Rukověť bojovníka světla
Coelho, Paulo: Rukověť bojovníka světla

Rukověť bojovníka světla

Soubor krátkých textů, které vycházely v 90. letech časopisecky, shrnujících poselství známého brazilského spisovatele.

Paulo Coelho není autorem, který by svými novými knihami překvapoval, a jeho čtenáři to od něj ani neočekávají. Neměnné zůstává i to, že Coelhovy texty vydává v českých překladech nakladatelství Argo, nemění se ani grafické pojetí přebalů, aby zákazník spokojený se zavedenou značkou neměl příliš starostí a knihu snadno našel. I obsahově jsou Coelhovy knihy v podstatě variací na stejné téma.

Nejnovější překlad Coelhových textů však ze zavedeného stereotypu mírně vybočuje. Kniha je odlišná na první pohled rozměrem, který příjemně souzní s jejím titulem, a díky menšímu formátu může být jako správná příručka v případě potřeby skutečně po ruce. Na rozdíl od několika posledních let, kdy originál i jeho překlady do různých jazyků vycházely téměř či zcela současně, knížka neobsahuje nové texty, ale je sbírkou krátkých zápisků, které vycházely v letech 1993 až 1997 ve Folha de Sao Paulo a dalších časopisech. Nejedná se o povídky ani fejetony, ale o postuláty charakterizující člověka, jenž je nebo by chtěl být bojovníkem světla. (Na své internetové stránce jej Coelho definuje jako „toho, jenž navzdory všem těžkostem všedního dne se ještě dokáže bít za své sny“.)

Paulo Coelho se tentokrát nesnaží vložit své poselství do románového příběhu, a to je ku prospěchu věci. Ideologii, kterou se rozhodl hlásat, neskrývá do podoby beletrie, ale nabízí jasný manuál s přímočarými instrukcemi, jak se vypořádat s životem. Rukověť poměrně nesourodých rad vyniká oproti předchozím dílům stručností a kompaktností. Výzvy a poselství, která spisovatel sděluje a káže, nevkládá do úst žádným postavám, jak to činil ve svých románech, kde nepřirozené a často patetické promluvy působily křečovitě a nevěrohodně.

V úvodu několikařádkového textu stojí stručná formulace zásady či zákona, jímž se řádný bojovník řídí. Následuje názorná ukázka uplatnění takového zákona v praxi. Místy zní text dost militantně a nechybí v něm výrazy jako válka, nepřítel, vítězství, boj. Bojem či malou válkou je tu všechno, co člověk činí, bojovník je pragmatik, který postrádá humor či spontánnost, je neustále ve střehu, kalkuluje své kroky a počítá, co mu přinese jaký prospěch. Jeho cílem je zvítězit a využívá k tomu všechny dostupné prostředky. Proto bych informaci „v každém z nás žije bojovník světla, máme ho v sobě všichni“, jak se píše na přebalu knihy, chápala spíš jako varování. Svět naplněný samými bojovníky světla by byl pěkně drsné místo.

Odlišnou atmosféru má krátký příběh, jímý jsou bojovníkovy zákony ohraničeny. Křehké vyprávění o chrámu s kouzelnými zvony, příběh chlapce, který ty zvony chtěl slyšet, ačkoliv chrám už dávno pohltily vody oceánu, je příběhem o touze, o hledání a naplnění v okamžiku, kdy člověk dokáže vnímat dar každého přítomného okamžiku. Vyprávění o chrámu a zvonech v Rukověti je téměř identické s příběhem z knihy The Song of the Bird (česky Ptačí zpěv, Cesta, Brno 1997). Ptačí zpěv obsahuje 124 příběhů vycházejících z dávných i novějších tradic různých kultur, jejichž pomocí jezuita indického původu, otec Anthony de Mello, ilustroval hledání duchovna ve všedním dni pro moderního člověka. Paulo Coelho jeho příběh doplnil, poněkud násilně, o postavu ženy, Panny Marie, která přebírá roli průvodkyně a motivuje chlapce - člověka obecně -, aby si stanovil cíl a na cestě za ním vytrval.

Kupte si knihu:

Podpoříte provoz našich stránek.

Recenze

Spisovatel:

Kniha:

Přel. Pavla Lidmilová, Argo, Praha, 2006, 157 s.

