaná, trochu kuriózní místa plná násilí, sexuální turistiky, mikrobů, starého překonaného způsobu života (tedy našeho). Sněžný muž, který se dříve jmenoval Jimmy, postupně vzpomíná na svůj život v privilegovaném světě. Sám dobře ví, že musí rozlišovat na „předtím a potom“: jeho nynější život bude naprosto jiný než ten předchozí, a také naprosto nejasný. Sněžný muž jako by se ocitl na pustém ostrově a jeho jedinými cíli, pokud chce přežít a případně zjistit, zda přežil skutečně jen on, je shánění potravy a přečkání drsného a nezvyklého počasí.

Dvě časové a dějové vrstvy, kdy se postupně odhaluje Jimmyho minulost a kdy současně sledujeme výpravu Sněžného muže do míst, kde jeho vnucený nový život začal, udržují čtenáře v napětí až do konce. Autorka jen postupně odhaluje vše, co vedlo k náhlému a velmi rychlému vyhynutí lidstva. Napínavá je také samotná výprava osamělého hrdiny: výprava nejen do určitého místa, ale především do minulosti. Sněžný muž vzpomíná vedle jiných na dvě osudové postavy svého života: na nejlepšího přítele už z dětských dob Crakea, dříve Glenna, později geniálního vědce, a na svou jedinou lásku, tajemnou dívku Oryx se záhadnou minulostí.

Právě Crake svými biologickými pokusy přivede svět ke katastrofě a Oryx i Jimmy jsou mu v tom nápomocni, aniž by měli tušení, o co jde a co lidstvo čeká. Paradoxně však Jimmy získá právě od Crakea imunitu vůči smrtelné nákaze, která se bleskurychle rozšířila po celém světě. Vyvrcholení příběhu je tragické hned nadvakrát: dojde k zmíněné katastrofě a navíc smutně končí i příběh těchto tří postav. Mezi nimi totiž autorka rozehrála zvláštní milostný trojúhelník. Jimmy si Oryx vysnil z obrázku neznámé dívky z internetových erotických stránek a ani netuší, kde by ji mohl hledat. A navíc ani netuší, že po dívce touží také Crake, který ji nakonec najde jako první. Oryx má za sebou bohatou minulost zneužívaného dítěte. Udržuje vztah s Crakem a je mu nevěrná s Jimmym. Jiné vyústění než tragické ani nastat nemohlo…

V postavě Oryx se mohla autorka vyjádřit k dalšímu ožehavému tématu současnosti, jímž je právě zneužívání dětí k práci a k pornografii. Crake je zase obrazem vědce, posedlého po vývoji dalších a dalších dokonalých bytostí a věcí k zlepšení skomírajícího světa, který vše dovede až ke zkáze, v níž chce zřejmě i sám skončit. Je to varování před zaváděním nových biotechnologií a před sociální polarizací i před mnoha dalšími ekologickými i morálními hrozbami.

Zatímco Oryx a Crake jsou spíše symboly či typy, vykreslenými příliš jednostranně, nejživější postavou je Jimmy neboli Sněžný muž. Jeho život sledujeme poměrně detailně od dětství přes dospívání a studentská léta až po roky citové i sociální a kariérní prázdnoty, které zažívá, dokud jej ke spolupráci nevyzve Crake a dokud se u něho nesetká s Oryx. Jimmyho život poznamená především ztráta matky, která již nevydrží žít v komplexu a v manželství s Jimmyho otcem (také vědcem špičkové úrovně) a jednoho dne zmizí. Jimmy je tím celý život pronásledován jednak v podobě mučivé ztráty a lásky k matce smíšené s nenávistí, jednak v podobě opakujících se výslechů tajné služby, která matku pronásleduje, neboť se zapojila do ilegálních a revolučních aktivit. Jimmy je průměrný jedinec, který proplouvá nepříliš úspěšně a spokojeně životem, střídá milenky i práci a žene se za něčím, o čem není přesvědčen, že to má smysl. Dělá práci, která ho nebaví nebo se mu zdá nejasnou hrozbou (to když začne pracovat pro Crakea). A přesto je to on, kdo přežije. Navíc je v pozici jakéhosi zprostředkovatele mezi umělými lidmi a jejich stvořitelem Crakem a opatrovnicí Oryx (ta u Crakea pracovala a starala se o děti, jež učila základním věcem života), když vytváří novou „mytologii“, aby jim nahradil jejich nepřítomnost a zároveň je mohl i trochu využít k svému prospěchu (ochraňují ho a shánějí mu potravu).

