Kelman, Nic: Holky

Kelman, Nic
Holky

recenze beletrie zahraniční

Ženy s románem Holky nemohou souhlasit už principielně, ale i kdyby Kelman nevyhrál válku, ve které bojuje, z této bitvy vychází jako svrchovaný vítěz.

Kelmanovo vítězství
Nic Kelman: Holky. Z anglického originálu girls přeložil Jan Flemr. Odeon, Praha 2005, 160 stran, doporučená cena 199 Kč

Text knihy Nica Kelmana Holky můžeme zatracovat, nesouhlasit s ním a odmítat jej, ale nic to nezmění na faktu, že skutečně popisuje ty části mužského vědomí, o kterých (a týká se to především žen) nechceme nic slyšet.

koupit knihu: www.kosmas.cz

Svůj debutový román Kelman původně odevzdal jako diplomovou práci na rhodeislandské Brown University, kde navštěvoval kurz tvůrčího psaní. Komise mu za něj udělila Cenu Jamese Assatlyho, která se udílí studentovi, jenž nejlépe zpracuje téma sexuální identity, osobní důstojnosti a sociálních změn.

Po přečtení románu se tato cena v čtenářových očích stává chimérou, o které raději nechce vědět, kdo a proč ji ve skutečnosti udílí. Kelman se dotkl všech témat. Jeho hrdinové (v knize jsou tři) se svou sexuální identitou rozhodně nemají potíže. Přesně vědí, co chtějí, a také vědí, jak svého dosáhnout. O důstojnost jim jde vždy až v první řadě, a to až do bodu zlomu, který nad nimi visí jako Damoklův meč a jenž si velmi jasně uvědomují. Sociální změnou si také prošli. Dostali se hodně vysoko a zjistili, že spolu se získanou mocí cosi ztratili – nevinnost a zábrany.

Kelmanovi hrdinové si potrpí na ženy, co na ženy… Oni si potrpí na holky, cácorky, které sotva odrostly hraní si s Barbínami. Už to samo přece zasluhuje zatracení, ale to není všechno. Ke všemu je zde rouhačský styl, kterým je román napsán. A Kelman se nebojí ani polemizovat s Nabokovem, nevěří mu jeho Lolitu. Netradiční du-forma má za následek, že celý text vyznívá jako agitace.

„Jakási matka tě přistihne, jak se díváš na její dceru. Zamračí se, ví, na co myslíš, protože ví, na co myslí její manžel, když se dívá na kamarádky své dcery. Ale přesto se zamračí ještě víc, když si všimne, jak její dcera opětuje tvůj pohled.“

A přesto je celý text napsaný s racionálním nadhledem, který balancuje na hranici ironie, ve vyhrocených pasážích sklouzává až hluboko do vod sarkasmu. Tři zcela anonymní hrdiny (anonymní proto, aby čtenáři – ne čtenářky – mohli na jejich místo co nejsnadněji dosadit sebe) doprovází vypravěč, který pomocí vědeckých poznatků z etymologie dokazuje, že láska je výmysl, který člověk nezná déle než tisíc let. Poukazuje na pravé významy slov, jež dnes bereme jako romantická. Právě tento vypravěč působí jako moderní markýz de Sade, který odhaluje to, co by i v mezích morálky 21. století mělo zůstat neodhaleno.

De Sade se celý život rouhal, bořil zdi postavené morálkou 18. století a vysmíval se Bohu. Kelman už nemá takové možnosti. Tabu byla zbořena, Bůh je v jeho světě mrtev, nahrazují jej peníze. A sex. Ani tady už toho Kelmanovi moc na zboření nezbylo, ale vybral si správně. Vztah starších mužů k mladičkým dívkám pobuřuje dnes, v emancipované době, daleko více než před staletími. I zvrácenost a racionalita touhy hrdinů románu je desadovská. Ke všemu mají svoje důvody, které dalece přesahují ty prchavé chvilky potěšení. Jde jim o nadvládu nad ženami, čistě o vlastní potěchu, o určení toho, kdo že je tu pánem. A ke všemu má jejich chování odůvodnění v kořenech mužského podvědomí.

Kelman vlastně řeší identickou problematiku, jako hrdinové Chucka Palahniuka, jen postupuje z druhé strany problému. Kdyby hrdina románu Zalknutí přežil ve zdraví svoje obsese způsobené citovým vydíráním své matky a zbohatl, rozhodně by si dokazoval svou nezávislost na ženách podobně jako Kelmanovi aktéři. Nepotřeboval by ženy k tomu, aby mu dali potomka, ne, pak by hrozilo, že nad ním opět získají moc, kterou on tak pracně celý život nabývá. Ženy potřebuje k tomu, aby byly ozdobou, podobně jako v Homérových eposech, kde sloužily jako trofeje těm nejsilnějším (ano i citace z Iliady a Odyssey Kelman používá, aby dodal svým slovům váhu), a aby dodávaly lesk tomu, co už začíná být omšelé. Ženy jsou jen další komodita vedle drahého oblečení, auta a nového domu.

Kelmanův román není o ničem jiném než o prachsprostém "claimování" mužského a ženského v moderní společnosti. Podobně jako je podle autora nové pojetí lásky, je nový, ba daleko novější boj mezi mužským a ženským principem, který lidstvo nepamatuje od neolitických dob matriarchátu. Vždyť jej bojujeme teprve sto let.

Ženy s románem Holky nemohou souhlasit už principielně, ale i kdyby Kelman nevyhrál válku, ve které bojuje, z této bitvy vychází jako svrchovaný vítěz.

 

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 55 čtenářů.

Diskuse

Vložil: silvie, 09.07.2007 13:50
Kelman, Nic: Holky
Málokterá kniha mě jen tak nepustí a při téhle jsem se občas červenala...máte-li rádi parádní a strhující příběh a nejste puritáni PŘEČÍST PŘEČÍST PŘEČÍST!!!!!
Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

hodnocení knihy

90%autor článku   62%čtenáři

zhlédnuto 1758x

Koupit knihu

štítky k článku

Inzerce
Inzerce