Purpur je nejlepší rubáš
Korberová, Tessa: Císařovna

Purpur je nejlepší rubáš

Skvělý historický román z doby panování císaře Justiniána I. v Byzanci popisující osudy jeho manželky Theodory.

Na našem trhu se před dvěma lety objevil historický román pojednávající o událostech v Byzanci v 7. století. Jde o zcela výjimečnou publikaci, neboť knihy týkající se byzantské tematiky obecně (ať beletristické, nebo odborné) v češtině prakticky neexistují. Je to škoda, protože je tak českému čtenáři upírána možnost seznámit se laickou formou s historií části Evropy, která doposud zůstává v povědomí Čechů zcela neznámá. K pochopení současnosti Balkánu a Malé Asie je třeba se poučit i z historie a není lepší příležitosti než sáhnout po knize, která čtivou formou předkládá historickou problematiku na pozadí fiktivních příběhů. Za klasickou a vytříbenou historickou fikci lze určitě tuto knihu považovat.

Vynikajícími stylistickými prostředky nás přenáší do doby vlády byzantského císaře Anastasia I. (491-518), kdy se definitivně konsoliduje tzv. Východořímská říše, později nazývaná Byzanc. Hlavní hrdinkou je Theodora, dívka, která vyrostla v cirku mezi herci a závodníky a díky svým schopnostem se dostane až na císařský trůn jako manželka císaře Justiniána. Příběh nejenže popisuje do nejmenších detailů život obyvatel mnohonárodnostní Byzance, a to od nejnižší spodiny po císařskou rodinu, ale zároveň představuje historické události, které v době vlády Justina I. (518-527), strýce Justiniána, byly velice komplikované a říše byla zmítána jak vnitřními rozbroji (viz frakce v Hippodromu), tak ohrožována vojensky prakticky ze všech stran (Vandalové, Peršané).

Po nástupu Justiniána I. (527-565) na trůn začíná impérium prožívat jedno z tzv. zlatých období vzestupu vzdělanosti (vydání několika zákoníků), kultury (chrám sv. Sofie, Ravennské kostely…), vojenské síly i vnitřní konsolidace. Theodora se na rozdíl od manželek jiných státníků aktivně podílí na vládě a její zásluhou se Justiniánovi daří nejen zajistit hranice země a dobýt nová území – hlavní zásluhou vojevůdce Belisaria, ale taktéž potlačit rostoucí sílu frakcí zelených a modrých v Hippodromu, kteří se rozhodli zasahovat do státních záležitostí.

Autorka vycházela hlavně z dochované literatury popisované doby, hlavně Prokopiových Válek s Peršany a VandalyVálek s Góty a dále z jeho kontroverzního spisku Tajná historie, který se zcela vymyká veškeré tvorbě tohoto významného kronikáře doby Justiniánovy. Jde o pamfletické dílko všemi možnými způsoby kritizující a pošpiňující Theodoru, její původ, mládí i život po boku Justiniána.

Jediný menší nedostatek by mohl autorce vytknout puntičkářský čtenář, a to nedostatečné vysvětlení tzv. povstání Nika! (Zvítězíš!), kdy došlo k obrovskému masakru mnoha tisíců lidí v Hippodromu. Od té doby již měly frakce nevýznamný podíl na politickém dění.

Na konci knihy je stručný slovníček vysvětlující některé pojmy a jména. Kniha je výborně přeložena a doporučuji ji všem, kteří se chtějí dozvědět něco o Byzanci jako takové a nahlédnout do historie Východořímské říše, která byla tolik odlišná od zbytku tehdejšího světa, a v našem prostředí zůstal naprosto nedoceněn její estetický a kulturní vklad do světových dějin obecně.

Recenze

Spisovatel:

Kniha:

Přel. Jan Hlavička, Vyšehrad, Praha, 2003, 376 s.

Zařazení článku:

beletrie zahraniční

Jazyk:

Země:

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse

Anonym,

Tohle je tak blbý spam, že by skoro zasloužil nesmazat...

Kotrmanova,

Dovoluji si vám nabídnout k nahlédnutí můj blog, který je o nevšedním náhledu na život a  stále se aktualizuje http://kotrmanova.blogspot.com/ Otevřením komentářů se dostanete k 34 novým příspěvkům.

Sokrataki,

S prispevkem nesouhlasim; kulturni krise sla ruku v ruce s krisi politickou a ta nastala az po smrti smrti cisare Herakleia, tedy cca. o sto let pozdeji. Upadek vzdelanosti se zavrenim athenske skoly nenastal, nebot krestanstvi jiz do te doby stacilo vstrebat opravdove maximum z anticke kultury. Navic se filosofove udajne po uzavreni miru s Persii smeli vratit do Byzance a v klidu tam dozit.

Anonym,

Mimochodem zrovna nedávno jsem si uvědomil, jak si autorka nezjistila, které stavby v době, již popisuje stály. S klidem zapojuje do děje věci o tisíc let mladší. Navíc to nebylo zrovna období vzdělanosti. Bylo to období církevní totality, kdy Justinián zavřel všechny filozofické školy atd.