Na jih od očekávání
Murakami, Haruki: Kafka on the Shore

Na jih od očekávání

Pro čtenáře, který Murakamiho zná jen ze dvou dosud vydaných českých překladů, bude jeho poslední román překvapením.

Současná japonská literatura je v České republice zastoupena jen jedním jménem. V českém překladu sice doposud vyšly pouhé dva romány Harukiho Murakamiho (Norské dřevo, č. 2002; Na jih od hranic, na západ od slunce, č. 2004), i to však stačilo k tomu, aby jeho popularita (a s ní spojená prodejnost) dosáhla takřka výšin Paula Coelha či Roberta Fulghuma. Murakamiho zkrátka čtou i lidé, které jinak literatura zajímá jen okrajově. Na rozdíl od obou výše jmenovaných se však Murakami nepouští do okázalých životních příběhů, složitých, rádoby postmoderních literárních konstrukcí ani moralizování. Čtenáře spíše oslovuje specifickou směsí tradiční japonské civilizace a západní pop kultury. To však není to hlavní.

V Murakamiho románech i povídkách čelí protagonisté záhadě, nevysvětlitelnému tajemství, jehož kořeny spočívají v minulosti. Stejně je na tom Kafka Tamura, patnáctiletý středoškolák, který je na útěku z domova, z Murakamiho románu Kafka na břehu (Umibe no Kafuka, 2002, anglický překlad Kafka on the Shore, 2005). Když mu byly čtyři roky, odešla od rodiny matka se starší sestrou. Kafka tedy opouští svého otce, slavného sochaře, a odjíždí z provinčního města na ostrůvek Šikoku, kde nalezne útočiště v malé soukromé knihovně, kterou vedou záhadná paní Saeki a mladík Ošima. V druhé dějové linii sledujeme osudy Nakaty, kterému je už přes sedmdesát a jehož okolí považuje za hlupáka a podivína. Za druhé světové války se totiž Nakatovi a celé jeho třídě přihodila na výletě zvláštní věc: všechny děti najednou ztratily vědomí. Po několika hodinách se probraly a z podivného incidentu si nic nepamatovaly, žádné následky však na nich nezanechal. Až na Nakatu, jenž se probudil až po několika týdnech a nejenže utrpěl amnézii, ale zapomněl i číst a psát. Nehoda mu však dala jinou schopnost, mluvit s kočkami. Celý život tak Nakata strávil na veřejné podpoře, k níž si přivydělával hledáním zatoulaných koček. Jednou ho hledání zavede až do bytu, kde na něj čeká muž, který si nechá říkat Johnnie Walker. Při setkání zjistí, že muž je slavný umělec, který však k tvorbě potřebuje duše koček. Prostoduchý Nakata si musí vybrat mezi láskou ke zvířatům a vraždou. Stejné noci se Kafka na útěku probudí v křoví se zakrváceným tričkem; v tu chvíli čtenář pochopí, že osudy obou postav jsou spolu neoddělitelně spjaty. Jejich příběhy pokračují až ke strhujícímu finále, v němž Nakata otevře bránu do světa mrtvých a Kafka konečně pozná, kdo je jeho ztracená matka.

Pro čtenáře, který Murakamiho zná jen ze dvou zmíněných překladů, bude jeho poslední román překvapením. Leitmotiv lásky jako tragického, nenaplněného citu se objevuje i v Kafkovi na břehu, ale v úplně jiném světle. Není to už ten tragický, osudový, sladkobolný, avšak trochu unylý cit. Z lásky v Kafkovi je cítit perverze: vždyť Kafka udržuje milostný poměr se svou matkou a ve snu znásilní starší sestru. Namísto čisté lásky starořecký, ve dvacátém století Freudem znovu vyložený Oidipův komplex. Co na tom, že se identita matky ani sestry ve skutečnosti nikdy nepotvrdí; pro autora a jeho postavy je stejně důležitý svět snů a iluzí. Jen v představách existuje Kafkovo alter ego Vrána. Osudy Kafky a Nakaty se prolínají jen ve snu, ve skutečnosti se ti dva nikdy nepotkají, ani o sobě neslyšeli. Z jejich příběhů vane pocit predestinace: Nakatův poslední úkol umožní Kafkovi dosáhnout poznání o životě a smrti i o osudu jeho matky. Autor nemá se čtenářem slitování ani u vedlejších postav. Knihovník Ošima je ve skutečnosti žena, která se však cítí být mužem. Sexuálně ji přitahují muži; technicky je tedy heterosexuální, ovšem ve skutečnosti homosexuální. Reprezentuje symbiozu mužského a ženského pohlaví, přesně tak, jak je popsána v Symposion. Tedy žádná východní filosofie, jen PlatónSofoklés.

