Oz, Kobi: Moše Chuvato Ve-ha-orev

Oz, Kobi
Moše Chuvato Ve-ha-orev

ukázka beletrie zahraniční

Tak, musím s tím skoncovat: namísto abych se proměnil v krásnou labuť, stal se ze mě vychrtlý a shrbený vojáček. Moše Chuvato, toho času na opušťáku, osobní číslo 57725572.

 

Moše Chuvato a havran
Kobi Oz: Moše Chuvato a havran (Moše Chuvato Ve-ha-orev), Kešet, Tel Aviv, 1997, 204 stran. ISBN 965-90130-1-9

Moše Chuvato (Kap. 1, str. 5-6)
Mám opušťák, jsem nemocný a je mi skvěle

Tak, musím s tím skoncovat: namísto abych se proměnil v krásnou labuť, stal se ze mě vychrtlý a shrbený vojáček.

Moše Chuvato, toho času na opušťáku, osobní číslo 57725572.

Dívám se do zrcadla a vidím černé kruhy pod očima. Znovu je tu otravné ráno, přistihlo mě naprosto nepřipraveného, nedaří se mi ani pískat si, když se holím, trochu jsem se pořezal a lhostejně si lepím náplast. Nikdy jsem nepochopil, jak mi mohl Bůh dovolit vytáhnout se až na metr devadesát; nevím, jestli očekával, že budu hrát basketbal, anebo jsem se narodil, abych ho bavil, když při své hrozné výšce znovu a znovu zakopávám v koupelně přesně na stejném místě, protože si odmítám zapsat za uši, že je u vstupu do sprchy schůdek. Každé ráno, když padám, sedí Bůh určitě se svou ženou u snídaně, jí kornflakes a vždycky se polije, jak se chechtá. Má k smíchu spoustu důvodů. Mám obličej učitele astronomie, obrovská a vážná ústa se spodním rtem přepadávajícím dolů, příliš velké oči, a přestože vypadám tak seriózně, nejsem schopný zavázat si tkaničky u bot normálním způsobem. Jsi vadnej, říkám obličeji v zrcadle, a on se mnou se vší důležitostí souhlasí. Měl by ses usmívat, máš opušťák, šeptám si a představuju si sama sebe s knírkem a v květované košili, jak frčím na Sinaj v autě s otevřenou střechou a vedle mě Pepi z kanceláře, oblečená jenom minimálně. Konec iluzí, opušťák je nuda, vzbudil jsem se v sedm díky tikání vnitřních hodin a jdu si zase lehnout.

Vivian Chuvato (Kap. 2, str. 15-16)
Bůh udělal tykvi keramickou slupku

Šakšuka, včera jsem mu ji udělala, můj synáček byl nemocný, Moše miluje šakšuku. Jen ji uviděl a zdravá barvička mu stoupla do tváří. Není nad máminu šakšuku. Oživuje i mrtvé. Moše má rád naše jídlo, Tunisan jak poleno, pravý a nefalšovaný. Připravuju frikase, Moše dostal opušták, chudáček, je trochu nemocný. Frikase ho rozmazlím.

Nejdřív se musí namočit věci, které se mají uvařit. Vytahuju kousek oranžové tykve zabalené v přilnavé folii, dobrý nápad tahle folie, skvěle tykev chrání. Kdysi jsem tykev kupovala vždycky jen ze dne na den. Dneska se může dát do ledničky, s touhle folií, která těsně přiléhá a tak ji udržuje čerstvou.

Musí se koupit kus tykve, je to obrovitá zelenina, ještě větší než meloun. Když ji kupuju u stánku na našem trhu v Ramle, věřím tomu, že to je ta z pohádky o Popelce, jak jela v tykvi namísto v kočáře. Protože tykev je opravdu veliká. Teď se musí udělat důlek, odstraňuju oranžové vlasy a také pár semínek, krájím hladkou kůru. Bůh udělal tykvi keramickou slupku, hladkou a přiléhavou, buď požehnán On i jeho jméno.

