Gendži monogatari (část 1)

Gendži monogatari (část 1)

studie beletrie zahraniční

Gendži monogatari bývá často označován jako „nejstarší světový román“, přičemž ve většině případů je jako jeho jediná autorka uváděna heianská dvorní dáma Murasaki Šikibu. Přesto však existují pochybnosti, zda tato tajemná žena byla skutečně jedinou autorkou celého příběhu.

Sporné autorství Gendži monogatari?

Gendži monogatari[1] bývá často označován jako „nejstarší světový román[2]“, přičemž ve většině případů je jako jeho jediná autorka uváděna heianská dvorní dáma Murasaki Šikibu. Přesto však existují pochybnosti, zda tato tajemná žena, o jejímž životě nevíme zdaleka tolik, kolik bychom si přáli, byla skutečně jedinou autorkou celého příběhu. Stále častěji se ozývají hlasy mluvící o více než pouze jednom autorovi, někdy dokonce o celých autorských skupinách. Skutečnost, že jsou v odborných kruzích často odmítány jako nepodložené jediným konkrétním důkazem, činí tyto debaty pro mnoho lidí ještě atraktivnější a vybízí k hledání nových poznatků a teorií. Nejde přitom jen o spekulace, založené na pocitech jednotlivých čtenářů – ať již z řad odborníků či amatérů.

Tato krátká série článků si v žádném případě neklade za cíl přinést jakoukoliv novou teorii k této malé (?) literární záhadě – či snad dokonce její definitivní rozluštění, nýbrž zůstává pouhou kompilací různých teorií zabývajících se danou problematikou. Než však začneme s představováním jednotlivých teorií o jeho vzniku, je třeba dílo a jeho žánr monogatari alespoň stručně představit. Gendžiho vznik se datuje zhruba do počátku 11. století našeho letopočtu, tedy do období, které se v japonské historické terminologii nazývá obdobím Heian[3]. Podle všeho kolovala alespoň jeho část v opisech již od r.1005, dokončeno mohlo být do začátku dvacátých let téhož století. Dílo má 54 kapitol, několik stovek postav a obsahuje rovněž více než 750 básní. Hlavním hrdinou děje, jenž je zasazen především do prostředí císařského dvora, je Hikari Gendži – Zářící princ, jehož životní pouť, protkanou četnými milostnými avantýrami, sledujeme.

Murasaki Šikibu
I přesto, že o jejím výlučném autorství dnes řada lidí pochybuje, zůstává oficiálně jedinou uznávanou autorkou Murasaki Šikibu. Tato dvorní dáma z období Heian je zahalena tajemství stejně – ne-li více, jako její slavné dílo. O jejím životě totiž nevíme mnoho – zachovala se sice část jejího deníku z doby kdy sloužila u císařského dvora, ovšem například o jejím dětství či stáří víme jen velmi málo. Neznáme dokonce ani datum jejího narození či úmrtí. Pravděpodobně se však narodila v rozmezí let 973-978. Popravdě, další poměrně podstatnou věcí, která nám zřejmě zůstane již navždy skryta, je vlastně pravé jméno[4] této ženy, již nazýváme Murasaki Šikibu. Jméno Murasaki se shoduje se jménem jedné z Gendžiho hlavních hrdinek – Murasaki no Ue, mladičké osiřelé dívky, do které se Zářící princ zamiluje a učiní ji i přes její mladý věk svou ženou.

Občas je možné zaslechnout názor, že paní Šikibu pojmenovala tuto významnou postavu po sobě – opak je však pravdou. Byla nazývána Murasaki právě podle této postavy. Pokud jde o jméno Šikibu, šlo vlastně o označení dvorské hodnosti, kterou zastával její otec, Fudžiwara no Tametoki[5]. Rod Fudžiwarů byl v tomto období velmi mocný, rodina Murasaki Šikibu však nepocházela z příliš významné větve. Fudžiwara no Tametoki byl učencem, a také guvernérem jedné z provincií, takže on i jeho rodina pobývala mnoho času mimo císařský dvůr.