Kafka na břehu je v tomto ohledu Murakamiho nejzápadnější knihou. Více než kde jinde je tu patrná americká pop kultura. Jedním z těch, kteří pomáhají Nakatovi a jeho souputníkovi Hošinovi najít způsob, jak otevřít bránu mezi oběma světy, je záhadný Plukovník Sanders. Avšak místo smažených kuřat oběma zařídí ubytování a Hošinovi nabízí i prostitutku. Fakt, že se z ní vyklube studentka filosofie, která řidiči náklaďáku Hošinovi cituje Hegela, jen dotváří fantaskní koktejl, který Murakami svým čtenářům namíchal.

Příběh, v němž jsou duchovně spříznění sedmdesátiletý muž a patnáctiletý chlapec, ve kterém se rovina snů promítá do skutečných událostí, takže si ani postavy, ani čtenáři nejsou jistí, co se stalo doopravdy a co se jim jen zdálo, kde se hlavní hrdina pohybuje mezi dvěma světy (spisovatel David Mitchell nazval v Guardianu toto prostředí „lynchovským mezisvětím“), příběh plný mluvících koček, v němž hraje důležitou úlohu obyčejný kámen a objeví se v něm dva vojáci ztracení za druhé světové války v tajemném lese, má daleko k tomu, co by české publikum očekávalo. A to je dobře. Haruki Murakami v Čechách ukáže svou druhou tvář již za pár měsíců.

Recenze

Spisovatel:

Kniha:

Přel. Philip Gabriel, Alfred A. Knopf, New York, 2005, 448 s.

Zařazení článku:

beletrie zahraniční

Jazyk:

Země:

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse

Tomáš Fojtík,

Co jsem nahlížel do edičního plánu Odeonu, tak Afterdark by mělo vyjít ještě letos před Vánocemi.

sylva,

Já si teda dovolím taky trochu polemizovat s tím, že Kafka na pobřeží je zatím Murakamiho nejzápadnější knihou. Podle mě jde o jakési prolínání východní a západní kultury, ale tato kniha na mě působí rozhodně víc "japonsky", než ty dvě, které vyšly před ní. Ještě jsem se chtěla zeptat, jaká další kniha tohoto autora má u nás v budoucnu vyjít a doufám, že ji bude překládat zase pan Jurkovič.

sylva,

Chtěla bych poděkovat panu Tomáši Jurkovičovi za výborné překlady všech tří knih, které u nás zatím vyšly. A doufám, že nebudou poslední. Považuji Murakamiho za jednoho z nejlepších současných autorů, který dokáže každou svou novou knihou znova překvapit.

Anonym,

Edito, díky za morální podporu! Zatím se zdá, že tou pravou příležitostí k osobnímu setkání s Murakamim je právě ta autogramiáda, takže si na ní raději udělejte čas... Zdraví Tomáš Jurkovič

Edita,

Výborně! ... Chci se ještě zeptat, zda je to jediná příležitost spatřit H. Murakamiho naživo v Praze, nebo je na programu i nějaká beseda se čtenáři apod? Předem děkuji za odpověď. ... Také gratuluji Tomáši Jurkovičovi k dokončení překladu Kafky na pobřeží!

Jan Levora,

Pražský Palác knih Luxor avizuje na 31.10.2006 od 16 hodin autogramiádu H. Murakamiho, který si v Praze převezme cenu Franze Kafky a zároveň představí český překlad svého románu "Kafka na pobřeží" (Nakladatelství Odeon + Knižní klub).

TJ,

Ke knize Kafka on the Shore jsem přišla čirou náhodou a popravdě - spolkla jsem ji jedním dechem (to už ani Irvingův Rok Vdovou mě poté tolik nebavil).

Anonym,

Dobrý den, já si myslím, že Nakatovi (Kafka on the shore) je snad přes 60 a ne přes 70, ne?
Omlouvám se předem, pokud si to špatně pamatuji. Není to důležité. Jinak jsem z "objevení" Murakamiho ještě pořád úplně vedle.

Richard Olehla,

Hošimo/Hošino je překlep, za který se omlouvám. A západnost? Měl jsem spíš na mysli kulturní reálie, které Murakamiho hrdiny provázejí. Vidím, že fušovat do cizího řemesla se nevyplácí :-)

Tomáš Jurkovič,

Také si s dovolením trochu rýpnu: souputníkem pana Nakaty je mladík Hošino a ne Hošimo. A s tou Murakamiho západností (a potažmo i neexistujícími postmoderními konstrukcemi a moralizováním ) to, bohužel nebo bohudík, není tak jednoznačné...například právě v Umibe no Kafkovi užívá autor paradoxně mnohem víc japonských reálií než kdy v dosavadní tvorbě.

Adam Zbiejczuk,

Murakamiho sláva se šíří imho víc, než by odpovídalo propagaci. mezi mými známými ho četl kdekdo, a přitom na něj každý došel jinak.

Jan Levora,

Podle nakladatele - Martina Hnila (Brody) - je všech tisíc výtisků knihy "Úplněk a jiné povídky" rozprodáno, takže třeba se teď najde nakladatel i pro některou její další knihu. Mně osobně se líbí Murakami i Jošimoto(vá) a myslím si, že všechny tři dosavadní překlady jejich knih do češtiny byly opravdu velmi kvalitní. A souhlasím s tím, že by to chtělo co nejdříve přeložit do češtiny i další současné japonské autory - vím, že něco se chystá, tak uvidíme...

Richard Olehla,

Co se týče propagace, Volvox, který nevydává špatné knihy, je na tom suverénně nejhůř. Takže Palahniukovi samozřejmě udělal jméno film a na Survivora se pak vrhly ty zmíněné masy. A s tou Jošimoto(vou) máš taky pravdu: podle informací z kuloárů do ní Odeon nešel hlavně proto, že by se to asi moc neprodávalo. Přitom by to bylo logické: první kniha někde jinde, další v Odeonu. Jako Palahniuk či Coe, o jehož prvním překladu ví jen málokdo (a nedá se k tomu absolutně sehnat :-)

Jan Vaněk jr.,

Nevím, Palahniuka snad proslavil především film, ne? Knížku vydali tak nějak souběžně, ale možná ji moc málo propagovali, překlad taky nebyl nic moc, i úpravu má Odeon sličnější. V okamžiku vydání Programu pro přeživší už Palahniuk kultovní byl, akorát že to byla první knížka, na ketrou se vyhladovělé masy mohly vrhnout.


Na druhou stranu se mi nezdá, že by Norské dřevo mělo napoprvé tak zásadně větší náklad, natož "masivní reklamu", než Úplněk (ten prý 1000 výtisků; jasně, zařazení do profilové řady velkého nakladatelství pomůže, ale...) Jak to sleduju, Murakami se šíří opravdu masivním word-of-mouth, prostě něčím českou populaci oslovil; naproti tomu Jošimotová přinejmenším mě ne.

Richard Olehla,

Good point. Je fakt, že když vyšel Fight Club od Palahniuka ve Volvoxu, taky to žádné velké nadšení nevzbudilo. A když pak Odeon vydal Survivor, najednou z něj byl kultovní autor.

Jan Levora,

Kdyby Murakami vyšel v malém nákladu v maličkém nakladatelství bez masivní reklamy, asi by se také fenoménem nestal A naopak - kdyby Banana Jošimoto, v počátcích nazývaná "Murakamim v sukni", vyšla ve stejném nákladu a ve stejném nakladatelství jako Murakami, možná by se fenoménem stala.

Richard Olehla,

Teď jsem ještě na Wikipedii objevil, že anglický překlad After Dark bude až v roce 2010.

Richard Olehla,

Pravda, na Suzukiho jsem pozapomněl, ale i trochu úmyslně: Kruh vyšel překladem z angličtiny, krom toho bych pupularitu připsal spíš na konto filmu než knížky. Banana Jošimoto tu má jen jeden překlad, Úplněk a jiné povídky, vyšel před osmi lety v nakladatelství Brody, a fenomén se z ní v Čechách rozhodně nestal. Uznávám, že formulace z prvního odstavce jsou trochu zavádějící.Za překlep v titulu originálu se omlouvám. O novinkách od Murakamiho jsem na mezinárodních webech nic nevyšťoural - pokud by se tu cokoli objevilo, byl bych jen rád :-)

Jan Levora,

Nechci působit jako "šťoura", ale dovolím si ještě pár upřesnění. Kniha se v originále jmenuje "Umibe no Kafuka" ("umi" jako "moře"), nikoliv "Ubime no Kafuka". V anglickém překladu se sice jedná o Murakamiho zatím poslední knihu, avšak v japonštině již existuje další román - "Afutá dáku", který v září 2004 vydalo nakladatelství Kódanša (anglický překlad, který se připravuje, se bude jmenovat "After Dark"). Koncem letošního roku Murakami vydal sbírku povídek "Tókjó kitanšú" (volně lze do češtiny přeložit jako "Záhadné příběhy z Tokia").

Jan Levora,

A nejen Banana Jošimoto je současná autorka. Pokud hovoříme pouze o próze (a pouze o knižních, nikoliv časopiseckých překladech), chybí v recenzi přinejmenším Kodži Suzuki se svým hororem Kruh nebo Kazumi Jumotová s knihou Stíny strašidel. Osobně bych sem ale zařadil i starší autory (dosud žijící a tvořící), a těch by bylo hned několik. A ze současných básníků sem určitě patří třeba Nanao Sakaki.

Jan Vaněk jr.,

Uhm, a třeba Banana Jošimotová není dost současná (mladší o 15 let než Murakami, debutovala o 9 později), anebo zástupná?