Ve středu 15. února se na římské univerzitě Sapienza konala jednodenní konference s názvem Roma Noir 2006, jež se věnovala žánru noir, který se v posledních letech těší v Itálii značné pozornosti čtenářů. Je to žánr, který se vyznačuje brutálním násilím, masakry, absencí morálky, příležitostně divokým a perverzním sexem a tím, že se dobře prodává.

Konference o drsné literatuře se konala v netradičních kulisách a drsných podmínkách: umístěna byla do pseudoantického minidivadla Odeon, nacházejícího se v nevytopeném suterénu univerzity, a to v době, kdy se prováděly stavební práce v místnosti o patro výš. Důsledkem bylo to, že po celý den se sálem ozýval nervy drásající zvuk vrtačky, takže mluvčí museli buď křičet do mikrofonu, nebo hovořit přerývaně, když dělníci zrovna nevrtali (nutno zde vyjádřit pochvalu pracovní morálce dělníků, kteří poctivě pracovali až do večera). Jen vzácně nastávalo kýžené ticho, rušené pouze údery kladiva a zvoněním mobilních telefonů v kapsách přednášejících a posluchačů.

První část konference byla teoretická – vystoupili v ní odborníci na různé jazykové oblasti, kteří hovořili, zachumlaní do kabátů a šálů, o tradici noir ve Francii, Velké Británii, Rusku a Německu. Zatímco první tři příspěvky pokrývaly literaturu 20. století, příspěvek o Německu byl chronologicky velmi velkorysý, ohraničený Kainovou bratrovraždou na jedné straně a Heinem na druhé. Z důvodu nemoci přednášejícího chyběl zásadní příspěvek o Spojených státech. Další příspěvky se týkaly jazykových charakteristik žánru a souvislosti s výskytem prvků noir ve vizuálních médiích. V celé teoretické části jednoznačně vynikal příspěvek Marca Minicangeliho o francouzském noiru. Autor provedl metodologicky velmi přesný rozbor dosavadní tradice a pokusil se rovněž o klasifikaci konstitutivních motivů žánru a jeho vývojových tendencí.

Odpoledne byla zorganizována beseda s několika spisovateli z Říma a okolí, považovanými za představitele noiru (Pino Blassone, Ivo Scanner, Carmen Iarrera, Giulio Leoni, Antonio Manzini, Massimo Pietroselli). Dříve než byl dán prostor dotazům z publika, spisovatelé odpovídali na dotazy moderátorky prof. Elisabetty Mondellové, týkající se vymezení žánru noir, jeho souvislostmi především s detektivkou, žánrových modelů a osobního vztahu k tomuto typu literatury. Ukázalo se, že většina přítomných spisovatelů se k noiru nijak zvlášť nehlásí a že ani nemá jasnou představu o tom, co to vlastně je.

Konference o římském noiru se konala již třetím rokem. Neřešitelnost otázek, které organizátoři konference nastolili, je zárukou toho, že i v dalších letech bude debata o tomto žánru úspěšně pokračovat.