Nakladatelství Opus přineslo na sklonku roku 2005 na knižní trh zajímavou knížku: první český překlad poezie francouzského básníka Jeana de Sponde, považované za jedno z vrcholných děl raně barokní francouzské poezie. Čtenáře možná zarazí už název útlé sbírky: O smrti.

Knížka obsahuje verše vydané před téměř půltisíciletím ve dvou sbírkách Stance o smrti a Sonety na tentýž námět. Elegantně graficky vypravená kniha s pietně šedočerným hřbetem, avšak jinak jasně oranžovou obálkou, nabízí básně k četbě ve francouzštině a češtině. Francouzština se tu nabízí ve své starodávné podobě nápadné už nezvyklým grafickým záznamem. Český překlad Jiřího Pelána neuniká k marnému historizování, nabízí soudobou verzi veršů s patinou krásné staré poezie jen v drobnostech naznačenou třeba infinitivem na –ti, spíše pak rétorikou sonetu apod.

Proč básně o smrti, o tom nepoučenému čtenáři napoví návodný Pelánův doslov. Ten také osvětluje všechny rozměry rané barokní poezie, již třeba číst s pochopením zákonitostí obraznosti, s porozuměním výjimečnosti metaforiky, s aspoň povšechnou znalostí tematiky a důvodu, filozofického podtextu velebení smrti. Ve smrti je totiž dle kalvínských idejí třeba vidět nejcennější dar.

Je-li život smrtí, smrt může být životem... Jak vysvětluje Pelán: Spondeho rétorika je „rétorikou anafor, paralelismů, zvolání, otázek, elips a gnomických odpovědí. Jeho lyrismus není plodem dojetí, je to vytržení kazatele, který nicméně neopomíná předkládat argumenty. To, o čem hovoří, jsou hluboce paradoxní skutečnosti, a právě proto o nich nelze promlouvat jinak než řečí oxymor a protimluvů. Tak jako je tématem této poezie cesta ze tmy do světla, i výraz této poezie míří od obrazu k intelektuální abstrakci. A tak jako je třeba porozumět skutečné povaze světa, je třeba naučit se číst i tuto poezii, jen zdánlivě nesnadnou: pochopíme-li například, že závěrečné versus rapportati je třeba číst vertikálně, budou pro nás zcela srozumitelné.“

Knížka potěší krásnými verši, připomene starou francouzštinu, poučí o starších podobách poezie a také skrze vyjevení osudů básníka naznačí, jak se někdy dějiny podepsaly na lidských osudech. Krom toho nabízí skutečně nevšední možnost zamyšlení nad světem, v němž žijeme, problémy, s nimiž bojujeme. Spondeho kalvínský pohled na smrt, jakkoli nám může připadat odtažitý, črtá jen možnost jiného vidění...