Fuentes, Carlos: Starý gringo 2

Fuentes, Carlos
Starý gringo 2

recenze beletrie zahraniční

Starý Gringo je kniha, která mnohé uchvátí na první pohled, a to mimo jiné i díky výborně zvolené látce. Fuentes se nechal inspirovat záhadným koncem skvělého amerického spisovatele Ambrose Bierce.

Carlos Fuentes okouzlí, ale nepřesvědčí
Carlos Fuentes
: Starý gringo. Přel. V. Medek. Praha: Garamond, 2005

Mexický spisovatel Carlos Fuentes, po smrti Octavia Paze král mezi mexickými spisovateli, se během těch desetiletí, která uplynula od vydání jeho nejlepších a po právu nejslavnějších knih (Nejprůzračnější kraj, Smrt Artemia Cruze), stačil proměnit v mýtus, žijící legendu a vlastně i kulturní instituci. V poslední době tak spíše než perem a spisovatelskou invencí o sobě dával vědět kulturními a politickými polemika (např. kauza Eliana Gonzalese). Nakladatelství Garamond teď ve své atraktivně koncipované edici Transatlantika přineslo román Starý Gringo, který Fuentes napsal v polovině osmdesátých let, tedy v době, kdy jeho tvůrčí pramen ještě zcela nevyschl.

koupit knihu: www.kosmas.cz

Starý Gringo je kniha, která mnohé uchvátí na první pohled, a to mimo jiné i díky výborně zvolené látce. Fuentes se nechal inspirovat záhadným koncem skvělého amerického spisovatele Ambrose Bierce. Tento reportér kalifornských novin, autor proslulého Ďáblova slovníku a hlavně řady vynikajících povídek zejména z doby americké občanské války, se padesát let po válce Severu proti Jihu vypravil do bojů, které jí byly v mnohém podobné – do mexické revoluce. Bierce, jemuž tehdy bylo 71 let, se vypravil do Chihuahuy, aby zde na vlastní oči sledoval průběh mexické revoluce. Jako postava ze své povídky však v Mexiku záhadně zmizel a do Spojených států se nevrátil. Rukopis textu, který údajně zanechal v jednom texaském hotelu, aby na něm po svém návratu pokračoval, také záhadně zmizel. V jednom z dopisů z roku 1913 se zmiňuje o touze navštívit Jižní Ameriku, která jej „lákala celý život“. Snad poslední fakt, který je o Biercově životě znám, je to, že namísto původních plánů odjel z texaského Lareda do El Pasa a mexickou hranici překročil tam, neboť se chtěl připojit k Villově armádě.

Z tohoto základu vychází i Fuentes. Nezmiňuje se jen o rozpracované knize, neboť jeho Bierce přijel do Mexika zemřít. Mexiko je v autorově líčení až stereotypně mytické, země obtěžkaná smrtí, dávnými atavismy a brutalitou – něco jako ve filmu Desperado, leč bez špetky humoru. Nicméně Fuentes je encyklopedicky sečtělý a ohňostroj, kterým zahltí čtenáře hned v první polovině knihy, je i přes svou barvotiskovost oslňující.

Asi nejzajímavějším rysem knihy je – vedle rytmu vyprávění, který zní v Medkově překladu skutečně fantasticky – to, jak se Fuentesovi podařilo do imaginárního líčení konce Biercova života zakomponovat scény a motivy z Američanových povídek. Ve Fuentesově knize přijíždí Bierce do Mexika zemřít, ovšem takovým způsobem, že splyne s postavami své fantazie, stane se napůl reálnou a napůl viditelnou postavou pohybující se na rozmezí dvou světů. Podobně jako v tolika jiných románech a filmech, je i u Fuentese Mexiko zemí smrti, krajinou, do které člověk sestupuje, aby potkal sám sebe a nahlédl svůj život z jiné perspektivy.

To všechno působí zajímavě, ale je to bohužel trochu jen na efekt. Hlavní problém knihy tkví v tom, že podobně jako většina Latinoameričanů i Fuentes trpí tím, že není „Američan“. Obsese Spojenými státy a jistý resentiment z knihy doslova čiší a není to moc příjemné. Druhý problém, pro kvalitu textu ještě závažnější, je to, že Carlos Fuentes, jakkoli je sečtělý, prostě není tak dobrý spisovatel jako Bierce, a i když se mu daří do románu zajímavě vkládat pasáže z Američanových povídek, neustále riskuje jistou parodičnost.

Sečteno a podtrženo – tato kniha zpočátku zaujme, strhne, ovšem pak vyvolá pochyby a mnoho otázek, na které ani při opětovném čtení nemůže dát odpověď. Oslní, ale nepřesvědčí.

Ladislav Nagy, Hospodářské noviny, 27. 8. 2005

 

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 192 čtenářů.

