Britská literatura věnuje v posledních letech mnohem větší pozornost svým menším sestřičkám. Tvorba z Walesu, Severního Irska či Skotska se rozsahem té anglické rovnat nemůže, o to zajímavější témata však volí. Swansea, Belfast, Glasgow či Edinburgh prostě nejsou Londýn a skotský venkov se od toho anglického liší podobně jako například Rýmařovsko od vesnic blízko Průhonic. Do okolí Londýna se stěhují dobře situované rodiny, zatímco v maloměstech a vesnicích na severu Británie zůstávají jen tací, kteří nikdy nesebrali odvahu odejít. Právě takové jsou hrdinky povídek skotské spisovatelky A. L. Kennedyové, které pod názvem Noční geometrie a vlaky do Garscaddenu vydalo nakladatelství Paseka.

A. L. Kennedyová je nenápadnou hvězdou skotské literatury, z níž čtenáři spíše znají Iaina Bankse či Ali Smithovou. Svůj debut Noční geometrie a vlaky do Garscaddenu vydala jako pětadvacetiletá v roce 1991 a kromě několika literárních ocenění jí vynesl i nominaci na prestižní seznam dvaceti nejnadějnějších autorů, který v roce 1993 vydala agentura Granta společně se Sunday Times. Kennedyová se tak zařadila po bok zmíněného Iaina Bankse, Louise de Bernierese, Hanifa Kureishiho či například Jeanette Wintersonové. Na stejný seznam, který Granta sestavuje jen jednou za deset let, se dostala Kennedyová i před třemi lety, což se doposud povedlo jen Kazuovi Ishigurovi v letech 1983 a 1993.

A. L. (Alison Louise) Kennedyová se narodila ve skotském Dundee, a vystudovala divadelní vědu na univerzitě ve Warwicku. Úspěch její první knihy jí umožnil plně se věnovat literatuře, od té doby vyučuje na různých vysokých školách tvůrčí psaní. V její publikační činnosti nalezneme čtyři romány (ten zatím poslední, Paradise, byl vydán v roce 2004), tři sbírky povídek, scénáře k televizním seriálům a filmům. Kennedyová působí i jako kritik, editor a porotce literárních cen, v poslední době se však věnuje spíše žánru stand up comedy. Sama k tomu říká, že přímý kontakt s diváky, které dokáže svými výstupy pobavit, je její cesta k humoru a smíchu.

Takovou možnost ovšem hrdinkám svých povídek v Noční geometrii nedopřává. Nepěstuje se tu však žádný kult nešťastného mládí. Kennedyové ženy – jen ve třech případech je hlavním hrdinou muž – jsou většinou ve středním věku, žijí v bezejmenných skotských městečkách a na svět se dívají spíš jako do zpětného zrcátka. Hlavní postava úvodní povídky Čaj a sušenky k tomu říká: „Náš život je jako řeka, po které plujeme ve člunu obráceni čelem k jeho zádi a dopředu se díváme jen ve snu.“ Jejich životy mnohdy ovlivňuje nešťastná náhoda, která někdy působí až tragikomicky; třeba když vypravěčka povídky Noční geometrie a vlaky do Garscaddenu líčí, jak jejího nevěrného manžela v titulu povídky zmíněné vlaky málem připravily o život. Smrt, vražda a zabití se vůbec v Kennedyové povídkách opakují často, stejně jako motivy domácího násilí, znásilnění či rozpadu manželství. Její postavy si jsou navzájem nevěrné, avšak v mnoha případech není nevěra skutečnou příčinou konce vztahu. Hrdinky jejích povídek jako by neuměly s nikým žít; možná proto, že většinou nedokážou vystát ani svou vlastní existenci. A co víc: ve stavu, kdy už od života a lidí kolem sebe nic nečekají a okolí na oplátku nečeká nic od nich, se cítí docela dobře. Vědí, že cokoli změnit je nad jejich síly, a tak jen útrpně přihlížejí, co jim hořká budoucnost přinese. Tato pasivita je jim nakonec vyhovuje; jak říká hrdinka povídky To hezké pomine, „některé věci, například sebe, může člověk změnit a jiné, jako sex nebo rakovinu, musí ignorovat“. Jen málokdy povídkami probleskne optimismus, o to je však důležitější: cena, kterou musí hrdinky zaplatit za změnu k lepšímu, je leckdy dost vysoká, přesto však čtenáři mohou mít pocit, že měla alespoň jakýsi smysl. Příkoří, které musí Kennedyové hrdinky, jež jsou ochotné drápat se nahoru, vytrpět, jsou přeci jenom menší než každodenní, nekonečné utrpení.

Svět Kennedyové je ženský, nikoli však feministický. Ukazuje život, jaký je: složitý v partnerském životě i když je člověk sám, s dětmi i bez nich. K zážitku z četby přispívá i citlivý překlad Zuzany Mayerové, která své umění dokazuje hlavně v přesvědčivém dialogu a citu pro různé polohy hovorové řeči. Překlad finančně podpořila Britská rada; v budoucnu by taková pomoc slušela i některému z Kennedyové románů.