Hus, Magistri Iohannis
Questiones, ed. J. Kejř

recenze beletrie zahraniční

"Questiones", které máme před sebou, vyšly z editorské dílny předního husitologa Jiřího Kejře. V rámci OO je kniha označena číslem XIXa, devatenáctý svazek byl tedy rozdělen na dva díly; dosud se totiž počítalo s tím, že bude obsahovat nejen Husovy kvestie, ale také jeho další univerzitní texty, které již dříve vydala a nyní připravuje k novému kritickému vydání Anežka Vidmanová - rekomendace, další akademické projevy univerzitní kázání.

Questiones
Magistri Iohannis Hus
: Questiones, edidit Jiří Kejř. Corpus Christianorum, Continuatio mediaevalis 205. Magistri Iohannis Hus Opera Omnia sub auspiciis Academiae scientiarum Rei publicae Bohemorum vulgata tomus XIXa. Turnhout, Brepols Publishers 2004. Stran 200, ISBN 2-503-05059-X HB.

V roce 1960, v době, kdy se blížilo pětisté padesáté výročí Husovy smrti, vyšlo první vydání slavné knihy belgického benediktina Dom Paula de Vooghta L´hérésie de Jean Huss: autor hned na jejím začátku konstatoval, že ač se česká ideologizovaná historiografie hlásí k dědictví M. Jana Husa a husitství, zůstává Husovo dílo úplně nevydané. De Vooght měl na mysli moderní kritické edice, a v tom smyslu byla jeho výtka oprávněná s několika výminkami. Za prvé v roce 1959 vydala tehdejší AVČR ve svém nakladatelství Academia péčí Anežky Vidmanové-Schmidtové  Husovu Postillu, nazvanou Collecta Ad te levavi. V řadě Husových Opera omnia (dále OO), kterou již dříve rozvrhl do jednotlivých svazků Amedeo Molnár, je tato Postilla svazkem s číslem VII. Dále již v roce 1920, kdy se ovšem ještě nepomýšlelo na ucelenou edici Opera omnia, pořídil kritické vydání Husových projevů a listů Václav Novotný (tato část Husova díla budou po příslušné revizi tvořit v Opera Omnia sv. XXV) a v roce 1948, rovněž ještě bez souvislosti s projektem OO, vydal Bohumil Ryba Husův Quodlibet (v OO bude jeho reedice tvořit svazek XX). Ve 20. století byl edičně zpřístupněn též jeden z nejdůležitějších Husových spisů, traktát De ecclesia; vydal jej S. H. Thomson v roce 1958, traktát si ale žádá pro Opera omnia nového a skutečně kritického vydání. - Jinak bylo husovské bádání do doby, kdy psal De Vooght svou "L´hérésie de Jean Huss", odkázáno na humanistickou či spíše reformační edici (1558, reed. 1715) Flacia Illyrika a několik textů bylo vydáno porůznu, většinou nekriticky.

Poté vyšla v letech 1975-1995 v řadě Opera omnia ve čtyřech svazcích a ve všech případech péčí Jiřího Daňhelky veškerá Husova česky psaná díla, (OO sv. I-IV). Latinským spisů se edičně věnovala lvím podílem dosud vyšlých dalších svazků Anežka Vidmanová, jednu z Husových postil vydal Bohumil Ryba, polemické spisy Jaroslav Eršil. Ostatní svazky projektu většinou zatím nenašly svého editora nebo jsou k vydání z větší části připraveny, nebylo je však možno z nejrůznějších důvodů možno dokončit, v posledních letech bohužel chyběla i nakladatelská vůle. Nelze se příliš divit: co se týče nakladatele, v tržním prostředí, které se vlastně teprve etabluje, je vydání specializovaných latinsky psaných středověkých textů riskantním počinem, a co se týče editorů, jde o práci nadmíru obtížnou, vyžadující pro laika těžko představitelnou míru akribie, přesnosti a trpělivosti (také ovšem specifické znalosti a řemeslné či technické dovednosti), nadto v posledních desetiletích vydaly naše univerzity jen nemnoho absolventů latiny, kteří by pro tento druh badatelské činnosti byli dostatečně připraveni.

Svazek, který právě vyšel, byl vydán v belgickém Turhnoutu v nakladatelství Brepols, dokonce v prestižní řadě Corpus Christianorum. Znamená to, že problém nakladatele by mohl být nyní vyřešen díky smlouvě, uzavřené mezi Komisí pro vydávání Husových spisů při Filozofickém ústavu AVČR a nakladatelstvím Brepols, bude nadále věcí naší filologické obce, opatří-li editory pro svazky další. "Questiones", které máme před sebou, vyšly z editorské dílny předního husitologa Jiřího Kejře. V rámci OO je kniha označena číslem XIXa, devatenáctý svazek byl tedy rozdělen na dva díly; dosud se totiž počítalo s tím, že bude obsahovat nejen Husovy kvestie, ale také jeho další univerzitní texty, které již dříve vydala a nyní připravuje k novému kritickému vydání Anežka Vidmanová - rekomendace, další akademické projevy a univerzitní kázání.

