S Tebou sám. Antologie současné české milostné poezie; Jezdec na delfíně. Antologie české erotické literatury 1990-2005

S Tebou sám. Antologie současné české milostné poezie; Jezdec na delfíně. Antologie české erotické literatury 1990-2005

recenze beletrie česká

Objeví-li se v krátké době na knižním trhu dvě antologie, které mají v názvu slova, jež na významové škále zaujímají pozice vztahu (milostná – erotická), je to jasná výzva k porovnání. S tebou sám. Antologie současné české milostné poezie (dále jen „milostná“). Jejími editory jsou Ondřej Horák a Dauphin. Na sto dvaceti sedmi stranách již téměř klasicky „intelektuálského“ formátu (užší A5, tzv. do kapsy) je prezentováno padesát sedm autorů, každý jedinou básní.

Milostná jízda a pár osamělých erotomanů
Ondřej Horák, Dauphin
(eds.): S Tebou sám. Antologie současné české milostné poezie, Dauphin, Praha 2005, str. 127
Radim Kopáč, Jan Nejedlý (eds): Jezdec na delfíně. Antologie české erotické literatury 1990-2005, Concordia, Praha 2005, str. 360

Objeví-li se v krátké době na knižním trhu dvě antologie, které mají v názvu slova, jež na významové škále zaujímají pozice vztahu (milostná – erotická), je to jasná výzva k porovnání.

S Tebou sám. Antologie současné české milostné poezie (dále jen „milostná“). Jejími editory jsou Ondřej Horák a Dauphin. Na sto dvaceti sedmi stranách již téměř klasicky „intelektuálského“ formátu (užší A5, tzv. do kapsy) je prezentováno padesát sedm autorů, každý jedinou básní. Soubor Jezdec na delfíně. Antologie české erotické literatury 1990-2005 (dále jen „erotická“) vznikl editorskou péčí Radima Kopáče a Jana Nejedlého. Její formát je v podstatě na šířku položený A5, což svojí nešikovnou rozložitostí, „roztažeností“ a „rozvaleností“ vhodně konvenuje s obsahem. Nesympatické na první pohled je zde stránkování na vnitřní straně, u hřbetu knihy. Své texty sem vložilo jeden a šedesát autorů, každý se tu představí minimálně jedním, většinou ale vícero „kusy“ poetickými i prozaickými.

koupit knihu S Tebou sám: www.kosmas.cz
koupit knihu Jezdec na delfíně: www.kosmas.cz

Zatímco v „milostné“ se čtenář spořádaně seznámí s tvářemi tvůrců jednotlivých básní, „erotická“ je příkladně vyzdobena nepříliš nápaditými polohami nahého ženského těla (autorkou ilustrací je Veronika Bromová). Oba soubory nabízejí alespoň základní medailony autorů. Potud to nejjednodušší srovnání. „Milostná“ je většinou výběrem z již publikovaných sbírek. Je tedy jakýmsi reklamním vzorkem jednotlivých autorů, přehledem současné tvorby, stává se jakousi čítankou. Ovšem i mnohý text z „erotické“ pochází z knižně vydaného souboru, čímž je v tomto případě poněkud podlomena pikantní příchuť čehosi neveřejného, výjimečného, marginálie či sběratelského kusu.

Je jednoznačné a logické, a obě antologie to dosvědčují, že poezie milostná se často poddává erotickému (pod)tónu. Také jistě mnohá z „erotických“ by lehce mohla být vřazena do „milostné“ (např. R. Fridrich, A. Mačák). Proto především zaujme vědomá míra úzké hranice u autorů, kteří jsou erotickým podtextem svých milostných (nebo prostě) básní proslulí (J. H. Krchovský, který je zastoupen v „milostné“ a v „erotické“). Že překročení oné hranice se blíží psychoanalytickému očišťování, je citelné tam, kde je ukázka erotické literatury lehčí či tvrdší porno-exhibicí (např. L. Palička), realitou nutkavého nevědomí, kdy osamělému psavci nezbývá než odcáknout své básnické pero na lehce savý papír. Odvaha slovní otevřenosti a nevázanosti se inspiruje jazykem erotických časopisů a stává se jen chabým zápasem, pouhou imitací skutečnosti, jejíž anonymní ukázkou je v „erotické“ dodatek Výběr inzerátů z časopisu Pervers Sex.

