Slovinská literatura v roce 2004

přehled beletrie zahraniční

Slovinská literatura si vysloužila v posledních letech značnou pozornost českých čtenářů množstvím i kvalitou textů...

Slovinská literatura - Summary 2004

Slovinská literatura si vysloužila v posledních letech značnou pozornost českých čtenářů, někdy i trochu překvapenou - množstvím i kvalitou textů, kterými středoevropského čtenáře oslovuje. S mimořádným nadhledem otvírá množství témat a dotýká se nerozřešených a nepřebolených míst minulosti i přítomnosti tohoto regionu. Tento stručný přehled si klade za cíl komentovat hlavní body literárního dění ve Slovinsku v posledním roce 2004.

Témata
Slovinská literatura prožívá po pádu socialismu, rozpadu Jugoslávie a vzniku samostatné země relativně šťastné období. Řada obtíží ji spojuje s českou i dalšími evropskými literaturami – odklon čtenářů, potíže s financováním nekomerčních literárních projektů apod., současně však s úlevou akceptovala, že nemusí být nástrojem národní identifikace a řešit traumata vlastní národní existence.

Největší rozlet v tématické rozrůzněnosti zaznamenala především próza a z ní zejména román. Politicko-historické náměty se častěji točí kolem místa, jaké má Slovinsko v Evropě, kolem smyslu existence jednotné Evropy (sborník časopisu Nova revija Evropski izziv, Evropská výzva), problému globalizace apod. Slovinská literatura však zobrazuje vedle prostoru globálního (město, kosmopolitní metropolis) s úspěchem také tradiční prostor regionu - např. v románech F. Lainščka, M. Tomšiče nebo V. Žabota. Důležitou roli v posledních letech hraje také žánr uměleckého cestopisu – zde zmiňme např. jména A. Šteger, E. Flisar, S. Porleová, A. Blatnik ad.

V poezii nebyl patrný žádný zásadní zvrat, Veroničinu cenu převzala Erika Vouková za sbírku Opis slike (Popis obrazu), s pozitivními kritikami byla přijata nová sbírka básníka mladší střední generace Uroše Zupana Lokomotivy, druhou sbírku vydala jedna z mladších básnířek Lucija Stupicová (Vetrolov), která se tak přiřadila po bok výrazných autorek jako jsou např. Mojca Kumerdejová, Taja Krambergerová nebo Maja Vidmarová.

Z dalších nebeletristických knih z minulého roku stojí za připomínku literární eseje i u nás dobře známého Draga Jančara Šala, ironija a globlji pomen (Žert, ironie a hlubší smysl). Esej vůbec dosahuje ve Slovinsku v poslední době zajímavých výsledků např. také u Uroše Zupana (Pesem ostaja ista, Píseň je stále táž či Pešec, Pěšák), Gorazda Kocijančiče Tistim zunaj (Těm venku), který se stal držitelem Rožancovy ceny za nejlepší esej za rok 2004, nebo Mitji Čandera Zapiski iz noči (Noční zápisky), za něž získal cenu za nejlepší debut za rok 2003. Že by důsledek reformy maturit, která už řadu let nutí středoškoláky trénovat esej a rozbory literárního textu?

Výročí a události
Rok 2004 byl ve znamení dvou významných kulatých výročí - 100. výročí narození básníků Srečka Kosovela (1904-1926) a Edvarda Kocbeka (1904-1980). Oba byli připomenuti vydáním řady titulů - výbory, faksimile sbírek apod. - či vědeckými konferencemi a sborníky (ze zdařilých projektů bych rád uvedl zvláštní číslo revue Nova revija s názvem Krogi navznoter, Niterné kruhy. Kosovela připomenulo rovněž čtení z jeho textů - v Brně a později v rámci veletrhu Svět knihy v Praze. K dílu přeci jen o něco aktuálnějšího a tématicky obecnějšího Kocbeka se v Praze uskutečnilo odborné kolokvium s mezinárodní účastí. Zejména u Kocbeka by větší zájem české veřejnosti byl jen na místě, neboť tento básník a esejista zanechal v dějinách literatury 20. století nesmazatelnou stopu nekompromisním osobním postojem, snahou spojit křesťanské myšlení s moderním citlivým vztahem k člověku uvrhovanému do znicotnění, marnosti, bezvýchodnosti.

Z žijících autorů stojí jistě za připomenutí 80. narozeniny klasika slovinské poezie Ivana Minattiho, jemuž byl při této příležitosti ve Slovinsku vydán obsáhlý výbor lyriky (Izbrana lirika).

