Už jsem unavený neustálým upozorňováním na literární, odborný i publicistický bordel. Ale nechci se jako indiánský náčelník Červený Napoleon stáhnout do rezervace. Před nedávnem vyšla kniha Zvonimira Mrkonjiće (*1938, chorvatský básník, esejista, překladatel a dramaturg) Mezníky, chorvatská poezie 20. století, ve které na 830 stranách nebyla ani zmínka o tvorbě Chorvatů z Vojvodiny. Následně byl na Knižním veletrhu ve Fraknfurtu představen Katalog chorvatských spisovatelů v angličtině, ve kterém nebyla po Bunjevcích a Šokcích (Chorvaté ze srbské Vojvodiny) zase ani stopa. Spoluautor tohoto Katalog byl opět Zvonimir Mrkonjić za podpory vydavatelství Profil.

Myslím si, že by nemělo zůstat bez povšimnutí, že Mrkonjić mohl tuto antologii sestavovat zcela podle svého výběru, do něhož se mu nikdo nesměl míchat. Proto musí Mrkonić snést kritiku přinejmenším za dvě věci, které v knize evidentně chybí. Není na nás, abychom řešili spory Slavka Mihaliće (*1928, chorvatský básník, esejista a překladatel) se Zvonimirem Mrkonjićem, které vypukly nad koncepcí Mezníků, ale jak si má čtenář vyložit prázdnou stránku u hesla Slavko Mihalić? Takovouto kritickou antologii měl především vydat Svaz chorvatských spisovatelů, jenomže zadavatel hesel (Slavko Mihalić) a spolupracovník (Zvonimir Mrkonjić) se nemohli dohodnout, a tak Mrkonjić vydal antologii Mezníky ve vydavatelství Profil. Nechci se plést do věcí tohoto nakladatelství, ale zajímalo by mě, zda Mrkonjić za tuto prázdnou stránku dostal zaplaceno. A zakoupí Ministerstvo kultury Chorvatské republiky tuto knihu a napomůže šířit bordel dál? Kritická antologie? Nebuďme směšní! Tady není ani stopa po kritičnosti. Ještě že Mrkonjić nepíše učebnice medicíny.

Nemám chuť vypočítávat chyby v Meznících, ale potenciálním čtenářům doporučuji, ať knihu bojkotují. Ač to možná zní paradoxně, je i antologie dílo autorské. Avšak více mi tato kniha připomíná čtenářský deník nějakého povrchního gymnazisty – "hele, tam není nic ke čtení, od 9. do 18. stránky je nějaká teorie"... Pak do 743. stránky je soupis stovky básníků, na jejichž výběr panují různé názory, a jejich krátký životopis, přepsaný z kdovíjakého lexikonu, pod který se podepsali Nedjelko Paro a Dora Vrgoč. Nechceme počítat, kdo dostal 21 či 24 řádků v hesle. To by mělo smysl pouze v případě, že by tato knížka byla pro nějakou hlubší analýzu cenná.

Mrkonjić přináší na začátku knihy spoustu velkých slov, asi aby zvedl rating hromaděním frází (fenomenologie, neofuturizmus atd.), na které následně zapomíná. Bohužel dále je to horší. V antologii chybí Anđelko Vuletić, nejpřekládanější chorvatský básník; není tu Tito Bilopavlović, asi proto, že je redaktorem v konkurenčním nakladatelství Školska knjiga; není tu August Cesarec, Zvonimir Majdak, Drago Gervais a další, asi proto, že jsou mrtví; z autorů básní pro děti tu není nikdo, ač jsou někteří ještě živí. Tři řádky dostalo několik mladých básníků, kteří vydali zatím své první sbírky. V knize se uvádí, že Mrkonjić na ní pracoval čtyři roky (talentovaný spisovatel by za tuto dobu napsal nejméně tisíc normostran textu, ale ať nejsme příliš ironičtí...) a stihl představit 105 básníků, tedy spíše 104, protože u Mihaliće zůstala jen prázdná stránka. V této práci je zachycena éra končícího historismu, moderny i postmoderny, ale Mrkonjić ztratil svůj kredit. Pokřivený obraz chorvatské poezie, jak ji Mrkonjić prezentuje, se patrně stává oficiálním názorem státních struktur i některých nakladatelství. Cena knihy je 220 kun, neboli 28,95 euro (cca 900 korun).

Zdenko Samaržija, přeložil Jaroslav Otčenášek