Balabán, Jan: Možná že odcházíme

Balabán, Jan
Možná že odcházíme

recenze beletrie česká

Balabánovy postavy jsou alkoholici, intelektuálové, rodiče a jejich děti, lidé milující a rozcházející se. Každý z nich si nese nějaký svůj kříž, smutek či bol.

Mezi vzpomínkou a zmarem; v kulisách všednosti se něco děje
Jan Balabán: Možná že odcházíme. Host, 2004, 140 stran

Prozaik a překladatel Jan Balabán (* 1961) vydal několik povídkových souborů (Středovek, Boží lano, Prázdniny). Po románech Černý beran a Kudy šel anděl se k povídkám opět vrátil; za poslední soubor Možná že odcházíme získal cenu Magnesia Litera.

koupit knihu: www.kosmas.cz

Tato kniha je především o postavách, které jsou vykořeněné a které se ocitají v každodenních, avšak emocionálně vypjatých situacích. Jsou jimi alkoholici, intelektuálové, rodiče a jejich děti, lidé milující a rozcházející se. Každý z nich si nese nějaký svůj kříž, smutek či bol. Jako by viseli nad propastí života, ale ještě do ní nespadli: Balabánovi hrdinové uvízli mezi konstantní lidskou zkušeností zmaru a potlačenou vzpomínkou. Zdá se, že někde v hloubi duše hledají odlesk po „onom“ či „zlatém“ čase, který dost možná ani nebyl. Zároveň však, a to je možná trochu zvláštní, neskuhrají, nezalykají se všemi těmi „kdyby“... Jsou smutní, ale berou svět, jak je. Rozhlížejí se kolem sebe.

Balabán své postavy nechává jednat ve všednosti vytrácejících se významů. Používá úsporný, nepřemrštěně poetický jazyk, proto se jeho povídky zdají být citlivé a vůči čtenáři ohleduplné. I když mapují bytí v jeho těžkopádnosti a rozvleklosti, dýchají prostorem i prázdnotou. To se často doplňuje s napětím, které vyvěrá z frustrace, pocitu odloučení či neuspokojení v mezilidských vztazích. Dialog jako by byl jen páteří rozvrácené hovornosti, tedy přesně tím, co všichni bezpečně známe. Suchost a věcnost, žádné rozevláté žvatlání, nic co by nešlo očekávat ve dvě v noci v poloprázdné putyce nebo na ranní ulici. A to všechno dohromady pekelně svírá hruď.

Bylo by chybou čekat od Balabána happy end; snad jen dost neurčitý příslib, a to ještě někdy. Vše, co jde dohromady s patosem a trendem zábavy, je totiž v tomto „pravdivém psaní“ přísně zapovězeno. Jinými slovy, život není televizní estráda, a takový je i autorův obraz skutečnosti.

Balabánova tvorba se dál drží v kurzu sobě vlastním, ovšem bez problémů zapadá i do širšího literárního kontextu. Našli bychom více titulů, které svým podložím přibližují dnešní svět jako obydlenou pustinu, kde se prohlubuje izolovanost a rozmělňují hodnoty. Balabánův příspěvek zaměřující se na lidskou situaci prohry je pak velmi citlivým a kultivovaným počinem v této oblasti.

 

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 190 čtenářů.

Diskuse

Vložil: pv, 14.06.2009 12:43
Balabán, Jan: Možná že odcházíme
RC určitě ano.
Vložil: M. J. , 13.06.2009 15:44
Balabán, Jan: Možná že odcházíme
Každopádně skvělá knížka, která se dá číst víc(e)krát...
Vložil: M. J. , 13.06.2009 15:37
Balabán, Jan: Možná že odcházíme
Mně ty povídky např. trochu připomněly Raymonda Carvera... I když se mi zdá, že je v nich víc soucitu a naděje (nebo spíš nejsou tolik skryté pod povrchem).
Vložil: Skaven, 24.01.2006 20:12
Balabán, Jan: Možná že odcházíme
Zajímalo by mne, jak na to zapojení do kontextu? Neznám moc podobných autorů, ale rád se nechám poučit.
Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

90%autor článku   57%čtenáři

zhlédnuto 9715x

katalogy

Koupit knihu

Inzerce