Jinak byl loňský rok spíše rokem ztrát než zisků: slovinská literatura ztratila hned tři význačné tvůrce, z nichž především prozaik Lojze Kovačič (1928 - 1. 5. 2004) ji velmi výrazně poznamenával svým těžko uchopitelným sebereflektujícím já dlouhých 40 let. Mezi jeho vrcholné texty patří především ty s autobiografickou zkušeností - např. romány Prišleki (Příchozí), které sledují složité dějinné období mezi léty 1938 a 1948, Pet fragmentov (Pět fragmentů), Kristalni čas (Krystalická doba). Na dílo druhého zesnulého Rudiho Šeliga (nar. 1935) měl vliv hlavně francouzský nový román znatelný v textech jako Triptih Agate Schwarzkobler (Triptych Agáty Schwarzkoblerové), novele Ali naj te z listjem posujem (Mám tě zasypat listím), sbírce povídek Poganstvo (Pohanství) aj. Klíčem k Šeligovým textům je slovo samotné, mizí pouhopouhé psychologizování a hybatelem textu se stává jazyk sám, deskriptivnost. O tom, že význam obou jmenovaných již klasiků s dobou neklesal, svědčí i fakt, že Rudi Šeligo převzal za román Izgubljeni sveženj (Ztracený svazek) cenu za prózu Kresnik za rok 2003, Kovačič pak posmrtně za román Otroške stvari (Dětské záležitosti) získal Kresnik za rok 2004 (nedopsán zůstal jeho plánovaný román Odrasle stvari - Dospělé záležitosti, plánovaný na rok 2005).

Třetí výraznou ztrátou, tentokrát slovinské poezie, je smrt jednoho z jejích klasiků Janeze Menarta (1929-22.1.2004). Jeho legendární první vystoupení ve sbírce Pesmi štirih (Básně čtyř - obsahovala také básně K. Koviče, T. Pavčka a C. Zlobce a vyšla v roce 1953) představovalo klíčový přelom ve slovinské literatuře oné doby a definitivní odklon od socrealistické tvorby. Básník sahal obvykle po klasických formách, byl též vynikajícím překladatelem. Z jeho nejznámějších sbírek uveďme alespoň Semafori mladosti (Semafory mládí), Statve življenja (Stavy života) či Srednjeveške balade (Středověké balady).

Za mimořádný celoživotní přínos slovinské literatuře na poli překládání slovinských autorů do cizích jazyků (zde do němčiny) byl oceněn Klaus Detlef Olof.

Z projektů knižních měla nejširší dopad a také značný komerční úspěch edice Vrhunci stoletja (Nejlepší romány 20.století), která vycházela jako pravidelná příloha deníku Delo a obsahovala tituly, které nejvíce ovlivnily literaturu 20. století. Téhož projektu se letos chopily naše Lidové noviny. Ve slovinské řadě bylo z českých textů zařazeno jen Hrabalovo Obsluhoval jsem anglického krále. Knihy autorů jako Kafka, Eco, Orwell, Hesse, Mann, Proust, se ke čtenáři dostaly za nevelký peníz v kvalitní tvrdé vazbě. Slovinskou románovou tvorbu zastoupili: Drago Jančar (Galjot, Galejník), Vitomil Zupan (Igra s hudičevim repom, Tahat ďábla za ocas), Marjan Rožanc (Roman o knjigah, Román o knihách), Brina Švigelj Mérat (Smrt slovenske primadone, Smrt slovinské primadony). Česky z nich vyšel pouze Jančarův Galejník.

Překlady do češtiny
Dosavadní téměř výhradní „monopol“ Františka Benharta na překlady slovinských autorů do češtiny v poslední době úspěšně nabourávají mladší překladatelé vzešlí z pražské a brněnské filozofické fakulty, kde v průběhu 90. let vznikly samostatné slovenistiky. Z hlavních překladatelských počinů F. Benharta z poslední doby se patří zmínit zásadní Jančarův román Kateřina, páv a jezuita, výbor z poezie Tomaže Šalamuna (Stromořadí naděje) a výbor ze slovinských povídek Promlky času, který sledoval proměnu slovinské povídky za posledních zhruba 40 let.

Z důležitých počinů dalších překladatelů uveďme např. nový a poprvé kompletní překlad románu Vladimira Bartola Alamut. Nakladatelství Větrné mlýny přineslo překlad románu jednoho z nejúspěšnějších autorů mladé generace Andreje Skubice Fužinské blues. Totéž vydavatelství přišlo i s dalšími novinkami ze slovinské literatury - prózami Dušana Čatera: Taťka je zase opilej (Ata je spet pijan), Niny Kokeljové: Hedvábinka (Sviloprejka) a knížkou veršů Jurije Hudolina (Mluví žena - Govori ženska). Překladatelsky plodný rok zakončilo vydání románu Feri Lainščka Halgato (v originále Namesto koga roža cveti), baladicky laděného příběhu muzikanta, který se odehrává v pro Slovinsko ne zcela tradičním prostředí cikánské osady.

Česká literatura ve Slovinsku
O českou literaturu ve Slovinsku se již řadu let stará překladatelka Nives Vidrihová. Díky ní vyšlo v poslední době ve Slovinsku hned několik děl: vedle Werichova Fimfára to byla Jozova Hanule Květy Legátové či Vieweghovy romány Báječná léta pod psa a Výchova dívek v Čechách. Zřejmě nejprestižnější bylo již zmíněné vydání Hrabalova románu Obsluhoval jsem anglického krále v řadě Vrhunci stoletja vydavatelství Delo.

 

© Aleš Kozár

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

zhlédnuto 2457x

Inzerce
Inzerce
Inzerce