Atwoodová již mnohokrát přesvědčila, že má obrovský dar vyprávět příběh, umně skloubit dějové linie, podat napínavou zápletku a vložit do knih varování, poselství, aktuální problematiku různého druhu a hraní si s žánry. Vylíčení všech „světů“ v jejich různém období (les u moře, kde žije Sněžný muž, komplexy, kde hrdinové žili před katastrofou, jejich proměna po ní, když se tam Sněžný muž vrací, i to, co se dělo během smrtelné epidemie, kterou způsobil Crakem vyvinutý vir), je velmi působivé a živé. Přesto má román i nedostatky: je to jednak nepřesvědčivost některých postav a jejich jednorozměrnost a účelovost (Crakeova posedlost, Oryxina minulost, matčina vzpoura), přesycenost či naopak zjednodušení některých témat (opět Oryxina nevěrohodná minulost, až zbytečně záhadná a nevyjasněná, a matčin příběh, utnutý po letech jejím zajetím a popravou - čtenář se nedočká očekávaného přímého střetu matky a syna); místy vložila autorka do knihy až příliš mnoho motivů či problémů a ne všem se tak může věnovat v míře takové, aby to bylo věrohodné a pro čtenáře zajímavé. Někdy se jí zkrátka nedaří dostat se do takové hloubky, jakou zřejmě zamýšlela, ani v postavách, ani v ději.

I přes tyto dílčí výhrady jde však o velice zdařilý román a kvalitní četbu; už jen pro otázky, jež vyvolává. Atwoodová umí čtenářovu pozornost udržet až do samého konce, ten ovšem zůstává otevřený. Domnívám se, že román Přežívá nejsmutnější můžeme řadit k jejím nejlepším dílům.

Co se týče českého vydání: překlad považuji za velmi zdařilý, překladatelce se podařilo vyhrát si např. s různými slovními novotvary, jimiž autorka pojmenovala nově vytvořená zvířata (např. skuval, prasoun) a různé komplexy či ústavy (Blahodár) nebo věci (pilulka BlahoPlus). Co je však nepochopitelné (a za což asi nemůže překladatelka), je český název románu. Originální název, Oryx and Crake, měl být rozhodně přeložen jako Oryx a Crake, neboť přímo odkazuje k jménům dvou hlavních postav, k nimž vše v příběhu směřuje, byť jsou myšlena také symbolicky: crake v angličtině znamená chřástal a oryx označuje antilopy; jména si jejich nositelé (jakož i další vědci v Crakeově komplexu) úmyslně vybrali jako přezdívky podle vyhynulých zvířat. Hrdina je možná smutný a jeho vyhlídky jsou nejsmutnější, ale proto ještě určitě nepřežívá; český název je nehezký a poněkud matoucí.

A ještě připomínka k přebalu knihy: fotografie na obálce je ošklivá a mylné informace jsou zde uvedeny o autorce: chybný rok narození (1938 místo 1939) a zmatek v jejích románech – píše se zde o Slepém vrahovi z roku 2000 jako o nejnovějším románu, ačkoli tím je Přežívá nejsmutnější (2003), zde označený (správně) jen jako jedenáctý román. Takto „prodávat“ knihu světově proslulé spisovatelky je trochu nedůstojné. Přitom oceňuji, že se k nám román dostal brzy po svém původním vydání.

 

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 140 čtenářů.

Diskuse

Vložil: blueskin, 28.07.2005 23:05
Atwood, Margaret: Přežívá nejsmutnější 1
jsem rad, ze nejsem sam, komu souvislost obalu s obsahem knihy unika, nastesti v pripade atwoodove prodava hlavne jeji jmeno,
Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

60%čtenáři

zhlédnuto 3692x

Koupit knihu

Inzerce
Inzerce