Havran (Kap. 9, str. 48-49)
Leť ptáčku, přetni oblohu dřív, než rozetne někdo tebe

Cítím všechny své kosti, svá dlouhá černá křídla. Prořezávám vzduch jako král světa. Teď už jsem skoro tak šikovný jako máma a táta. „Běž, vypadni, odleť nám z očí. Najdi si nějaké jiné místo. Už jsi nám vyjedl všechno jídlo. Tak dost, jsi dospělý, už přišel čas, aby ses konečně otrkal. Bylo to milé, ale jestli nevystřelíš, tak tě máma klovne do hlavy a ty víš, s jakým potěšením kroutí vrabčákům krkama. Hni se, leť ptáčku! Přetni oblohu dřív, než rozetne někdo tebe. Severně odtud je smetiště, možná si najdeš i kamarádku. Podívej se na své peří, ty duševní mrzáku. Už jsi velký kluk, troubo, ještě jsi tady? Přitvrď trochu v letu, protože jestli ne, tak si Vysocí, lidští synové, budou myslet, že jsi slepice, zaříznou tě, uvaří a sní tě k večeři.“ Proslov mých otravných rodičů.

Elis Zilberbaumová (Kap. 13, str. 60-61)
Příliš těžké tašky

Jak jsou ty košíky těžké, tak je to levné. Jsem tu poprvé. A je pravda, že se to vyplatilo. Koupila jsem hamburgery, pekelně pálivé párky, upravené maso, nepravé filé a jehněčí žebírka. Pro děti a jejich kamarády jsem koupila bisli, a kolik to všechno suma sumárum stálo, deset tašek seriózního nákupu v minimarketu? Dvě stě pět šekelů a ani o chlup víc, přísahám. Dali mi dáreček, baterku, miniaturní knížku žalmů a brožurku s nabídkou aktivně strávených dovolených.

Kdo má dneska na dovolenou čas.

Jsem samotná ženská, dvě děti na krku. Nemám sílu, ani abych si ráno umyla obličej, jen děti.

Sotva jsem vyšla z obchodu, spustil se liják a dělaly se opravdové louže.

Cítila jsem, že něco není v pořádku. Tašky byly příliš těžké. Říkala jsem si, že je to určitě proto, že přidávají třicet procent vody a potravinářského barviva do mraženého masa, to se pěkně pronesu.

 Najednou jsem spadla do díry, jámy, propadla se do země, namočila se, ušpinila a omdlela.

Cion Chuvato (Kap. 15, str. 72-73)
Kde zas ten Moše lítá, no kde?

Kde zas ten Moše lítá, no kde? Vždycky zmizí, když ho člověk potřebuje.

Hodný kluk, ale jak bluma. Necháš ho na jednom místě, za dva roky se vrátíš a on bude přesně na tom stejném místě. Nemá žádnou vlastní vůli.

Náš Moše je jako bluma, žádná chuť ani vůně.

Kolikrát jsem říkal, Moše, zapoj se.

Ale on, bluma.

Když jsem přišel do Izraele, hned jsem pochopil pravidla, za prvé všechno je jen vnější forma, za druhé všechno záleží na politické příslušnosti, jinak se na tebe nikdo ani nepodívá. Pokud nejsi straník, nepovažují si tě. Moše to nechce pochopit, jako bluma. Pan Moše Pecka. Hoch nemá názor, kluk úplně vystřižený z OSN, vyhýbavý. Pořád je zticha, nikomu nestraní. Leží v pokoji se zapnutou televizí, jako by byl na podpoře.

Charlie Corfati, budiž požehnána jeho památka (Kap. 22, str. 101-102)
Nenávidím tenhle scénář

Nechci, okamžitě přestaňte, můj život stál za prd a já to nechci vidět celé znovu. Jak se říká, tenhle horor jsem už viděl. Nemám rád režiséra. Scénář nenávidím a filmovou hvězdou se tady taky nestanu. Tak teď jen zmáčknout stopku na videu. Nechte moji duši v klidu rozpřáhnout křídla a odletět odsud. Dejte mi pokoj. Nenaotravovali jste se mě dost, když jsem byl ještě naživu? Chcete mi teď pustit reprízu? Fast forward, rychlé přetáčení prosím. Můj život je jako černobílý film s Charlie Chaplinem. Koukněte, ta odporná hrůza už skončila. Teď poletuju nad svým tělem, má směšná mrtvola leží na úřední matraci, zapálenou cigaretu v ruce. Zajímalo by mě, jestli kvůli tomu shoří barák. Možná se na chvilku vrátím dolů a vezmu si ještě jednu krabku.

 

 

Překlad © Tereza Černá
Překlad byl pořízen s laskavým svolením Institutu pro překlad hebrejské literatury, The Institute for Translation of Hebrew Literature, P.O.Box 10051, Ramat Gan 52001, Israel, Tel: 972-3-579-6830 Fax: 972-3-579-6832, www.ithl.org.il .

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 1973x

Koupit knihu

Inzerce
Inzerce
Inzerce