Roth Philip: Americká idyla

Roth Philip
Americká idyla

recenze beletrie zahraniční

Devadesátá léta zastihla Philipa Rotha, klíčového amerického židovského spisovatele, v plné síle. Za prózy, z nichž některé vyšly i v Česku (Odkaz, Operace Shylock), získal řadu uznání. Sérii završila roku 1998 Pulitzerova cena za Americkou idylu.

Americká idyla a její příliš trpké konce
Philip Roth: Americká idyla. Přeložili Luba a Rudolf Pellarovi. Volvox Globator, Praha 2005, 338 stran, doporučená cena 299 korun

Devadesátá léta zastihla Philipa Rotha, klíčového amerického židovského spisovatele, v plné síle. Za prózy z oné dekády, z nichž některé vyšly i v Česku (Odkaz, Operace Shylock), získal řadu uznání.
Sérii završila roku 1998 Pulitzerova cena za Americkou idylu, titul, který recenzenti v USA označili za jeden z Rothových nejlepších. Již nikdo se tedy nepodivoval, že právě Philip Roth se stal třetím americkým žijícím autorem, jehož tvorba vyjde souborně v osmi svazcích (konec projektu je naplánován na rok 2013), a že zájem o Americkou idylu projevil i filmový průmysl. Největší pochybovače umlčel hned další autorův triumf – román Lidská skvrna z roku 2000.

koupit knihu: www.kosmas.cz

Hlavním vypravěčem Americké idyly je Rothovo slavné alter ego Nathan Zuckerman, bezdětný a nyní nezadaný postarší spisovatel, jenž přežil rakovinu prostaty (což je vzhledem k jeho známé minulosti docela ironické).
Setkává se s kamarádem ze školy a spolu s ním rekonstruuje životní osudy jeho bratra, který v mládí přímo ztělesňoval úspěch. Byť byl židovského původu, díky blond vlasům a modrým očím se mu přezdívalo Švéd. Zářil jako sportovní hvězda, voják-vlastenec za 2. světové války a posléze jako perfektní manžel, jenž po otci Lou Levovovi převzal vzkvétající rodinný podnik a který s perfektní ženou, irskou katoličkou a někdejší Miss New Jersey, vytvořil perfektní domov doslova v srdci bílého anglosaského protestantského venkova poblíž New Yorku. V padesátých letech poznamenaných ideologií domácího blaha se Švédovi zdá, že má život zcela pod kontrolou, a ukázkově tak zosobňuje americkou nevinnost. Znenadání však přichází chaos a morální nejistota let šedesátých: Newarkem, kde stojí Švédova továrna na rukavice, zmítají rasové nepokoje a televize přináší stále znepokojivější reportáže z Vietnamu. V momentě, kdy Švédova jediná dcera Merry na protest proti válce a vykořisťování pracujících vyhodí bombou do vzduchu místní poštu a zabije člověka, exploduje i Švédův americký sen a rázem se mění v noční můru. A třebaže je srovnání s Jobem poněkud přehnané, určité paralely tu najít lze.

I pro Švéda jako pro většinu židovských imigrantů byla až do té chvíle Amerika zemí zaslíbenou (viz též biblicky podbarvené názvy jednotlivých kapitol: Vzpomínky na ráj, Pád a Ztracený ráj) a i on se pustí do dlouhého srdceryvného lamentování, nicméně na rozdíl od Joba jeho utrpení jako by postrádalo vyšší smysl. Ne náhodou kniha nekončí katarzí, nýbrž dvěma zoufalými otázkami, z nichž citujme alespoň tu úplně poslední: "Co je probůh na životě Levovových tak strašně trestuhodného?"