Diskuse

Vložil: nagy, 16.09.2005 22:18
Fuentes, Carlos: Starý gringo 2
Ale vždyť v tomhle románu o žádné "historické" znalosti nejde, nýbrž o vytváření mýtů a pseudomýtů. Historii Mexika znám dosti povšechně, i když zejména tu kapitolu, o které kniha pojednává celkem ano. Je ale přece evidentní, že tady o žádnou historii nejde. Co se týče toho srovnání Bierce a Fuentese,... tohle přece není článek o tom, který je lepší spisovatel. Ta věta je řečena v odstavci, ve kterém má nějakou funkci - mimo jiné zdůvodňuje, proč se Fuentesovi nedaří napsat pastiš, ale píše nechtěnou parodii. Recenze se vyvinula jako novinový žánr, který vynášel jistý kritický soud. Není to akademický canc, kde se souvislosti a tzv. hlubší znalosti uvádějí ad nauseam. Mimochodem pokud chcete další apodiktický soud, tak žádná hloubka neexistuje:-). Napadáte mě, že neargumentuji, ale přitom celá má recenze je argumentem, že Fuentesova kniha není dost dobrá, že to je vlastně pseudointelektuálský mýtus. Oproti tomu Vaším jediným argumentem je jedna věta vytržená z kontextu a tvrzení (pravdivé), že toho o hispánské literatuře moc nevím. Proč se nevykašlete na Nagye, jeho neznalost Mexika, arogantní pohled na hispánskou kulturu a bůhvíco ještě a nevěnujete se textu? Proč do diskuse nenapíšete, čím je podle Vás ta kniha dobrá? Já si myslím, že to není moc dobrá kniha, psaná navíc ne pro Hispánce, ale pro masochistické Američany, kteří se zhlédli v jisté barvotiskové verzi Mexika, již vzývají k protikladu k vlastní kultuře a kterou jim Fuentes servíruje jakožto "autentický domorodec". Zajímalo by mě, jak byste reagovala, kdybych knihu vychválil. Napsala byste, že to chválit nemám, protože tomu nerozumím? Protože nedokážu docenit, o co v tom jde a že tedy má chvála nemá váhy? Ona totiž literatura chce občas i zamyšlení a ne jen sbírání informací a "znalostí".
Vložil: Anna, 16.09.2005 15:51
Fuentes, Carlos: Starý gringo 2
Opravdu jsem asi byla naivní, když jsem se dosud domnívala, že recenze se píší na základě hlubších znalostí nejrůznějších souvislostí, v tomto případě historických okolností a kořenů, z nichž Fuentes vycházel při psaní tohoto románu. Ale to bych asi chtěla po autorovi recenze hodně, když je zcela evidentní,... že ty okolnosti vidět nechce. A navíc, při čtení jeho recenze jsem měla chvíli dojem, že nepojednává o románu Starý gringo, jak se mě snaží v odpovědi přesvědčit, ale je oslavnou ódou na spisovatele Bierce. Že jste jiná Fuentesova díla nečetl, to by mi tolik nevadilo, kdybyste ovšem nevynášel soudy ohledně toho, jestli někdo je nebo není lepší spisovatel. Taková tvrzení by opravdu měla být podložena argumenty a ne kvůli mě, abyste mi je předložil na podnose. Já přeci nejsem jediná, kdo četl vaši recenzi a ne každý musí znát dílo jednoho nebo druhého spisovatele.
Vložil: Nagy, 16.09.2005 11:01
Fuentes, Carlos: Starý gringo 2
Myslím, že rozdělovat literaturu podle "kopyt" může fakt jen kopyto. Na krátké ploše recenze těžko uvádět všechny argumenty, proč je Bierce lepší než Fuentes, ale myslím, že aní není třeba. Každý, kdo si přečte Fuentese a Bierce, to vidí, jen kopyto to potřebuje na podnose. Knihy Cristobal Nonato, Terra... Nostra a spol. neznám, znám skutečně jen knihy, které byly přeložené do češtiny nebo angličtiny. Ale já jsem - pokud mě paměť a zrak nešálí - nepsal o těchto románech: psal jsem o Gringovi, kterého jsem si přečetl, takže nevím, proč bych měl dotyčné romány zmiňovat. Pokud by se o literatuře mělo psát, jak naznačuje pisatelka, pak by nikdo nemohl psát nic, protože nikdo nepřečetl nic - to bych taky mohl pisatelce vyčítat, že nezmiňuje všechny texty, které jsem já napsal o hispánských autorech. Jinak, Druhý břeh západu jsem četl a je to celkem nuda.
Vložil: Anna, 06.09.2005 22:30
Fuentes, Carlos: Starý gringo 2
Myslím, že autor této recenze by se měl držet svého kopyta a komentovat knihy z oboru, jemuž rozumí, tj. knihy anglicky píšících autorů. V jednom komentáři bez znalostí jakýchkoli souvislostí a argumentů prohlásí, že García Lorca je šovinista, v této recenzi zase že "Fuentes není tak dobrý spisovatel... jako Bierce". Opět bez uvedení argumentů. Nebo mám za argument považovat fakt, že kniha "vyvolá pochyby a mnoho otázek, na které ani při opětovném čtení nemůže dát odpověď"? Na rozdíl od autora recenze se domnívám, že úlohou literárního díla může být právě vyvolávání otázek, na které si čtenář odpovědi nalezne sám a s hlubšími znalostmi o Latinské Americe by je možná nalezl i autor recenze. Pokud by se zamyslel nad historií vztahů USA a španělsky (portugalsky) mluvící Ameriky, možná, že by se tolik nedivil, že se Hispanoameričané vůči svému severnímu sousedu tolik vymezují. Jsem daleka toho si myslet, že všechno, co Fuentes napsal je geniální, ba naopak, ale je vidět, že autor zná asi právě jenom ty romány, které byly přeloženy do češtiny. Vůbec nezmínil např. román Cristobal Nonato, Terra Nostra nebo vynikající esej o mýtu a utopii v hispanoamerické literatuře Valiente mundo nuevo. Takže bych příště prosila argumenty a ne ničím nepodložené soudy. Pro lepší pochopení toho, proč hispanoameričtí autoři ve vztahu k USA uvažují tak, jak uvažují, doporučuji autorovi, aby si přečetl soubor esejů Druhý břeh západu (Mladá fronta, 2004).
Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

55%čtenáři

zhlédnuto 4316x

katalogy

Koupit knihu

štítky k článku

Inzerce
Inzerce