Ze vzpomínek Murasaki Šikibu víme, že v dětství se často učívala spolu se svým bratrem čínským znakům a byla vždy rychlejší a schopnější než on. Vzdělanost se však tehdy pro ženu příliš nehodila a otec paní Šikibu prý často litoval, že se nenarodila mužem. Roku 998 byla provdána za Fudžiwaru no Nobutaku, staršího muže, s nímž měla jednu dceru. Zhruba po třech letech manželství ovdověla a později, kolem roku 1006 nastoupila službu v císařském paláci u dvora druhé manželky císaře Ičidžóa (980-1011), císařovny Šóši (988-1074). Paní Šikibu se stala císařovně důvěrnou společnicí a učitelkou, společně četly čínské klasiky.

Datum úmrtí Murasaki Šikibu neznáme – její stopa se postupně vytrácí až mizí docela. Rok její smrti bývá uváděn v rozmezí let 1014-1019. Kromě Gendžiho se dochovala také část jejího deníku (Murasaki Šikibu no nikki) a mnoho desítek básní tanka[6]. Přestože o jejím životě nevíme tolik, kolik by bylo třeba na obsáhlou biografii, domnívám se, že můžeme s jistotou říci jedno: ať už Murasaki Šikibu je nebo není jedinou autorkou Gendži monogatari, zajisté byla výjimečnou osobností své doby.

Poznámky
[1] Dílo bylo přeloženo do češtiny jako Příběh prince Gendžiho (č. Paseka, Praha - Litomyšl, 2002, přel. Karel Fiala), zde však bude kvůli jazykovému sjednocení s názvy jednotlivých kapitol (které jsou ponechány v originálním jazyce) uváděn jako Gendži monogatari, popřípadě pouze Gendži. Jedinou výjimkou budou citace z jiných materiálů v českém jazyce, kde je název přeložen.
[2] Román bývá definován jako: „velký prozaický epický žánr zachycující rozsáhlou oblast jevů, společenských vztahů a psychologických situací, které připouštějí různorodost obsahovou, látkovou a motivickou, mnohotvárnost kompoziční skladby a uměleckých prostředků, děj má hlavní a vedlejší linie...“ (Malá československá encyklopedie, Academia, Praha, 1987). Z tohoto pohledu se Gendži monogatari nemusí zdát této kategorii nijak podstatně vzdálen. Nicméně, v odborných kruzích pravidelně probíhají někdy velmi zuřivé a názorově široké debaty (za zmínku stojí např. práce Richarda OkadyDomesticating the Tale of Genji“ v Journal of The American Oriental Society, str.109, č.4, 1989), zdali se dá Gendži do románové kategorie zařadit. V této práci se nebudeme touto problematikou blíže zabývat, protože by sama vystačila na jednu knihu. (Nemluvě o tom, že další svazek by mohla zaplnit polemika zda – za předpokladu, že budeme považovat Gendžiho za román – jde skutečně o ten úplně první.)
[3] Heian (794-1182)
[4] Musíme brát v potaz skutečnost, že „vyslovit jméno nějaké osoby mohlo být totiž považováno za získávání nepatřičné magické moci nad ní, nad takzvanou „duší“ (kotodama) jejího jména.“ (Karel Fiala: Předmluva in Příběh prince Gendžiho - díl 1, Paseka, Praha-Litomyšl, 2002, s. 6)
[5] Fudžiwara no Tametoki (?947-?), učenec a básník, kolem r. 996 jmenován vrchním správcem Ečizen, později v Ečigu. R.1016 vstoupil do buddhistického kláštera.
[6] Tanka – „krátká báseň“ střídající verše s počtem slabik 5-7-5:7-7

 

© Anna Křivánková

Diskuse

Vložil: Alena Adámková, redaktorka, 05.10.2008 08:16
Gendži monogatari (část 1)
Zkuste se podívat na http://en.wikipedia.org/wiki/Kotodama. Kniha bude jistě k dispozici v každé knihovně.
Vložil: Ir Kas Jirina, 25.09.2008 15:57
Gendži monogatari (část 1)
Zajimalo by mne, kde mohu si vypujcit v cestine pribeh Genji a tako zda se da koupit a zajimalo by mne vice o puvodu domnenky ci teorie, ze [4] Musíme brát v potaz skutečnost, že „vyslovit jméno nějaké osoby mohlo být totiž považováno za získávání nepatřičné magické moci nad ní, nad takzvanou... „duší“ (kotodama) jejího jména.“ (Karel Fiala: Předmluva in Příběh prince Gendžiho - díl 1, Paseka, Praha-Litomyšl, 2002, s. 6)
Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 5389x

Koupit knihu

Inzerce