Prestižní francouzskou literární cenu, Prix Goncourt, porota letos přiřkla Françoisi Weyergansovi za román Trois jours chez ma mère (Tři dny u mé matky; Grasset, 2005). Námětem románu je jeho vlastní geneze. Protagonista (spisovatel) nasliboval nakladateli, že rukopis záhy odevzdá, teď ovšem neví, kudy kam. Tak aspoň povídá kdeco o sobě: o všech svých cestách, o všech svých milenkách. Ze vzpomínání mu jde hlava kolem: je vůbec k něčemu tohle omílání starých historek? Hrdina Weyergraf si vymýšlí řadu dvojníků, ale ti všichni (Weyerstein-Graffenberg-Weyerbite) vedou citový život úplně stejný jako on, všichni se potýkají s problémy se psaním. Román je ale třeba dokončit. Teprve pak bude čas na všechno ostatní. Například navštívit devadesátiletou matku. 

Weyergans slavil úspěch už s předchozím románem Franz et François (1997), zasvěceným jeho otci, také spisovateli. Pak ale jako by se vyčerpal, jako by dlouho nemohl najít nové velké téma. Našel je v postupu v literatuře nijak novém, totiž v zápletce s autorem neschopným sepsat své dílo a odvádějícím neustále řeč jinam a na jiné, aby se nepříjemné situace nějak zbavil. Weyergans novou knihu psal celých osm let. Nicméně zdá se, že předlouhé zrání bylo k něčemu dobré. Ono velké téma zní: psaní a matka. Obojí prostupuje celým textem.

Román Trois jour chez ma mère (Tři dny u mé matky) je příběh několika Françoisů nápadně podobných příjmení a ještě podobnějších osudů, ostatně patří k nim i sám Weyergans. Jde o příběh spisovatele, neboť autorovi je zkrátka „lépe se spisovatelem než s nějakým sériovým vrahem, chirurgem anebo ministrem“. Spíš než psaním tráví tento spisovatel většinu času povídáním o tom, že bude, že musí psát. Sportovat, uklízet či navštěvovat přátele, to všechno přijde na řadu, jakmile kniha vyjde. Pak bude čas i strávit těch pár slibovaných dní u matky. Jenom teď tohle všechno musí počkat. A i když spisovatel zrovna moc nepíše, alespoň vypráví. O lecčems. Zejména o svých přítelkyních, ale také o hudbě, o bankách, o nakladatelstvích, o domech, knihách, barech a třeba o racích anebo o Racinovi. A kniha je na světě. Samozřejmě je to kniha o tom, jak autorovi nejde psaní.

Hrdinou románu je François Weyergraf, má za ženu Delphine a s ní dcery Zoé a Woglinde. Je spisovatel a hrdina románu, který píše, se jmenuje François Graffenberg, má ženu Daphné a s ní dcery Chloé a Sieglinde. Graffenberg si vytvoří Weyersteina. Jen matka zůstává jednoduše matkou, je jí ostatně už devadesát let. A ještě v dalším bodě se všechny podromány tohoto matrjoškového románu shodují s realitou: nakladatel na hotový rukopis čekal osm let. Spisovateli se prostě psaní jaksi nedařilo… Oslavné kritiky si mimochodem neodpustily tento zajímavý detail podotknout, totiž že odměněný román mělo nakladatelství Grasset v edičním plánu už na rok 2003. Nicméně dodávají, že je to chytrá, legrační a velmi osobitá kniha.

Bibliografie Françoise Weyergense
Salomé (rukopis z roku 1969, první vydání 2005)
Le Pitre, 1973
Les figurants, 1980
Le radeau de la méduse, 1983
La démence du boxeur, 1992
Franz et François, 1997

François Weyergans: Trois Jours chez ma mère. Éditions Grasset, 2005, 270 pages, 17,50 euros