Kejřovy "Questiones" byly k publikování úplně připraveny více než deset let. Z roku 1994 máme totiž k dispozici  editorovu stať "Husovy kvestie" (na str. 299-316 sborníku k 60. narozeninám Františka Šmahela "Husitství - reformace - renesance"), v níž se o připravené edici mluví a z níž do značné míry vychází Kejřova předmluva k recenzovanému vydání. Zatímco v uvedené stati se pojednává také o formálně kvestiových textech, které však patří spíše žánru traktátu nebo které tvoří součást jiného celku, obsahuje aktuální kritická edice pouze čisté kvestie, vypracované  svým autorem pro univerzitní disputace v rámci právě  tohoto žánru. Edice jich přináší celkem deset, u jedné z nich (De Moyse legislatore) má editor stejně jako dosavadní bádání pochybnost o skutečném autorovi kusu (Kejř věnoval této otázce zvláštní studii v roce 1979). Texty pocházejí z let 1408 - 1412, vydavatel v předmluvě soudí, že pouze jeden z nich má větší historický význam a je přínosem k poznání Husových stanovisek: je to kvestie De indulgenciis (Contra cruciatam), která je podstatně rozsáhlejší (str. 67-155 Kejřovy edice) než ostatní, strukturou se blíží traktátovému žánru a vznikla v červnu 1412 na půdě univerzity jako protest proti odpustkové bulle Jana XXIII. v souvislosti s jeho tažením proti neapolskému králi Ladislavovi. O ostatních kvestiích editor soudí, že nepřesahují běžné výkony spjaté s povinnostmi univerzitního učitele své doby. Jejich obsah důkladně prozkoumal, jak vyplývá spíše z  citované stati ve Šmahelově sborníku než z poměrně stručné latinské předmluvy naší edice: zmínit se můžeme např. o Kejřově zjištění, že v kvestii De credere použil Hus zvláštním způsobem komentáře k Lombardovým Sentencím Alexandra de Hales, nebo o úvaze, již Kejř přináší v souvislosti s datováním kvestie De materia prima a s jejím vztahem k Viklefovi.

Quaestio de lege divina (č.2) zde má svou editio princeps, dvě z kvestií jsou vydány pouze ve zmíněném paleotypu Flacia Illyrika,  tři kvestie byly nekriticky vydány koncem 19. nebo počátkem 20. století (Flajšhans, Sedlák), čtyři konečně vyšly péčí S. H. Thomsona v 7. ročníku periodika Medievalia et humanistica (1952). Edice kvestií s číslem 1 a 4 jsou vybaveny doplňky ("additamenta"), osvětlujícími okolnosti aktů, na nichž byly kvestie proneseny. - Jiří Kejř, zkušený editor a znalec Husova díla i jiných textů tohoto období, vydal veškeré tyto texty na základě kolace všech rukopisů, v nichž jsou dochovány, a s respektem k moderním textově kritickým zásadám pro vydávání latinských spisů daného období. Kejřovu nezpochybnitelnou kompetenci, již prokazuje kvalita edice, ostatně zakládá a dokládá i skutečnost, že se tento editor věnuje problematice kvestií již dlouhou dobu a uveřejnil o nich řadu relevantních studií. [[1]]

Editorova předmluva, již do latiny přeložila Jana Zachová, pojednává nejprve (str. VIII-XV) o jednotlivých kvestiích, u každé z nich se pokouší stanovit datum vzniku,  kde je třeba se zamýšlí nad autorskou atribucí, u všech kvestií přináší informace o starších edicích a o příslušné základní literatuře - každý kus je určen svým místem v soupisech Husovy literární činnosti (F. M. Bartoš 1948, F. M. Bartoš - P. Spunar 1965) a je u nich též odkázáno na citovanou editorovu studii v z roku 1994. Množství rukopisných zápisů, jichž editor  pro kolaci textů jednotlivých kvestií užíval,  můžeme nahlédnout v závěru celé preface (str. XV-XVIII).

Textově kritický aparát a všechna další nezbytná výbava kritického vydání respektují promyšlené a již prověřené zásady, které pro své publikace v řadě Corpus Christianorum, Continuatio Mediaevalis, přijalo nakladatelství Brepols. Kolegové historici, literární historici, filozofové a teologové mohou pociťovat satisfakci: kvestie (prozatím aspoň kvestie) českého reformátora vydal Jiří Kejř v takové podobě, jaká jim snad po právu náleží, a hlavně -  Husovi se dostalo místa mezi autory, s jejichž dílem se bude s větší samozřejmostí než dosud seznamovat světová veřejnost zájemců o středověké texty. Kéž však nezůstane jen při této satisfakci a jen při kvestiích: pro mladší a mladé badatele s nezbytnou průpravou a kompetencí zde stojí především závazek. FČ 53, 2005, str.  323-325

publikováno in: Filosofický časopis 53, 2, 2005, str. 323-325, na iliteratuře se souhlasem autorky

POZNÁMKY
[[1]] Uveďme především zásadní stati Struktura a průběh disputace De quolibet na pražské universitě (Acta Universitatis Carolinae-Historia Universitatis Carolinae Pragensis 1960, 17-54), Z disputací na pražské universitě v době Husově a husitské (Sborník historický 7, 1960, 47-78) a O formě disputace na pražské univerzitě (Strahovská knihovna, Sborník Památníku národního písemnictví, 5-6/70-71, 181-189),  dále monografie Stát, církev a společnost v disputacích na pražské univerzitě v době Husově a husitské (Praha 1964) a Kvodlibetní disputace na pražské univerzitě (Praha 1971), stranou ponecháváme studie k jednotlivostem.

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 138 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

58%čtenáři

zhlédnuto 3503x

štítky k článku

Inzerce
Inzerce