Denis Montebello, autor asi patnácti knih – románů, kratších próz i básnických sbírek, a také překladatel literárních textů z latiny a okcitánštiny, věnoval tuto novou knížku poměrně nečekaně… jídlu. Nejde však o kuchařskou knihu – ačkoli u některých položek je návod na přípravu zmiňován, a to dokonce i s krajovými odlišnostmi. Montebello, jehož celá tvorba prozrazuje až posedlost hledáním původu... především slov, si jako téma pro sbírku dvaceti krátkých prozaických textů zvolil připomenutí různých francouzských pamlsků.

Některé z nich z těch pokrmů známé, jiné méně, někdy jde o čistě regionální speciality (zejména oblasti Charentes), takže nejenže český ekvivalent je těžko dohledat, ale i původní výraz najdeme až v hodně podrobném slovníku. A nejde jen o slovíčka. Zdaleka ne všechny ty pochoutky jsme měli možnost někdy ochutnat. Jednou jde o rybu, jindy o mušle či ústřice, o sýr, fazole či boby, dokonce i sůl je zde rozpitvána, jindy jsou pojednány sladké či slané pamlsky vyznačující se složitou přípravou: krajové či s jistým svátkem spojené dobrůtky. Články věnované zajímavým poživatinám z oblasti Poitou-Charentes původně vycházely na pokračování v revue L'Actualité en Poitou-Charentes. Denis Montebello za knihu získal cenu Prix du livre de la région Poitou-Charentes a Prix Erckmann-Chatrian.

Dvacet textů, každý s doprovodem zajímavé, sličné fotografie Marca Deneyera, tedy představuje rozličné pochutiny a pokrmy. Každý popis – o co jde, kde a z čeho se to vaří, kdy se to jí, jak to chutná apod. – z oblasti výkladu pro mlsné jazyky rychle zabředá do okolností rovněž jazykových, avšak jiného rázu. Postřehy zejména o původu názvů vybraných pochutin, s vyčíslením stop, jež na nich zanechala staletí přípravy dané krmě, připomenutí regionálních variant těchto slov (případně i podoby či složení krmě slovem označované) doplňují různá zamyšlení o konotacích, jaké výraz vyvolává, o synonymech, o mylných výkladech ať etymologie, nebo významu daných výrazů a podobně. Nechybí pozoruhodné záznamy o tom, u jakých autorů a v jakých zapomenutých literárních dílech poživatiny vystupují, jaké legendy jsou s nimi spjaté. Doplňují je úvahy hodné básníka: vyvolá je zvuková či grafická podoba slova, vzpomínka, cokoli. Texty velmi poetické, rozhodně však ne samoúčelně, texty vtipné, poučné a nečekaně objevné. Ideální dárek – s jedinou výhradou, že obdarovaný musí umět, a dobře, francouzsky.

I pro překlad je taková knížka totiž velkým oříškem. Anebo výletem za slovíčky. Tak třeba krátký článek věnovaný „fouace“: v dvoujazyčném slovníku najdeme „f. kuch. po(d)plamenice“. A musíme pátrat dál, v SSJČ: „Podplamenice, poplamenice – chlebová placka pečená při chlebě na okraji pece u plamene; p. máslem mazané (Rais)“. A to jsme dopadli dobře. Jiný text popisuje „la jonchée“. Český ekvivalent? „Smetanový sýr v sítinovém košíčku…“

Na to, že jde o knížku neobvyklou, upozorní čtenáře už obálka – vybraného vkusu – a také název. "Viandes célestes" odkazují k Rabelaisovi, k francouzštině 16. století, kde ještě "viande", dnešní prozaické "maso" neslo význam "poživatina" – "viande" a "vie", "poživatina" a "život" (slovanský výlet od "života" k "břichu" si tu odpustíme). "Viandes célestes", výraz rabelaisovský, dnes kromě rozměru opozice nebeského, božského a pozemského, tedy přízemního může být chápán i prostě a jednoduše jako "boží", "božské žrádlo" tak jak by se ho chopila hovorová čeština, potvrzuje Denis Montebello.

Montebellova knížka je zkrátka pravým pošušňáním: při četbě pro ducha, při prohlížení pro oči, a pakliže se nám podaří vyhovět nápovědě a přistoupit k činům, tedy degustovat zmíněné mlsy, pak jistě potažmo pro naše útroby.