Zařazení článku:

beletrie zahraniční

Jazyk:

Země:

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse

BigBebe,

To: Bernhard
Pekny priklad, az na to, ze nevystizny. Kritici niesu spicka literaturi, no doktori maju vo svojom odbore dle studium a Hypokratovu prisahu a za svoje chyby chodia az pred sud. Preto kritikov neberiem ako autority,no lekarov ano. No recenzie citam rad. Rozdiel medzi kritikmi a recenzentmi je v tom, ze recenzent napise v com sa mu dielo pacilo a v com nie a o co tam islo. Ci je dielo 'dobre', nechava na citatelovi. Kritik robi pravy opak a ja si rad urobim o knihach vlastny nazor.

Bernhard(K-170),

BigBebe:má poznámka o typu lidí, kteří čtou Coelha, vychází ze zkušenosti. Samozřejmě každé zevšeobecnění je omyl, ale pokud překračuje statistickou četnost 50 %, není lží ani demagogií. Jistě jednoduchost není na závadu, naopak může být známkou geniality, pokud dotyčný jednoduše vykládá složité věci. Kritik není od toho, aby psal (vlastně píše své kritiky), stejně jako po pradleně nechceme počítat Fourierovy řady. Hlavním soudcem je nakonec stejně čtenář, ale... Vypomohu si příkladem: skoro všichni mají rádi sladkosti, jsou lahodné, konzumaci doprovázejí libé pocity a nic v lidské přirozenosti neříká „pozor! přemíra cukru ohrožuje tvé zdraví!“. Musí přijít lékaři, dietologové a lidem to v vtloukat do hlavy, je to bohužel nepříjemné pravda, ale je to tak, přestože sladké je tak dobroučké. Úloha kritiků je tady jako úloha dietologů.

BigBebe,

TO:Bernhard
Nic v zlom,ale ked si na konci prispevku naznacil,ze Coelhovi citatelia nemaju nic odcitane,tak si sa sakramentsky sekol, mozno tak ako nikdy. Kritikov kritizujem preto, lebo sami nic nedokazu napisat a tak odsudzuju tych,ktori to dokazali. Tak nieje nahoda,ked 9 z 10-tich kritik dielo, nech ide o cokolvek, odsudi. Ano, Coelho je jednoduchy, ale neviem odkedy jednoduchy znamena zly.
Nieje ani dokonaly (pasaze o magii citam so zatatimi zubam), ale odsudit akekolvek dielo je ignoranstvo.

Bernhard(K-170),

to ALL: jestliže se kritici vůči Coelhovi vymezují, nemusejí to dělat jen to proto, že je to in. Může to být také proto, že Coleho není originlní ale jen recykluje (vykráda) myšlneky jiných, je jednoduchý (stylem, jazykem, myšlekou), nepůvodní, pro poučeného a trochu znalého čtenáře nudný. Není náhodou, že Coleho je doménou lidí, kteří nikdy nic nepřečetli, pak vidí pár pseudometafyzických blábolů a padají na zadek.

BigBebe,

Paolo je super a kritici nech si idu... uz tolko knih kritici rozniesli na kopytach,ale to citatelov a mna absolutne netrapi. Kritik vynasa nad dielami jednoznacny ortiel,co je blbost,lebo sto ludi sto chuti. Niekto Paula cita rad a niekto ho nemusi. Ja zrovna Rukovet neoblubujem,ale odporucam Alchymistu odporucam.

Jindřich,

Kritici, nekritici, Coelho je skvělý a nejlepší nás teprve čeká, protože za chvíli vydá svou další knihu Čarodějka z Portobella. Začátek je možné najít on line na http://cz.paulocoelhoblog.com/witch-of-portobello/

Jaromír,

Při čtení jeho knih přichází radost. Né každej je ochoten si říct, že vtěch textech se nachází velký kus pravdy. Pro mne je to jeden z autorů, kterého mám velice rád.

jarin,

Rukovet bojovnika svetla je velmi zajmava.A myslim,ze si z ni kazdy vezme co potrebuje.A nejaky kritici:)

andreKE,

Uplne suhlasim s prispevkom podomnou... Ja inak citam Coelha.. lebo si pri nom oddychnem.. a vzdy ma povzbudi... len vsade kde idem citat recenziu.. hmm... ako to opisal baty..

baty,

Já už jsem si svoje řekla na profilu autora. Věřím, že recenzisté jsou už zahlceni takovou spoustou knížek, které kdy přečetli, že jsou nad Coelhovu tvorbu naprosto povzneseni. Nemuseli by to ale dávat tak okatě najevo. Všichni víme, že nejvyšší literární kruh Coelha stejně nikdy nepřijme, tak by sním alespoň nemusel tak úporně zápolit a občas napsat taky něco hezčího a optimističtějšího.
Ono by se zas až tak moc nestalo.:)