Americkou idylu lze číst v několika rovinách. Bulvárněji laděný tisk ve Státech a v Británii věnoval před časem značnou pozornost pamětem Rothovy bývalé druhé manželky, herečky Claire Bloomové, zejména pak podrobnému líčení, jak nehezky se Philip choval k její dceři. A ať už je to fakt, nebo fikce, to, jak přesvědčivě nyní autor zobrazil pocit odpovědnosti otce, který pořád přemýšlí v dimenzích prohřešek a trest a snaží se dobrat příčin nejen jednání své dcery, ale i stavu Ameriky vůbec, v každém případě svědčí o uměleckém mistrovství.

Ztracený optimismus
O nevšední odvaze zase vypovídá skutečnost, že se Americká idyla nestaví k šedesátým létům s bezmezným obdivem, a podrývá tak jejich až kultovní status – poukazuje totiž též na extremismus takzvaných rebelů, kteří se neváhali uchýlit i k teroristickým činům, a klade si otázky po upřímnosti a dějinném významu celé revolty (stejně jako Rothův kolega Saul Bellow v Planetě pana Sammlera).

Ústy Švédova otce dokonce zpochybňuje radikálnější metody černošského hnutí, čímž provokuje dnešní sterilní atmosféru politické korektnosti – například básník Amiri Baraka je v jeho podání Alibaba, "nebo jak si ten s tou zatracenou čepicí vlastně říká" (zároveň si však Švéd stěžuje na paušální nepřátelství některých svých židovských kamarádů vůči černochům). A konečně je Americká idyla také svéráznou variací na americko-židovský přistěhovalecký příběh, který nabývá rozměrů třígenerační rodinné ságy.

Generaci prarodičů odpovídá tvrdá práce otců a stereotypní představa matek-hospodyněk, generaci jejich dětí úsilí o stoprocentní asimilaci, kdy "nové peníze" slouží k dosažení modelového amerického způsobu života, načež třetí generace "hyperoptimismus" svých předků, který se pro ně stal jakousi světskou vírou, totálně popře.

Jaká tedy jsi, Ameriko?
Na jedné straně Americká idyla navazuje na naturalistickou tradici: vykresluje, jak historické události ovlivňují život jednotlivce, jenž je tváří v tvář společenským silám bezmocný, a jelikož touží po stabilitě, noří se do vzpomínek na lepší, jednodušší dobu. Tu pro něj symbolizuje Den díkůvzdání, "… čtyřiadvacetihodinová americká idyla par excellence".

Na straně druhé je románem postmoderním, který vše rozkolísává jak prolínáním mýtu s realitou, tak několika úhly pohledu. Ani v samotném závěru nevíme, je-li Švédova manželka Dawn "bohatá hloupá ženská", jak tvrdí liberální intelektuálka Marcia Umanoffová, nebo milující vzorná matka pokoušející se přežít poté, co se z jejího jediného dítěte vyklubala vražedkyně.

A co je mnohem důležitější, nejsme si ani zdaleka jisti, jaká země se skrývá za oním krásným slovem Amerika – není snad opravdu jen jednou velkou iluzí vyjádřenou, jak si náhle uvědomuje protagonista, ohromným nápisem PRVNÍ ZÁRUČNÍ BANKA?

Hana Ulmanová, MFDnes, 10. 8. 2005

 

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 114 čtenářů.

Diskuse

Vložil: akiba, 29.08.2005 12:28
Roth Philip: Americká idyla
velmi dobra kniha, ale od recenzenta bych cekal, ze se trochu rozepise o dle meho patrne zmene )alespon castecne) ve stylu psani, nikoliv jen ve stylu mysleni, mam pocit, ze pokud se roth odrazil od sveho radikalismu myslenkoveho( a snad poprve ho muzeme zahlednout v ryze konzervativni rovine),tak zaroven... ubrak na radikalismu i ve stylu psani, nepripomina vem tento roth belowa?
Vložil: k, 22.08.2005 12:56
Roth Philip: Americká idyla
Dobra recenzia, este lepsia kniha.
Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

64%čtenáři

zhlédnuto 5140x

katalogy

Koupit knihu

Inzerce