Bohulibá, svůdná a lahodná
Montebello, Denis: Fouaces et Autres Viandes célestes

Bohulibá, svůdná a lahodná

La jonchée – to slovo – vypovídá o hojnosti, o květech rozhazovaných štědře všude kolem ke slávě Boha, Marie nebo na oslavu novomanželky

La jonchée
La jonchée[*] – to slovo – vypovídá o hojnosti, o květech rozhazovaných štědře všude kolem ke slávě Boha, Marie nebo na oslavu novomanželky.

Ona věc se ale slovu nepodobá. Jde o pokrm vzácný – čím dál vzácnější –, jenž patří k poslednímu chodu a tím, jak je venkovský, pastýřský, snese srovnání s mandlovým rosolem staré francouzské kuchyně.

Popravdě se ta věc nepodobá ničemu. Její tvar váhá mezi chaosem mléka a světem sýra, a my v ní můžeme pozorovat transmutaci kapalného v pevné, po způsobu Paracelsově o tomto zázraku přemítat.

Mléko je nepostižitelný živel, ten těžko ochočíte, stačí málo a je po něm. Obklopila ho noc, teď je tedy na něm, aby ji přelstilo, nenechalo se uhranout, proměnilo smrt v život. Samo to nedokáže. Nelze nezmínit důvtip, všechnu tu práci pro vyrobení la jonchée nezbytnou, a také znalosti, jež musí zůstat utajeny, tedy aspoň jméno jedné kouzelnice: Raymonde Nobleová. Na trhu v La Rochelle bývá každou sobotu. Tam ji najdeme. Popíše nám postup, jednotlivé fáze vedoucí k zázraku. Hlavně to není sýr, upřesňuje. Mléko se sráží, zahřívá na určitou teplotu. A sítina, to je zelený rákos natrhaný v rochefortských mokřinách a na šicím stroji spíchnutý dohromady. Mléko získá tvar svazků sítiny, obtisknou se do něho i stébla, jimiž je výrobek převinutý.

V mysli nám zanechá svérázný obraz: výstižný obraz dělohy. Život takové „la jonchée“ je jednoznačně foetální. Jakmile pomine – relativně krátký – čas, kdy se rodí, její další existence je jepičí: cesta do žaludku je totiž rychlá.

La jonchée je jako myšlenka, výplod podivného přemítání, opakovaného konání bezejmenných rukou. Rukou, jež dávají věčnost té tajnosti, pečují o ni a střeží ji. Mléko má své vestálky, jsou to ženy, jež znají tajemství srážení, vědí, jak sedlinu z mléka sesbírat, smíchat, srazit, odebrat a nechat nabýt. Díky jim – jimi, jak se tady mluví o snech – mléko zatuhne, někdy se říká, že ztvarohovatí, v útlou, lehkou, nestálou hmotu, již metonymicky nazýváme la jonchée.

Ono rákosí se doopravdy zrodí, až když je Madame Noble[*] vytahá z vody, kde vzorně vyrovnaná stébla snila o tom, jak je nějaká ruka vysvobodí z polovědomí a pokřtí. A také pokropí vavřínovou vodou[*] anebo zalije smetanou. Před našima okouzlenýma očima se novorozeně promění v děťátko, zavinuté, pak rozvinuté, a hned je na vdávání.

Nám, kdo milujeme opálená těla vystavená na pláži, nabízí la jonchée svůj měsíční půvab: jemná, rozechvělá stehna bílá jako sníh. Jako když se nám nevinně nabízejí sérac[*] anebo ricotta[*].

Ta bělost je delikátně živoucí, hmatatelná, hutná neviditelnými přítomnostmi. Hovoří k nám o světě pod zemí, ale i o zemi samé, o božstvech záhy zažehnaných, vytlačených kultem strojů. Mluví s námi o lásce, o citu pro místopis. O Rousseauovi a giunca, což je kyselé mléko. O Astrée, o pochybných pastorálách, jimž jsme se vydali vstříc. Mluví s námi o přírodě krásné na pohled a dobré k snědku, o té rozkoši, která sráží a uvolňuje, měkce roztažená, něžná jak tahle slova položená do trávy, napsaná na vodu: la jonchée.

Poznámky
[*] la jonchée - smetanový sýr v sítinovém obalu (http://www.jedecouvrelafrance.com/f-2920.charente-maritime-jonchee.html ; příprava: http://www.goudy.ca/carnet/?p=211 )
[*] la jonchée ve významu nastlané listí, místo porostlé rákosím
[*] voda s vavřínovou silicí, prodává se v lékárně
[*] Sérac ( http://www.agrivalais.ch/fr/produits/serac.asp )
[*] Ricotta ( http://www.francefromages.com/m3_fiche.asp?IdFromage=133 )
[*] (paní Šlechetná)
[*] Astrée, pastorální román Honoré d'Urfé

Ukázka

Spisovatel:

Kniha:

Fotografie Marc Deneyer, Éditions Le temps qu’il fait, 2004, 130 s.

Zařazení článku:

beletrie zahraniční

Jazyk:

Země:

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse