Cleave, Chris: Incendiary

Cleave, Chris
Incendiary

recenze beletrie zahraniční

Debut Brita Chrise Cleavea Incendiary (Zápalná bomba) o tom, k čemu může vést útok teroristů v Londýně, vydalo nakladatelství Chatto&Windus 7. července 2005, tedy v ten samý den, kdy se v londýnském metru odpálila čtveřice muslimských sebevražedných atentátníků a vzala s sebou na věčnost přes padesát lidí.

Milostný trojúhelník ve stínu teroru
Chris Cleave: Incediary. Chatto&Windus, Londýn 2005, 245 stran, 10.99 GBP

Historie je leckdy plná neuvěřitelných shod okolností. Debut Brita Chrise Cleavea Incendiary (Zápalná bomba) o tom, k čemu může vést útok teroristů v Londýně, vydalo nakladatelství Chatto&Windus 7. července 2005, tedy v ten samý den, kdy se v londýnském metru odpálila čtveřice muslimských sebevražedných atentátníků a vzala s sebou na věčnost přes padesát lidí.

V Cleaveově antiutopické vizi budoucnosti se teroristický masakr odehraje v mnohem větším měřítku na novém fotbalovém stadionu Arsenalu (jeden z nejambicióznějších projektů britského fotbalu, nový Emirates Stadium londýnských Gunners bude ve skutečnosti dokončen za několik měsíců); celý román je pak jedním dlouhým dopisem ženy, která při útoku ztratila manžela a syna. Zdálo by se, že karty jsou rozdány jasně: na jedné straně absolutní zloduch, na druhé nevinná oběť, která kvůli němu ztratila všechno, zač její život stál. Problém je ovšem v tom, že v době, kdy tribuna domácích vylétla do povětří, oddávala se jinak vzorná manželka ve své vlastní kuchyni milostným hrátkám s Jasperem Blackem, mondénním novinářem z Daily Telegraphu. Teprve poté, co celou hrůzu vidí v televizi, snaží se dostat na stadion, kde ve zmatku utrpí vážná zranění, která ji na šest týdnů upoutají na lůžko. Když ji propustí z nemocnice, v níž se jí dostane pocty být účastna návštěvy prince Williama, jemuž ovšem v záchvatu nevolnosti pozvrací boty, vlna solidarity a pospolitosti je dávno pryč. V Londýně vládne postapokalyptická atmosféra, umocněná zákazem nočního vycházení, všudypřítomnými policejními hlídkami a balonovou protiletadlovou baráží, z níž na město shlížejí obličeje tisíce obětí fotbalového neštěstí. Přidělená psycholožka je nanic, takže si hlavní hrdinka musí najít cestu z osobního pekla sama. Složitou situaci jí komplikuje i milostný trojúhelník s Jasperem a jeho přítelkyní Petrou, jenž se v závěru knihy postará o překvapující vyvrcholení příběhu.

Cleaveova prvotina je zajímavá nejen v úvodu zmíněnou shodou. Atmosférou neustávajícího strachu a šikany ze strany státu se blíží temným antiutopickým vizím, tak jak je známe z Orwellova 1984 či od autorů, kteří se v osmdesátých letech hrozili narůstající arogance thatcheristického režimu. Cleave tu také představuje novou sociální třídu, která v Británii vznikla v průběhu devadesátých let – chavs. Chavs se rekrutují z nižších sociálních vrstev, oblékají se do značkového oblečení (většinou sportovního, pokud ne rovnou do teplákových souprav) a mluví naprosto nesrozumitelným argotem. Nemají žádné zájmy, nechodí do hudebních klubů, protože na takovou zábavu nemají peníze, jen okukují výkladní skříně obchodů s oblečením a doma sedí před televizí. Bezejmenná hlavní hrdinka tak stojí v přímém protikladu k Jasperově přítelkyni Petře, která píše do Daily Telegraphu sloupky o módě. Dichotomie bohatství a chudoby je však v Cleaveově podání ještě rafinovanější. Teroristé zaútočí během zápasu mezi Arsenalem a Chelsea, přičemž prvnímu klubu fandí hlavně lidé z nižší střední třídy, kdežto Chelsea je tradičně klubem bohatých. Tuto tradici koneckonců bezezbytku naplňuje ruský vlastník klubu Roman Abramovič, jenž si na nové hráče může dovolit vydat řádově vyšší částky než jeho konkurenti. Při masakru zahynou skoro bez výjimky jen fanoušci a hráči Arsenalu, kdežto slušně situovaní příznivci Chelsea ani jejich klub žádné ztráty neutrpí. Nadto se vše odehraje v archetypálním prostředí britské kultury – na fotbalovém stadionu. Bojiště obou světových válek se u Cleavea transformovala v moderní válečné pole; tratí však stejně především chudí...

Cleavevův román trpí mnoha dětskými nemocemi: přerod hlavní hrdinky ze zástupce chavs na mladou, alespoň navenek sebevědomou mladou ženu není příliš věrohodný, klimax je poněkud násilný a chtěný, ke konci příběhu už autor ztrácí dech. Dobré dvě třetiny knihy však mají úžasné tempo a zmíněný souběh s reálným útokem zajistily knize a jejímu autorovi v médiích pozornost, které by se jí jinak možná nedostalo. V domovském Daily Telegraph napsal Cleave, že měsíce, které věnoval tomu, že celý masakr na fotbalovém stadionu vymýšlel, jej ani zdaleka nepřipravily na skutečnost. Hlavní město Velké Británie však naštěstí po útocích vypadá docela jinak než v jeho temné vizi. Dopis Usámovi byl dobrý nápad; uvidíme, s čím přijde Chris Cleave příště.

 

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 85 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

60%autor článku   54%čtenáři

zhlédnuto 2341x

katalogy

štítky k článku

Inzerce