Skutečně milostná poezie je obsažnější, hlubší, má dávku fantazie (např. J. E. Frič, V. Slíva, J. Suk). Oproti tomu sahá erotické psaní k souborům nejobnaženějších slov. A pokud mu chybí smyslná rafinovanost poodhalená i zjemnělá skrytostí, nebo alespoň špetka humoru či ironie, stává se jen zprofanovanou snůškou bez vzletu, bez zajímavosti a estetična, a v zahlcené postmoderně zůstává dokonce i bez možnosti šokovat. Naštěstí tam, kde „milostná“ spoléhá na prověřenou jistotu, „erotická“ volí různorodost. Je souborem erotična poetického (E. Frantinová) i skrytého v příběhu (V. Shock), pornografična (K. Žalud), vulgarity a perverzit. Surreálna (F. Dryje), říkanek vtipných (Záviš) či jednoduchých (F. Parožek), subtilní smyslné rezonance i blábolivého onanistního snění.

V prologu k „erotické“ pojednává Jan Nejedlý o důvodu vzniku podobně laděné literatury. Vypočítává generační ohledávání alespoň vzdálených příznaků čehosi vzrušivého, co i přes zákazy doby prorazilo přes uzavřené cenzorovy dveře alespoň nějak, někudy, obchvatem. Závěr brilantní studie, použitelné i jako alibi pro případné pohoršení, je věnován „změně doby“. Tzv. uvolnění – především tzv. morálky – vyznívá jako hořký konec nejen prostoty a naivity v oblasti erotické, ale jakékoliv šlechtěnosti v ní, neboť konkurence bulváru autory mnohdy žene nejen za hranici vkusu, ale do vyprázdněného prostoru slov bez fines a rozkoše. A východisko? Ejhle, opět naděje vložená do rukou představivosti.

Jistě by bylo možné varianty milostně-eroticky laděných antologií sestavovat do rozsáhlých řad. Tradice milostné poezie je ostatně zavedená a známá. Ale to je i tradice té erotické. Jenom bývala vždy, bez ohledu na „doby“ a „režimy“, skrývána, a to nejen pro „šokéznost“, ale též z důvodu, že v tomto oboru především platí čím méně, tím více: skrytost poutá touhu, a především, představivost může být podnícena pouhým náznakem. Vždyť jinak jsou to vždy a znovu jen slova. Nevýhodou současnosti je skutečnost, že zveřejněné vnitřní představy, pohlavní tužby, frustrace i úchylky jsou stále méně pohoršlivé, a také stále méně inspirativní.

Možná nejlépe je číst obě antologie zároveň. Pro srovnání, pro rozměr i nepoměr. Tak jako při studii k obrazu si malíř črtá gesta, polohy a tvary, tak si básník před dopsáním milostné básně zřejmě zaplní šuplík náčrty erotických představ, stimuly lascivních vzruchů, básnických studií, nahatých a neomezených. Promyšlením a dokořeněním vyvstane z onoho šuplete obraz, který se vystaví do té správné vitríny. Spoutaná a oblečená erotika je pak spořádanou milostnou poezií. Je samozřejmě evidentní, že u někoho je již studie téměř uměleckým dílem, zatímco jinde se naopak, namísto obrazu, uchovají jen a jen upatlané pokusy. Tak je to i s oběma výbory. „Erotická“ je rozháraná, primitivnější, obnažená, a možná vitálnější. „Milostná“ je reprezentativní, konstruovaná a usedlejší, ale možná obrazotvornější.

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 63 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

65%čtenáři

zhlédnuto 4079x

Koupit knihu

štítky k článku

Inzerce